Uzení ryb

Uzený úhoř a další uzené ryby
Uzené ryby, foto Fan

Ryba na talíři je jídlo nepochybně zdravé, s čímž sice nezanedbatelný díl lidí souhlasí, ale k jejich pojídání je to nepohne, protože se s hodnocením této potraviny jako chutné nedovede ztotožnit. Jejich škoda. Ale je překvapivé, kolik z odpůrců rybího masa se přidá na stranu jedlíků ryb, pokud je ochutnají dobře vyuzené, a to třeba i kapra, kterého často i v štědrovečerním menu nahrazují vepřovými řízky. Pokud mají vlastní udírnu krámskou nabídku mohou zajímavě rozšířit. Porovnání toho, co je zpravidla k mání s tím, co můžeme vyrobit sami, nezřídka bude mluvit ve prospěch domácího uzení ryb.

Continue reading

Dřevo na uzení a grilovačku

Zásoba různých druhů dřeva, foto med
Continue reading

Chválíme dobře nasolený bůček

syrovy-bucek-s-kuzi

Štítivé grimasy, jímž mediální zdravovědci zahrnují bůček, jsou liché a dokola omílané výtky ze strany politických dietologů jsou také k smíchu. Netřeba být zrovna odborníkem na obezitu a stačí bez ideologické mlhy před očima navštívit plovárnu, abyste zjistili, že výdobytky „bůčkového socialismu“ jsou s „hamburgerovým kapitalismem“ nejen srovnatelné, ale že v tomto směru zřejmě brzo  doženeme a pak porazíme na hlavu i nejtlustší Ameriku. Jenže: vepřový bok má u nás v současné drahotě pořád cenu vcelku „jedlou“ (BEJVÁVALO) a navíc: kdy jste naposled viděli extra prorostlý bůček? Prasata co jdou na porážku nestačí  ani pořádné sádlo nabrat. Při pojídání v rozumné míře nám nasolený bůček ublížit nejspíš opravdu nemůže.

Continue reading

Marinády na grilovaná masa a čištění grilu

Když skončí sezona zahradních párty a grilování, bude lépe to, co jsme celé léto úspěšně odkládali „na zejtra“, konečně udělat. Žádné „zejtra“ totiž nebude. Bude zima. A pokud nejsme tak trochu šílení a nebo recesisté, po venkovním grilu do jara ani nevzdechneme. Výmluva, že mastnota a spáleniny gril celkem solidně zakonzervují, je lichá. Řečeno poněkud drsně, leč popravdě – kdo po sobě před zimou neuklidí, je prase. Bude ovšem nejspíš pramálo těch, kteří se do téhle práce pohrnou.

Continue reading

Výběr zahradního grilu na zahradu

Zahradní gril se prodral do běžného vybavení k posezení na zahradu. Venkovní posezení s přáteli a zároveň příprava chutných pokrmů, jejichž vůně se line do daleka, nenechá nikoho chladným. Jaký zahradní gril si pořídit, aby splnil vaše očekávání? Zaměřte se hlavně na kvalitu, která zaručí dlouhou životnost a vyhnete se tak pořizování nového grilu každý rok.

Continue reading

Sekera nebo štípač

Mít dobrou zásobičku dřeva není potřeba jen na zimu, protože stále víc ho používáme v letní kuchyni, venkovním grilu, peci na chleba či pizzu. Anebo v krbu, kde si oheň jen tak maluje po stěnách stíny a krásně praská. Říká se přitom o dřevu, že zahřeje třikrát: když ho těžíte v lese, pak při štípání na polínka a nakonec při topení. Je na vás, zda vám víc vyhovuje sekera nebo štípač. Dohřát se můžete v součtu i víckrát. A to s přihlédnutím k aktuálním cenám polen, při kalkulování toho,  co vás stál benzin do pily a štípače, a nakonec nejvíc, když vám tu hranici dřeva někdo ukradne.

Continue reading

Prokletí zvané udírna

Postavte si udírnu a všechno bude jinak. Samozřejmě, že jen v případě, pokud čarování s kouřem a jídlem propadnete – ze zúčastněných je ale procento postižených dost velké. Místo v hospodě budete sedět u skomírajícího ohníčku a hlídat tah, vztekat se na Frantu, který přece dřevo ze své staré třešně slíbil vám, ale nakonec ho střelil tomu Pražákovi – lufťákovi z Dolního konce, budete blbnout s teploměrem a ze spaní mumlat o velejemných střevech. Hračičkové propadnuvší uzení a grilování (další nebezpečná úchylka) i v lepší společnosti smrdí kouřem jako indiánská babička. Známá je jen konzervativní léčba časem, ale jednoho prý zachránilo, když si všudepřítomnou sůl k uzení nasypal omylem do kafe.

Continue reading

Sezona domácího uzení

uzené maso

Pokud by notoričtí propadlíci ze zeměpisu s chlupatým jazýčkem používali jako názornou pomůcku plátky uzené kýty, dokázali by slepou mapu vyplnit neobvykle přesně a ještě by to ve třídě vonělo jako u Lipperta. Šunky se totiž často jmenují podle toho místa, kde je místní mistři uzenáři vymysleli: pražská, pařížská, lyonská, burgundská, berlínská, a nebo je libo plátek s vůní velkého přístavu, třeba šunku hamburskou? Učit lze i podle uzenek – odpověz a ukaž studente, kde je Vídeň, kde Frankfurt (ale který – nad Odrou nebo nad Mohanem?), kde se nachází Debrecín a co je Durynsko? I salámy mají rodný list napsaný v Praze, Krakově, Miláně, nebo prostě v Polsku, Uhrách, Rusku…, prostě tam, kde dotyčnou pochoutku příslušníci starobylého a ctihodného řemeslnického cechu uzenářů namíchali, nacpali do střev a vyudili. Protože se ale asi podobné školy, z nichž by méně tolerantní dietology kleplo, nejspíš hned tak nedočkáme, povězme si něco o historii tohoto způsobu zpracování masa.

Continue reading

Škvaření sádla

Pokud si občas sádlo doma sami vyškvaříte, asi to děláte proto, že ten rozdíl mezi domácím sádlem se škvarky a tím koupeným ve vaničce nebe dosahuje. Není to žádná věda a určitě se vám povede sádlo jako Eden a škvarky jako brána do toho ráje. A když ne, tak určitě příště! Dietologové ať na chvilku zmlknou, nepotřebují snad některé vitamíny k tomu, aby mohly v organismu vykonat své bohulibé dílo právě součinnost tuku? Aha! (Ale jen tak mezi námi, se sádlem a škvarky to rozhodně nepřehánějte. Pokud nemáte dost pohybu, buďte opravdu v pomlaskávání nad touhle jednoduchou a stále ještě cenově dostupnou pochoutkou střídmí).

Continue reading