Veškeré šetření má dva styčné body: čím šetříme vlastní kapsu, tím šetříme i životní prostředí. Námitka, že ekologické výrobky nebo materiály jsou často dražší, neobstojí, když si spočteme, že za většinu těch levnějších budeme muset v bližší či vzdálenější budoucnosti zatraceně zaplatit. Opakování této ekologické mantry jako na modlicím mlýnku už lidi štve, zvláště když se ukazuje, že se jimi snaží vzájemně bít po hlavičkách politici, kteří buď kradou víc než straky a nebo rozhazují (ze společného) jako maháradžové. Někteří přitom budou tvrdit, že se počasí nemění – nebo že je to vlastně normální, i když už budou stát po kotníky ve vodě.
Ať už to ale s globálním počasím dopadne jakkoliv, už teď by bylo hůř, nebýt toho, že jakous takous rovnováhu dnes ještě pomáhá udržovat tropický deštný prales. Přes neuvěřitelné množství dějů, které se v skrytu větví a lián odehrávají, je sám o sobě velmi stabilní. S přírodními pohromami si po čase vždy poradí, s lidskou činností však nikoliv: odkud ho vyženeme, tam se sám tisíc let nevrátí. Biomasa tropických deštných pralesů váže obrovské množství oxidu uhličitého. Vyskytuje se zde padesát až devadesát procent všech forem života, z nichž je deset procent popsáno a jedno prozkoumáno. Přes tyto mizivé znalosti čtvrtina všech přírodních léků pochází odsud. A stále objevujeme nové: třeba barvínkem madagaskarským dnes úspěšně léčíme dětskou leukémii, která dřív znamenala u osmdesáti procent nemocných smrt. Nezničíme prales dřív, než poznáme všechna jeho tajemství?
Devadesát procent dřeva z pralesa přijde vniveč
Vypalujeme ho, abychom půdu oseli, nebo zde dva až tři roky, než deště odplaví půdu a nevratně sem vstoupí poušť, pásli dobytek. Těžíme tropické dřevo jako výrobní surovinu. Tempo ničení světových deštných pralesů je závratné – čtyřicet až šedesát hektarů za minutu, což odpovídá ploše jednoho fotbalového hřiště, které se každou vteřinu nenávratně změní na plantáže, pastviny – a posléze poušť. Z vytěženého dřeva se smysluplně využije asi deset procent – zbytek shoří a shnije, protože pro něj pro vady nebo nedostatečnou poptávku není použití. Ekologičtí aktivisté (tito komedianti, kteří umí přitáhnout pozornost médií) se mohou v evropských přístavech přetrhnout, když převlečeni za gorily brání vykládce čínských lodí s nelegálně vytěženým dřevem z povodí řeky Konga. Čínští obchodníci ale tropické dřevo nakupují ve všech pralesních oblastech světa anebo se přímo na těžbě podílejí. Zhruba polovinu dřeva zpracují doma na překližky a nábytek, zbytek zamíří jako řezivo a v poslední době i jako nábytek či podlahy do Evropy.
Co znamená zkratka FSC
O původu osmdesáti procent tropického dřeva dovezeného do EU se prakticky nic nedozvíme. Je libo mahagon či eben? Že pro ně platí mezinárodní zákaz těžby? Nevídáno. A co takhle parkety z dřeva meranti či merbau? Vývoz této suroviny z Indonésie zákon nedovoluje, ale ouha – pro prkna zákaz neplatí. V devadesáti procentech nejsou evropští prodejci tropického dřeva schopní jeho původ prokázat. „Legální“ dřevo by měl spotřebitel poznat podle mezinárodního loga FSC (čili Forest Stewardship Council), patřícího sdružení dřevařů, obchodníků a ekologů, kteří pochopili, že pokud něco nezmění, podříznou pod sebou větev, na níž sedí. Značku mohou používat jen certifikovaní majitelé lesa a dřevařské společnosti, dodržující přísná kritéria šetrného postupu těžby a obhospodařování lesů. Prodej takto označeného dřeva ročně roste o sto padesát procent: k mání jsou certifikované hračky, nábytek, papír a třeba i železniční pražce, na FSC papíru vycházejí první noviny a z FSC dřeva se staví i domy…
Mít „něco z pralesa“ je jistě lákavé
Ušlechtilé tropické dřevo je zpravidla tvrdé a chybí na něm stopy po sucích nebo letokruzích – to proto, že větve tvoří pouze vrcholovou korunu. Objektivně má exotické dřevo řadu zajímavých vlastností. Dokážeme ho ale něčím nahradit? Co třeba taková Hevea Brasiliensis? Je to přírodní zdroj latexu, z něhož se vyrábí kaučuk. Protože je nutné každých třicet let plantáže obnovovat, představuje toto dřevo trvalý zdroj suroviny. Ekonomicky dostupné množství kmenů, které mohou být v krátké době sklizeny, představuje množství dřeva vytěženého za rok z více než půl milionu hektarů deštných pralesů. Stávající plantáže jsou schopny v krátké době vyprodukovat asi 39 milionů krychlových metrů dřeva ročně, z tohoto zhruba 10,7 milionů krychlových metrů ve formě kmenů, přičemž v současnosti průmysl zpracovává asi 4,5 milionu metrů krychlových za rok. Toto dosud málo užívané narůžověle krémové dřevo je lehké a tvrdé a výborně se řeže podélně i napříč, snadno hobluje, ohýbá a vrtá a dobře se lepí.
Akát, dub anebo „nedřevo“?
Trvanlivým tropickým dřevům – teakovému, používanému například na zahradní nábytek a dřevu bangkirai pro podlahy, pergoly a další konstrukční prvky do exteriéru – se vlastnostmi blíží náš pomalu a dokonale vysušený akát a samozřejmě dub. Jejich trvanlivost v extrémních podmínkách lze výrazně prodloužit povrchovou úpravou. A pod názvem lignamon se skrývá dřevní hmota zušlechtěná působením amoniaku, zhuštěná lisováním a stabilizovaná teplem. Při této proceduře dřevo ztmavne, silně se prokreslí letokruhy a získá tvrdost a neobvyklou tvarovou stálost. Tento český výrobek lze dobře obrábět nástroji s tvrdokovem, je tedy tvrdší než bukové, akátové či habrové dřevo a lze ho klidně srovnat právě s tvrdými exotickými dřevy, však se s ním nejčastěji nahrazuje eben. S lignamonem se nejčastěji setkáváme u hmatníků hudebních nástrojů, na střenkách nožů a pažbách střelných zbraní, u okrasných lišt a úchytů v nábytkářství nebo jako s podlahovými krytinami. Vyrábí se hlavně z listnáčů: především z buku, břízy, topolu, osiky, olše, vrby a lípy. Tepelně upravené dřevo především skandinávských borovic se prodává pod označením thermowood, a vykazuje také vlastnosti tropických dřev. Používá se hlavně na venkovní obklady fasád, vnitřní obklady, sauny, pergoly a třeba venkovní pochozí terasy. A pak jsou zde i hmoty s určitým podílem dřeva, o nichž jsme psali ZDE. A jak je to tedy s tou úsporou, když všechny tyto náhražky jsou vždy dražší, než dřevo obvykle používané? Nejen bezprostředně v tom, že vydrží, ale že nebudeme muset vynakládat horentní sumy, abychom vůbec jako lidstvo na zdevastované planetě přežili.