Mít doma „Itálii“ s křikem a létajícími talíři vyhovuje jen určitému typu jedinců, ale když se sejdou takoví dva, hádky si jistě užijí a ještě mohou okolí zásobovat zajímavými střepy. Pro nás by samozřejmě bylo lepší, aby třískali talíře barevné či zdobené, ale i čistě bílé můžeme dobře využít v mozaice. Tou ozdobíme leccos – květináči počínaje (ZDE) , přes servírovací tác či podložku pod horké hrnce, až po osobité lavičky na zahradě.
Ideální jsou staré obkládačky, ale i střepy porcelánových nádob budiž pochváleny. Úmyslně nepíšeme rozbitý džbán: jednak se při dnešních cenách mnohem méně chodí pro pivo, takže džbány a džbánky plní spíš roli ozdobnou a to se jich moc nerozfláká, a jednak bývají střepy z nich klenutější a tedy méně do mozaiky použitelné.
Stačí kladivo a štípačky
Podle toho, co budeme zdobit, volíme velikost střepů. Pro domácí použití je většinou musíme ještě rozbít kladívkem na menší kousky nebo upravit v řezačce na dlaždičky, k získání žádaného rozměru někdy stačí normální kleště štípačky či oklepání hran špicí kladiva na dřevěné podložce – třeba na prkénku na maso. U vnějškových realizací (zahradní „lavičky“) budeme pravděpodobně větší střepy vtlačovat do ještě ne zcela ztvrdlého betonu, hodit se nám bude špachle a zubatá stěrka. Na tác či podložku pod hrnec použijeme montážní lepidlo, „tekuté hřebíky“, ale stačí i vcelku univerzální Herkules.
Snídaně do postele
Pro tác nejprve slepíme rám obdélníkového tvaru z latěk o čtvercovém průřezu 2×2 centimetrů.- Laťky seřízneme v pokosnici, řez natřeme lepidlem, spojíme a stáhneme svěrkami (pozor na dodržení pravoúhlosti).
- Spoje můžeme z boku provrtat a zpevnit vlepenými kolíčky. Dno ze sololitu nebo překližky přilepíme zespodu a pojistíme malými vruty, jejichž hlavičky zapustíme.
- V kratších čelech změříme střed a od něj (nebo od rohů) ve stejných vzdálenostech vyvrtáme otvory pro ucha z provazu, které na konci zauzlujeme. Hrany strhneme smirkem na houbičce a vše zespodu a z boků nalakujeme. Pak plochu natřeme lepidlem a vyložíme připravenou mozaikou, kterou doporučujeme si
nejdřív složit nanečisto a do rámu tácu přenášet. - Poté vnitřní boky tácu polepíme maskovací páskou a mozaiku vyspárujeme stěrkou a nakonec setřeme mírně vlhkou houbou.
Zahradní lavice
Zatímco na tác či podložku pod hrnce použijeme střepy rovné a nebo mozaikové kostičky, které lze koupit ve spoustě barev ve výtvarných potřebách, střepy klenuté nám nebudou vadit při zdobení zděné lavice. Ta může být z cihel, tvárnic nebo litého beton, dostáváme se tak do oblasti tzv. malé architektury (ale keramiku si zamiloval i světoznámý stavitelský čaroděj Gaudí). Také zde oklamozřejmě použijeme větší kusy a spáry, kterou jsou součástí výtvarného působení (na interiérových doplňcích zpravidla ne širší než jeden milimetr) uděláme patrnější. Pokud nebudeme pracovat do mokrého betonu, bude dobré natřít podklad základním nátěrem s nímž pracují obkládači. Pak použijeme lepidlo na obkládačky nanášené zubatou stěrkou. Každý střep musí na svém místě dobře sedět. Vysazenou mozaiku necháme čtyřiadvacet hodin zaschnout (v případě lepidla), beton bude zrát déle a uděláme dobře, budeme-li ho průběžně zvlhčovat. Na závěr spárovací hmotu naneseme špachtlí a mezi střepy zatlačíme gumovou stěrkou či tlustým kulatým štětcem. Po jejím povrchovém zaschnutí, tedy ne dřív než za půl hodiny, mozaiku otřeme dobře vyždímanou houbou. Sedáky na tuto lavici použijeme buď pevné z prken či laťkových polí, nebo přenosné polštáře, aby nás originální a od pohledu měkce hravé sezení netlačilo a taky nestudilo do zadnice.
A ještě veselé koule
Jestli vás metoda zaujme, zkuste polepit koule ze polystyrenu. Prodávají je aranžéři a nebo jsou k dostání ve výtvarných potřebách. Jejich praktický účel není žádný, ale jako dekorace působí zajímavě. Ovšem při jejich „mozaikování“ pozor nechť dají prchlivci, protože i když nechcete, koule se koulí neb je kulatá.
Zkuste to i s dětmi
Je jen málo dětí, které nebaví patlat se v blátě či nerady skládají puzzle. A tvorba mozaiky ze střepů v sobě nepochybně spojuje obě činnosti. Pokud uvidíte, že zvládají jednoduchou technologii s patřičnou pečlivostí, nechte pracovat jejich fantasii a nevztekejte se, když byste něco dělali jinak. Naopak – chvalte! A přimhuřte trpělivě oči, budou-li se pak vlastní prací (pokud se povede) před každým, kdo je bude chtít poslouchat, nestydatě vytahovat. Ostatně i my jsme přece rádi chváleni…