Často se zaměňuje fréza s frézkou. Proto sem vnesme trochu osvěty, ačkoliv jsme si vědomi, že právě vy to víte dobře. Berte to proto jako opáčko. Horní frézka je nástroj určený k obrábění materiálu a fréza je ten nástavec, který do frézky upevňujeme. Čili frézy jsou rotační nástroje souměrného tvaru s více břity, které frézka používá. Frézky jsou vhodné zejména na dokončovací práce a úpravu povrchu dřevěných ploch. Výborně se též hodí k drážkování.
Continue reading
Kdo by neznal vrtačky – slouží k vrtání otvorů do dřeva, betonu, omítek, stavebních bloků, cihel, kovu či dalších materiálů. Proti všem možným druhů vrtáků, svidříků a nebozezů představují neuvěřitelné ulehčení a zrychlení práce. Vrtačky a jejich dělení rozlišujeme podle čtyř základních typů .
Continue reading
Kouzlo dřeva spočívá mimo jiné v neopakovatelné kresbě, kterou se nám tento materiál na povrchu předvádí. Kdo to umí, může na řezné ploše číst jako v knize. Jde o zajímavý příběh o tom, kde dřevo rostlo, kolik na něj a kdy pršelo, jak kmen přírodní podmínky deformovaly a spoustu dalších zpráv. Ale tohle všechno se dá zfixlovat: dřevěnou vizáž můžete dát třeba plechu, pozor na první dojem! Technika fládrování je tak trochu našvindlované dřevo.
Continue reading
Pro někoho představuje pokus o narýsování rovné čáry téměř nadlidský výkon. Proto dělá věci „podle voka“ a tak to někdy i ve výsledku vypadá. Zedničtí mistři začínající méně důvtipné učně posílali do skladu, aby tam vyfasovali do vodováhy „novou bublinu“. Tomu, kdo na to skočil, to už zůstalo a smáli se mu dokud na špek neskočil další nešťastník. Vodováha je přístroj jednoduchý, nicméně v základním řemeslnickém vybavení nezbytný a i v naší domácí dílně důležitý.
Continue reading
Přímá bruska je nástroj, který velmi účinně odebírá materiál – dřevo, kámen i kov. Obrušuje vnější křivkové tvary a vybrušuje dutiny, k čemuž jako nástroje používáme stopková brusná tělíska. Přímé brusky dělíme na menší jednoruční a větší dvouruční.
Přímé brusky mají vysoké otáčky – 20 000 až 30 000 otáček za minutu, které při zatížení klesnou asi o jednu třetinu. Pracovní nástroj (stopková brusná tělíska, nebo výjimečně i stopkové frézy na dřevo a plasty) upevňujeme do kleštin na osu vysokoobrátkového elektromotoru. Technicky se přímá bruska skládá z vřetenu, vřetenové skříně, ložiskového víka, vzduchovodné vložky, motorové skříně, ložiska a spojky.
Continue reading
Dřevo je úžasný materiál, ale často prostě nevyrostlo tak, jak bychom potřebovali. A tak jednotlivé kusy – části budoucího výrobku mezi sebou spojujeme. Nejčistším způsobem (a řemeslně nejvíc ceněným) jsou truhlářské spoje. Konstrukční druh spoje bychom měli vybírat podle toho, jaké síly budou materiál namáhat a v jaké poloze bude dřevo napětí, tlaku či kroucení vystaveno. Dnes to budou délkové spoje a spoje s neprůběžnými čepy.
Continue reading
Pokud si troufneme opravit anebo chceme dokonce sami konstruovat nábytek, určitě budeme hledat druh spoje, který bude dobře odolávat tlaku. Truhlářské spoje na čep použijeme především tam, kde potřebujeme dát dohromady svislé a vodorovné části, a pokud ho zesílíme klíny, bude dobře vzdorovat i napětí. Tento způsob truhláři úspěšně používají například pro spojení noh nábytku s příčkou či jiným druhem trnože.
Continue reading
Již staří Římané… Když začneme takhle, asi část lidí už dopředu otrávíme, ale je to fakt: rozebíratelné spoje používaly již římské legie. Jako předvoj sevřených šiků pod jejichž krokem se chvěla Evropa šly ženijní oddíly, které stavěly cesty, opevnění i obléhací stroje. Část konstrukcí sice budovaly na místě z toho, co les dal, ale část vozily sebou. A nejen mosty – legionářští velitelé na svých taženích využívali i skládací nábytek – zkrátka truhlařina: složit a rozložit.
Continue reading
Dříve používaný spoj jednotlivých segmentů plovoucí podlahy na pero a drážku dnes často najdeme už jen u lacinějších výrobků. To bylo nějakého patlání s lepidlem a práce se stahováním dílů k sobě! Dnes máme situaci o poznání snazší, protože řečený způsob často nahradil zámkový systém zaručující kvalitní, rychlou a jednoduchou pokládku. Nespornou výhodou je i možnost takovou podlahu opačným postupem rozebrat a znovu ji – třeba při rekonstrukcích nebo stěhování, znovu složit. Prostě jen tak klik – klak…
Druhé jméno má jako nějaký mazlíček, ale radost ze soužití s ní mít nebudete. Ani houbaře nepotěší. Dřevomorka domácí (Serpula Lacrymans) totiž klidně sežere krov a střecha vám spadne na hlavu. Rozhlodá trámy a pohřbí strop. A pustí se i do dřevěných stěn, hryzat přitom bude tiše i pod omítkou. To ani červotoč není tak zákeřný, vrže zcela zřetelně v materiálu, když si v něm hloubí cestičky. S dřevomorkou zkáza postupuje tiše, ale nad vší pochybnost zcela neúprosně. Tahle houba totiž celulózu nejen ve dřevě dokonale rozkládá a pokud se k vám nastěhuje, vůbec není snadné se jí zbavit.
S nekonečným pásem (spojený je jeho konec a začátek) brusného papíru o šířce 75 nebo 100 mm funguje pásová bruska. Práce s pásovou bruskou jde skvěle, ale protože umožňují větší úběr, při broušení s ní musíme být opatrní. K na stejném principu pracujícím bruskám patří i čelní brusky, které se dostanou téměř všude, a pro specializované činnosti existuje dokonce pásový pilník.
Continue reading
Kterak ve středověku stavěli hrady, čím vytahovali těžké chrliče pod krovy katedrál a nebo jak nakládali břemena? Některé mechanismy byly překvapivě složité. Materiálem jejich soukolí bylo přitom tvrdé dřevo. Pohon ovšem obstarávala hospodářská zvířata, silní voli, osli, někde koníci. Nejčastějším a zřejmě I nejlevnějším motorem byli ovšem váleční zajatci či k takové úmorné a jednotvárné práci odsouzení vězni. Ti buď přímo otáčeli vrátkem nebo běhali jako veverky v dřevěném bubnu. Na obrázku je takový stavební jeřáb – stojí v polském Gdańsku. V přístavu na břehu Motlawy, jednom z přítoků ramene Visly před tím, než spojí své vody s Baltickým mořem, jím nakládali kupecké lodi bohaté Hansy a vztyčovali na nich stožáry. Pro zajímavost – je zapsáno, že vynikající pověst pro výrobu stěžňů měly v těch časech borovice od našich Třebechovic.
Kvalitní instalatér by měl zvládat široké spektrum různých činností. Většina z nás si představí pod instalatérskými pracemi výhradně práci s vodovodními a odpadními trubkami. Ovšem opravdu kvalitní instalatéři nabízí mnohem širší nabídku služeb, než jen pro oblast vody. Podle druhu nabízených služeb se instalatéři ještě dělí na vodaře, plynaře a topenáře.
Další z početné rodiny přístrojů k broušení je úhlová bruska. Pokud jde o výkon, je výrazně výkonnější než bruska kotoučová přímá a také umožňuje práci s většími otáčkami. V čem je nejlepší? Využijeme ji nejen k broušení dřeva, ale i na řezání dlaždic, zdiva, betonu, kamene i oceli. Také s ní snadno odstraníme barvy a laky karoserií i stavebních konstrukcí. Zajímavým použitím je i možnost s ní přebrousit a vyleštit nátěry.
Continue reading
Historie obyčejné cihly je s jemnou nadsázkou stejně dlouhá, jako neobyčejná historie lidské civilizace. Psali jsme v Našem hobby o vepřovicích a domečcích z hlíny (ZDE) i o alternativních stavbách ze slámy (ZDE), a rozhodně se budeme netradičním stavebním materiálům a technikám věnovat i nadále. Jen jsme tak nějak v hledání alternativ pozapomněli na tisíciletý základ stavitelství, totiž vypalované cihly. Tyto děti vepřovic sušených na slunci jsou z toho – co víme – staré šest tisíc let.
Mafl je ideální pomocník pro dlouhé, přímé i příčné řezy. Tato pila totiž rychle postupuje řezem ve dřevě – a podle typu použitého kotouče také v jiných materiálech. Dokonale zvládá řezání plného dřeva, desek s tvrdými vlákny, třískových desek i laťovek, hliníku i umělých hmot. Výhodné je, že ji můžeme zanořit do materiálu bez předchozího naříznutí a také řezat na pokos, což ocení zejména truhláři. Na rozdíl od pil kmitacích však kotoučový mafl neumožňuje řezy po křivkách.
Betonovat stropy nemáte-li patřičnou zkušenost způsobem „udělej si sám“ doporučit nelze. Takové velké akce jsou spíš záležitost pro stavební firmu s náležitým technickým dozorem. Ale drobnějších tvůrčích a stavebních činností, rekonstrukcí a úprav při nichž použijeme beton je hodně. Beton je totiž v mnoha ohledech velmi vděčný materiál. Ale umíme s nim zacházet tak, jak se má?
Naši předci stavěli své domy z lomového kamene i přitesaných kvádrů. Takový dům neshořel, ale zase byl studený. Ale i v pozdějších budovách z cihel se z kamene používaly schody a nějaký čas i překlady nad okny či ostění dveří. Byl ovšem těžký, no – jako kámen. Tak se z našich domovů vytratil, aby se k nám dnes kámen vracel jako vítaný přírodní materiál – používáme ho při rekonstrukci bytových jader, v kuchyních, koupelnách, kryjeme jím podlahy a stavíme z něj krby. Nechodíme pro něj do lomu, ale do prodejen stavebnin nebo hobby marketů.
Protože obložit si kachlíky koupelnu nebo stěnu za kuchyňskou linkou a upravit velkoformátovou dlažbou terasu či vchod do domu není s novými materiály při dodržení pokynů výrobce nepřekonatelným předsevzetím, pouští se do těchto úkonů čím dál tím víc z nás. A to nejen z pochopitelného důvodu – tedy snahy ušetřit. Naše vlastní obklady a dlažba! Slyšíte v těch slovech pýchu tvůrce, jenž se může denně spokojeně dotknout nepřehlédnutelného díla? – Ano, to jsem udělal já!