Zábavné i zdravé trampolíny

Pryč jsou doby, kdy trampolína byla nedostupnou atrakcí, o které si děti mohly možná tak nechat zdát. Pryč jsou doby, kdy na trampolínách skákala jen hrstka profesionálních atletů a běžní smrtelníci ji znali nanejvýš z televize. Dnes je na výběr široký sortiment trampolín pro děti i dospělé, malých i velkých, venkovních i vnitřních. Za rozumnou cenu si lze trampolínu s veškerým příslušenstvím, třeba trampolínu s ochranou sítí, pořídit domů – pro radost dětí i dospělých. Trampolína však není jen zábavou…

Continue reading

Medard, Fabián, Valentýn a počasí

Svatí z kalendáře podle našich předků kompetenčně zasahovali i do počasí, jak o tom svědčí řada pranostik. Slovo pranostika vzniklo zkomolením slova prognostika, v daném smyslu tedy znamená předvídání počasí na základě dlouholetých opakovaných pozorování a zkušeností. Drni ohnutí nad brázdami neměli čas počasí zkoumat – museli ho respektovat, protože na něm byli životně závislí. A nápověda toho, jak se nejspíš bude vyvíjet, pro ně byla velmi důležitá.

Continue reading

Výběr zahradního grilu na zahradu

Zahradní gril se prodral do běžného vybavení k posezení na zahradu. Venkovní posezení s přáteli a zároveň příprava chutných pokrmů, jejichž vůně se line do daleka, nenechá nikoho chladným. Jaký zahradní gril si pořídit, aby splnil vaše očekávání? Zaměřte se hlavně na kvalitu, která zaručí dlouhou životnost a vyhnete se tak pořizování nového grilu každý rok.

Continue reading

Šetření čili Čas kotlů

Méně vědci a více politici se handrkují o celkovém oteplování a o jeho míře. Noviny občas ujíždějí na tajících ledovcích, pokusných čajových plantážích v Anglii, tropických pavoucích u Čerčan, epidemiích neznámých chorob i smrtelném nebezpečí pro lední medvědy. A jak se ceny hýbou velmi jednosměrně, nic nás to nezbavuje starostí, jak si dobře zatopit, abychom přitom neprotopili kalhoty.

Continue reading

Kdo maže, ten jede (nikoliv o korupci, ale o lyžování)

Profíci z bílých svahů mají na mazání lidi. Servismani udělají z lyží blesk, ale tahle odborná péče může přijít i na tisíce za jedno namazání. I my, kteří neholdujeme přímo vrcholovému lyžování, bychom se nicméně měli při péči o své lyže držet jistých pravidel. Kdo totiž lépe namazal, předjede ostatní: potřebuje k tomu naneseným správným voskem minimalizovat tření skluznice na sněhu a pak voskovat tak, aby se mohl dobře odrážet ze zatížené lyže.

Continue reading

Chléb náš vezdejší (11): samožitný kváskový z domácí pekárny

Je těžké začít nový rok něčím posvátnějším a přitom všednějším než je chleba. Stůl na němž by chyběl si moc neumíme představit. A protože nářek nad tím, co pod stejným názvem kupujeme ve velkoprodejnách sílí (týká se kvality i ceny), roste též počet samorostlých pekařů. Protože dobrý chleba závisí na použití dobrého chlebového základu, vzniklo dokonce jakési internetové Bratrstvo kvásku (mapka je TADY ). Směnou jako v prvobytně pospolné společnosti nebo jen tak si můžete kvásek, s nímž už někteří pekaři bojící se ztráty zákazníků dělají drahoty, zde opatřit.

Continue reading

Slunovrat zase oddálil konec světa

Slované v pravlasti od Alfonse MuchyKdyž se bohové koupou, napadají je divné věci: hromovládný Perun se se svým protějškem, podsvětním Velesem, otírali svazky slámy. Byl to Perun, jehož napadlo vdechnout povříslu život a z božského potu a slámy stvořit člověka. Jeho osud mezi sebou oba čelní bohové slovanského pantheonu rozdělili v životě i po smrti: duše zesnulého měla jít do nebe k Perunovi a ostatky získal Veles – pán Nicoty. (Podle jiné verze ale prvního člověka Perun uhnětl z hlíny a Veles do tohoto lidského prototypu udělal tři díry a tak lidem nadělil hlad, vyměšování a schopnost plození.)

 

Continue reading

Hrabla a frézy na sníh

Fréza na sníh

Z čeho jsou sportující veřejnost a děti radostí bez sebe nad míru netěší řidiče, majitele domů ani chodce, a už vůbec ne silničáře, kteří jsou každoročně znovu a znovu překvapeni tím, že v zimě sněží. Ne z lásky k pohybu, ale z nezbytí se chápeme košťat, škrabek a lopat. Na větší plochy nastupuje motorová technika. Se zimou většinou nastupují hrabla a sněžné frézy. Ty druhé se mohou vyplatit i tam, kde jsme byli zvyklí na otrockou dřinu s hrablem.

Continue reading

Babské rady na fleky a špínu

O tom, že předsváteční čas, ať už se jedná o Vánoce či Velikonoce, provází zvýšená uklízecí aktivita, ví každý. Někde to kromě hysterie přerůstající v agresivitu vůči okolí vede i k patologickým stavům, kdy postižený(-ná) opakovaně z nábytku utírá prach, který tam není…, a tak podobně. Stejně ovšem podle všeho před svátky blbly babičky a babičky babiček, jenom k úklidu používaly méně rafinovaných prostředků. Osvěžme si některé jejich rady.

Continue reading

Jak nabrousit řezbářská dláta

práce lidových řezbářů
Práce lidových řezbářů

Řezbářství je soustředěná, krásná a voňavá práce. A je jedno, zda jde o dekor nábytku, volný ornament a nebo třeba postavičku z vánočního Betlému. Tradiční betlemáři na něm pracovali ve volných chvílích po celý rok. K tomu jsou potřeba ostré nástroje. Řekneme si, jak nabrousit řezbářská dláta.

Continue reading

Zafilcovaný mobil a desky na dopisní papír

Možností a způsobů spojení s okolním světem je dnes spousta a svou vazbu s ním můžeme realizovat hlasem i písmem. Když diskuse často se překřikujících politiků připomínají dialog hluchých, neberme si z nich příklad. Nebuďme pupky světa – ostatně oni také nejsou. V rovině občanské a především pak osobní zkusme občas číst a poslouchat, co nám vlastně sděluje ten druhý.

Continue reading

Vchodové dveře jsou základ hezkého domu

dnešní době zdražujících se energií je čím dál tím více kladen důraz na úsporu peněz. Vzhledem ke geografické poloze České republiky je třeba počítat s tím, že každý rok každá domácnost vydá nemalou částku na vytápění domů a bytů. Samozřejmě, že existují způsoby, jak tyto náklady regulovat a tím základním stavebním kamenem jsou kvalitní vchodové dveře. Těch lze na trhu objevit neuvěřitelné množství typů. Není proto úplně od věci podívat se na nejnovější trendy v oblasti vchodových dveří.

Continue reading

Vaříme mýdlo

domácí mýdlo

Když Římanky po kolena ve vodě Tibery máchaly prádlo a na obětním ohništi na úpatí protilehlé hory kněží odevzdávali bohům tučné ovce, snesl se z nebe déšť. Spláchl tuk a popel z oltáře do řeky, voda se napěnila a ženské nestačily žasnout, jak je jejich prádlo najednou bílé. Protože se hora s obětištěm jmenovala Sapo, zázračné směsi se podle ní prý začalo říkat mýdlo.

Continue reading

Výroba mýdla čili „Domácí mejdlo“ jako dárek

Namydlit někomu schody je podobně nepěkné, jako jinému okopávat kotníky, takže za řečeným účelem mýdlo „vařit“ nebudeme. A nebude to ani lekce v rámci záchranné mise přežití pro případ konce civilizace, dne po Apokalypse či jiného zhroucení našeho technického světa, kdy bychom se museli naučit dělat zase všechno sami. „Domácí mejdlo“ je  spíš hříčka a čistá radost z toho, jak z NĚČEHO (a v našem případě bezmála z NIČEHO) udělat NĚCO, co lze opět užitečným způsobem použít a nebo třeba darovat.

Continue reading

Aspoň stroužek denně čili česnek, česnečka, česnekový elixír a tinktura

Arabská mytologie říká, že první česnek vzešel z otisku nohy ďábla, vyhnaného z ráje. Proto proti všem zlým duchům stačí sníst kousek česneku. Obecně chrání proti neštěstí, nehodám na cestě, odhání zloděje i báby, co by vás chtěly uřknout. Přidán do jídla, je prý dobrý i proti drbnám a vůbec klevetilkám.  O tom, co je v česneku užitečné z hlediska medicínského i léčitelského jakož i o jeho pěstování jsme psali již celkem obsáhle již ZDE. Continue reading

Pelyněk a Zelená víla

Titulek zní jako pohádka a jedno přitom souvisí s druhým, protože z pelyňku se mimo jiné vyrábí kořalka o velmi rozporuplné pověsti – a té se právě tak poeticky přezdívá. Jmenuje se absinth. Pelyněk je bylina slušně řečeno nevzhledná, připomíná plevel, který bychom si do vázy nedali. Ne ve vzhledu však tkví její půvab, pro hořkost vstoupil pelyněk do Bible a důležité místo bude prý mít i u Posledního soudu.

Continue reading

Vymysleli jsme šípkové čatný

Bylo nebylo, a taky byl nebyl major Šedivý. Sloužil v armádě říše, nad níž ve své době slunce nezapadalo a v době, kdy Indie byla perlou v britské koruně. A protože neměl dost hořčice na níž byl zvyklý, uzpůsobil major místní recept a uvařil z dostupných surovin omáčku respektive dochucovadlo, které ho proslavilo: chutney, česky čatný. A jeho mangové čatný se začalo dovážet do Anglie, aby jako Major Gray Chutney zpestřilo jinak celkem mdlou chuť anglické kuchyně. Zábavné je, že dnes se odsud vyváží i zpátky do Indie. A zábavné je i to, že na rozdíl od amerického plukovníka Sanderse od kuřecích křidélek KFC, je koloniální major Gray možná příbuzným našeho velikána Járy Cimrmana, protože jeho reálnou existenci se stále nějak ne a nedaří potvrdit.

Continue reading

V cínovém dole Starý Martin

kostel Nanebevzetí Panny Marie v Krupce

Kníže básníků, ministr a tajný rada Goethe dobře věděl, proč měl Krušnohoří projeté cikcak kočárem a osobně prochozené: říci, že je to nezajímavý kraj může jen ten, kdo zde nikdy nebyl. Udělali jsme té krajině neskutečné jizvy a ona nám zato svítila elektřinou, hřála nás uhlím a zdobila kovy. Pro hledače cínu a později kovkopy i cínaře bylo Krušnohoří doslova zemí požehnanou. Začali sběrem v náplavech a později kopáním u výchozů žil na povrch. I když časem museli za rudou stále hlouběji pod zem, při spotřebě a ceně cínu se dolování víc než vyplatilo.

Continue reading

Trnky, Keltové a chytrá abatyše

V některých moravských oblastech říkají švestce trnka a mají vlastně pravdu. Prababička našich trnek – oficielně slivoní trnek (Primus spinosa), žila podle všeho v Evropě, Asii a na západě Afriky. Když se jí zmocnili Peršané, udělali z ní šlechtěním švestku (neuvěřitelných dva tisíce druhů), ringle a špendlíky. Takže trnkovice může být slivovicí – ale také nemusí. Malé modročerné  jakoby ojíněné plody – peckovice – z nichž se pálí, jsou tak trpké, že křiví hubu…,  ale krásně.

Continue reading