Na prázdniny či prostě chvíle volna se každý těší, ale pokud máte na hlídání malého brášku, který už neví coby, může jít sourozenec na nervy, stejně jako vlastní potomci, když dlouho prší a nejde vystrčit nos. Zábavnost hraní kvartet či Pexesa je přece jen omezená. S otázkou, jak děti zabavit, mohou mít i prarodiče, kteří by si měli trénovat paměť. Co zkusit papírové skládanky? Stačí mít čtvrtku papíru či stránku novin a zkusit si vzpomenout, jak jen to bylo…
Polské toulání
Sousední země pro naše teplo a mořemilovné občany nepatří mezi turistické taháky, což je ovšem škoda. Polsko nám může nabídnout spoustu zajímavých míst i dějů, protože naše historie občas zcela mimoběžná se jindy prolínala a dokonce neuralgicky uzlovala, což nám dává možnost podívat se na nás samé jinýma očima. A pak je tady fascinující příroda: o něco chladnější zadumané moře, pralesy a také několik nejpozoruhodnějších jezerních oblastí v Evropě, které zde vznikly v dobách, kdy ledovec válcoval starý kontinent, aby se zastavil až o naše hraniční hory. Jeďte se podívat do Krajiny velkých jezer, na polské Mazury – ten výlet bude určitě stát zato.
Dřevo z pralesa
Veškeré šetření má dva styčné body: čím šetříme vlastní kapsu, tím šetříme i životní prostředí. Námitka, že ekologické výrobky nebo materiály jsou často dražší, neobstojí, když si spočteme, že za většinu těch levnějších budeme muset v bližší či vzdálenější budoucnosti zatraceně zaplatit. Opakování této ekologické mantry jako na modlicím mlýnku už lidi štve, zvláště když se ukazuje, že se jimi snaží vzájemně bít po hlavičkách politici, kteří buď kradou víc než straky a nebo rozhazují (ze společného) jako maháradžové. Někteří přitom budou tvrdit, že se počasí nemění – nebo že je to vlastně normální, i když už budou stát po kotníky ve vodě.
Lenochova píseň aneb Krásné je žít
Sentimentální vyprávění o chutích, barvách a vůních prázdnin u babičky občas překryje mrak: vystupuje z něj dvoukolák s vědry plnými vody na zalévání drkotající na zahradu od místního rybníka, dloubání plevele, otlačená kolena a bolavá záda, sběr chroustů usilovně škrábajících do věznící je dětské dlaně… Rodiče v dobré víře často nevratně změnili vztah potomků k pěstebním pracím, když poznání zákonitostí přírody proměnili v trest („aby je přešly roupy“) a pobyt dětí na zahradě v trpké lopocení černochů na plantáži.
Andělé na kolečkách
Člověk byl stvořen z hlíny, ale andělé z ohně. Tak praví islám. Andělé bydlí na nebesích. Židé tvrdí, že jejich jména jsou Michael, Gabriel, Samael, Anael, Rafael, Zadkiel a Uriel, ti stojí v andělské hierarchii nejvýš. Jsou to archandělé. Tak to převzali i původní křesťané, protestanti ale uznávají jen Michaela. V islámu získal vedoucí Michaelovu funkci Gabriel a andělem smrti je Azrael. Dále je nebe plné spousty cherubínů a serafínů. Šéfem padlých andělů, těch zavržených nebešťanů obývajících peklo, je Světlonoš, čili Lucifer. Za pobytu na zemi bydlí andělé v kostelech. Ale co když lidi napadne kostel přestěhovat?
Habr nebo smrk – muž či žena?
Čeština je krásná, ale v některých ohledech také poněkud záludná, což se projevuje třeba v rodech podstatných jmen. Našinec pak třeba před obrazem Leda s labutí zadumaně bádá nad tím, proč se hromovládný Zeus podle báje změnil zrovna v labuť, aby v pověstné sexuální aféře (a že jich bylo), svedl krásnou Ledu, dceru krále Thestia a manželku spartského vládce Tyndarea. Pravda je taková, že se změnil v labuťáka, o čemž nás přesvědčuje rod tohoto ptáka v řadě evropských jazyků. Podobně je tomu i s některými stromy. Například statný smrk je pro mnohé překvapivě vlastně ženského rodu. To nám sděluje paměť pralidí, kteří u svých ohňů v tomto stromu ctili ženu a matku, což později přešlo do mytologii četných národů.
Se štětcem či válečkem na podlahu
Ve veselých filmech jsme to viděli snad stokrát: moula natírá podlahu a začne u dveří. Pracuje pečlivě a jde mu to moc pěkně. Když se blíží ke konci a zálibně si práci měří, výraz jeho očí se změní v děs, protože mu dojde, že nemá kudy odejít. Na krásně natřené ploše pak zůstanou jeho stopy a ty pokračují dál po domě… Smějme se, je to koneckonců zdravé, ale podobnou blbost sami neudělejme. Radíme vždy ustupovat ke dveřím. Natírat od okna (po světle) je dobré i kvůli vrstvení barev.
Tepelné čerpadlo a podlahové vytápění
Tepelná čerpadla dosahují výrazných úspor energie pro vytápění i pro ohřev teplé vody. Výše dosahované úspory je závislá na zvoleném systému tepelného čerpadla a použitém typu topného systému. Před výběrem tepelného čerpadla je tedy nutné zvážit, jaký typ tepelného čerpadla dosáhne ve vašem domě nejvyšších úspor.
Ty kus, já kus – prostě kuskus
Co to vlastně je? Kaše? Nebo těstovina? Od obojího trochu. Kuskus se narodil na severozápadě Afriky, v Maroku, kde si ho žmoulali Berbeři. Zprávy o tomto tradičním pokrmu máme z počátku třináctého století. Do Evropy se dostal snad už s Maury, ale rozšířil se zde a pevně usadil hlavně po vyhnání milionu francouzských kolonistů (jímž se říkalo „černé nohy“) poté, co Alžírsko získalo samostatnost. V řadě zemí mimo Afriku zdomácněl. Například v Izraeli už nikoho nenapadne, že se jedná vlastně o arabskou potravinu a pod jménem berkokš se kuskus stal dokonce součástí národní kuchyně o náboženském svátku Purim.
Jasan – zaklepte to na dřevo
Zvyk trojího zaklepání našeho přání kotníčky prstů na dřevo nám zůstal. A víte, jak je ten zvyk starý? U starých Keltů mělo zaklepání zprostředkovat zprávu o našich tužbách mocným duchům ve dřevě a jasan patřil v tomto směru k stromům významně čaromocným. V antice zas jasan chránil před hady – jak tvrdil Plinius. Velevážné místo měl i u starých Germánů: ne dub, jak bychom si mohli myslet, ale jasan. Byl totiž středem všehomíra, a tak bozi sídlili v jeho koruně, zatímco v kořenech bydlely tři sudičky – vládkyně minulosti Urd, přítomnosti Verdandi, a Skuld, jež panovala nad budoucností. A zatímco mytologická První žena vyšla z olše, v severské mytologii se První muž jmenuje Askr, a to znamená Jasan.
Prokletí zvané udírna
Postavte si udírnu a všechno bude jinak. Samozřejmě, že jen v případě, pokud čarování s kouřem a jídlem propadnete – ze zúčastněných je ale procento postižených dost velké. Místo v hospodě budete sedět u skomírajícího ohníčku a hlídat tah, vztekat se na Frantu, který přece dřevo ze své staré třešně slíbil vám, ale nakonec ho střelil tomu Pražákovi – lufťákovi z Dolního konce, budete blbnout s teploměrem a ze spaní mumlat o velejemných střevech. Hračičkové propadnuvší uzení a grilování (další nebezpečná úchylka) i v lepší společnosti smrdí kouřem jako indiánská babička. Známá je jen konzervativní léčba časem, ale jednoho prý zachránilo, když si všudepřítomnou sůl k uzení nasypal omylem do kafe.
Rozbité talíře a kouzlo mozaiky
Mít doma „Itálii“ s křikem a létajícími talíři vyhovuje jen určitému typu jedinců, ale když se sejdou takoví dva, hádky si jistě užijí a ještě mohou okolí zásobovat zajímavými střepy. Pro nás by samozřejmě bylo lepší, aby třískali talíře barevné či zdobené, ale i čistě bílé můžeme dobře využít v mozaice. Tou ozdobíme leccos – květináči počínaje (ZDE) , přes servírovací tác či podložku pod horké hrnce, až po osobité lavičky na zahradě.
Koupací jezírko
V krámu by vám ten nápad určitě prodali s visačkou „Dva v jednom“. Chceme-li si totiž v zahradě u domu vybudovat bazén a ještě okrasné jezírko jen tak na koukání, možná bychom se měli zamyslet nad variantou vybudovat si koupací jezírko. Bazén je totiž nepochybně úžasná věc, ale v podstatě se do něj nořit, šplíchat se a plavat v něm můžeme tak čtyři, se zastřešením pět měsíců v roce… a po zbytek času spíš jen zabírá místo. Takové koupací jezírko může naplnit naše touhy po plavání, a zároveň nám nabídne celoročně krásný prostor s vodní plochou na pozorování přírodního koloběhu a třeba ke snění.
Sezona domácího uzení
Pokud by notoričtí propadlíci ze zeměpisu s chlupatým jazýčkem používali jako názornou pomůcku plátky uzené kýty, dokázali by slepou mapu vyplnit neobvykle přesně a ještě by to ve třídě vonělo jako u Lipperta. Šunky se totiž často jmenují podle toho místa, kde je místní mistři uzenáři vymysleli: pražská, pařížská, lyonská, burgundská, berlínská, a nebo je libo plátek s vůní velkého přístavu, třeba šunku hamburskou? Učit lze i podle uzenek – odpověz a ukaž studente, kde je Vídeň, kde Frankfurt (ale který – nad Odrou nebo nad Mohanem?), kde se nachází Debrecín a co je Durynsko? I salámy mají rodný list napsaný v Praze, Krakově, Miláně, nebo prostě v Polsku, Uhrách, Rusku…, prostě tam, kde dotyčnou pochoutku příslušníci starobylého a ctihodného řemeslnického cechu uzenářů namíchali, nacpali do střev a vyudili. Protože se ale asi podobné školy, z nichž by méně tolerantní dietology kleplo, nejspíš hned tak nedočkáme, povězme si něco o historii tohoto způsobu zpracování masa.
Dřevoplast – co nevyrostlo v lese
Napsat o „nedřevu“ větu, která by vyzněla dobře, je jako před býkem utíkat v červených trenýrkách. Kdo zkusil druhé ví, že zachránit ho mohou hbité nohy, ostré zatáčky a ohrada či plot, který lze snadno překonat (takovou zkušenost mám z jedné pastviny u Ostromeče nedaleko Hrazan a hodně jsem se tenkrát zapotil). V případě prvním nepomůže často ani poctivá věcná argumentace, protože láska a obdiv k tomu, co vyrostlo v přírodě je pro některé lidi náboženstvím přesto, že jakýkoliv fundamentalismus lze často označit za projev zblbnutí. Pravda ale je, že než jsem sám přestal na PET pivní lahve zahlížet křivě, trvalo hodně dlouho.
Plusy korkové podlahy
Nejlepší špunt k zazátkování vinné láhve je z korku, to potvrdí zřejmě každý znalý věci, rozhodně to ale není jediný důvod proč korek blahořečit. Od nepaměti ho používali středomořští rybáři na plováky k sítím, a protože ne všechny církevní řády si potrpěly na poustevnické odříkání, izolovali jim mniši své chladné cely. Z klášterních cel pak bylo jen pár schodů do klášterních sklepů…
Zažehlovací fotofólie a bratři v triku
Tahle šílená rodina měla tři kluky a tři kočky. Každý z potomků se hlásil k jedné kočce. Kočkám to bylo jedno a předly zrovna u toho, komu vlezly na klín, kočky už jsou prostě takové. Rodiče měli kluci šikovné a tak se jednomu každému právě tu jeho kočku rozhodli natisknout na tričko. Aby byl pořádek. Byli to trochu dětinové a tak si originální trička udělali taky. Myslíte, že na nich měli další zvířata? Ani nápad: nafotili sami sebe. Proč ne, každému to, co má rád.
Bugina pro kluky čili Držte si klobouky
Takový křik se vznášel nad prudce se svažující asfaltovou cestou, po níž se řítila prkénka na kuličkových ložiscích. Jejich uširvoucí zvuk připomínal tanky řadící se k přehlídce. Kluci na těchto bezmotorových „bobech“ samozřejmě žádné klobouky neměli, to se ale tak tenkrát říkalo: „držte si klobouky, pánové, jedeme do zatáčky…“ Dnes klukům postavíme „buginu“ bez motoru. Nejlepší bude, když při tom budou pomáhat – nejen že někde postojí, něco podrží. Budou si pak vozítka víc vážit. Na jízdu si samozřejmě nevezmou klobouk, ale cyklistickou nebo lyžařskou helmu.
Míchačky a míchadla
Dnes nebudeme kuchtit, ale stavět, takže kverlačky zůstanou v kuchyňském šuplíku a vypravíme se do garáže. Tam neparkujeme plecháč (tomu jsme vybudovali kryté stání, ale máme zde složený materiál, nářadí a stroje, které k v podstatě nekonečné rekonstrukci starého domu potřebujeme. Ačkoliv v nových částech využíváme tam, kde to jen jde prostředky „suchého“ zdění, na klasické stavbě se neobejdeme bez malty, omítek a betonu – a tady opravdu nevystačíme s neckami, vědrem a lopatou. Pomohou nám míchačky a míchadla.
Continue readingLet balonem, aneb Pojď stoupat jak dým
Tak naléhavě zve píseň (v originále Don´t bogart me), a člověk by chtěl opravdu létat. Co na tom, že původně to vlastně bylo o kouření trávy, pocitově se hodí i k opojení z výšek, které prožívají balonisté. Takže ještě jednou: „Pojď stoupat jak dým, až tam, kam jen ptáci mohou,/ plout po nebi jen,/ výškou být opojen/ jen své sny si můžeš vzít,/ tam kde vládne mír a klid…“