Pryšec nádherný, známější spíše jako vánoční hvězda, vyniká krásnými listy, které mají nejrůznější barvy, tvary a velikosti. Sezóna vánočních hvězd každou místnost, zejména ve vánočním období, oživí a vytvoří útulnou atmosféru v pochmurných podzimních a zimních dnech. Odborníci z iniciativy „Stars for Europe“ přichází s tipy, díky kterým si hvězdy zachovají zářivé barvy i v novém roce.
Continue reading
Chladná rána i zkracující se dny znamenají jediné – chalupářská sezona se chýlí ke svému konci. Využijeme babího léta k posledním zahradním pracím a opravám a připravíme se k ukončení chalupářské sezony před zimou. Kromě dostatečného množství dřeva na zimní návštěvy se nám hodí i několik zabezpečovacích tipů.
Continue reading
Z dvanácti měsíců je prosinec jiný nejen tím, že jím rok vrcholí: naplňují ho především naše očekávání. Pojmenování tohoto času Advent znamená Příchod. Než nastane Štědrý večer, čekáme až klenbu noci spojí symbol nového začátku, betlémská hvězda, a začnou Vánoce. Samozřejmě, nikoliv se založenýma rukama.
Continue reading
„Advent je tady!“ Tohle poselství na nás z výloh obchodních chrámů křičí výhružně s nepříliš skrytým podtónem: „Máš už nakoupeno? A zbyly ti ještě peníze? Tak sem s nimi – splníme ti každé přání. A jestli už nemáš, půjč si. Advent je jen jednou v roce…, a končí Štědrým večerem. Utratils opravdu dost, aby tví blízcí byli opravdu, ale opravdu dost šťastní?“ Tak si povězme, co o adventu víme. Advent (z latinského slova adventus) znamená příchod. Čeho ale?
Continue reading
Věříte také, že strom má duši, jen nevíte, jak vypadá? Jednoduše: dá se z proutku vyklepat obráceným nožem a ten se pak rozezní jako píšťalička. Dřevo hodně ví, a aby taky ne, vždyť některé pamatuje věky a často jen co neví, nepoví. Už ve škole jsme se učili básničku o ukecaném stromu, který proflák, že král Lávra má oslí uši. A co si myslit o známé Vrbě mlátičce? Stromy sice dávaly stín obědvajícím vojevůdcům a panovníkům, ale také ukrývaly zbojníky i světce, pěstující ve svých vousech včely.
Continue reading
Ačkoliv noc je toho dne kratší než vzdech, zapalovali naši pohanští předci ohně na kopcích. V posvátných hájích zdobili prameny či studny ve vsi. Po řekách pouštěli věnce. Pohanské slavnosti letního slunovratu byly (aby to tak nebylo do očí) křesťany posunuty k svátku svatého Jana Křtitele (24.6.) jemuž voda také patří. Proto proudy dál unášely upletené věnečky a rozsvícená světla na vodách byly mihotavou vzpomínkou na prastaré zvyky v novém rouchu. S vodou je spojen i Jan Nepomucký, o jehož Navalis jsme již psali ZDE. Protože v racionálním století jedenadvacátém se stále více věcí nám stává nepochopitelnými, utíkáme se opět k magii. Podle novodobého drudismu nazýváme letní slunovrat mimo jiné Alban Heruin, tedy „Světlo břehu“.
Continue reading
Když Slunce dosáhne ve svém zdánlivém pohybu vůči Zemi nejsevernější polohy, nastane letní slunovrat a podle kalendáře začne léto. Na naší polokouli přijde nejdelší den a nejkratší noc. Do podzimní rovnodennosti nám budou vládnout letní znamení – Rak, Lev a Panna. Byliny sebrané o letním slunovratu mají největší moc, voda kudy teče, léčí. O půlnoci naši předkové na kopcích zapalovali ohně, jak jsme už o tom ostatně psali ZDE. Je módní zaklínat se Kelty a i germánskou mytologii známe celkem dobře, ale skoro nic nevíme o tom, jak se s tímto dnem vypořádávali staří Slované.
Pokud si někdo myslí, že na své cestě k absolutní moci se Gaius Julius Caesar – miláček davů (dnes by mu jedovatí komentátoři dali nálepku populisty), jinak voják a politik, musel radit s náhodou, byl by bezpochyby na omylu. „Kostky jsou vrženy“ je to samé jako nastoupit cestu, z níž to zpátky nejde. A „překročit Rubikon“ znamená v podstatě totéž, protože tato říčka vyznačovala vnitřní hranici mezi římskou říší a předalpinskou Galií, kde se měl Caesar oné hry v kostky dopustit.
Některé mají na nose bradavici z níž roste kozí chlup, ale jiné jsou nad očekávání půvabné. A umí prý úžasné věci: udělat mohou bouři s blesky a hromobitím, vichřici i kroupy. Plaší koně a kravám ve vemeni sráží mléko. Dovedou uřknout i nenarozený plod a vůbec přivolávat nemoci. Sbírají bylinky a na lásku vaří lektvary. Jsou prostě jiné, což lidi dráždí. V méně tolerantních dobách končily tak řečené „čarodějnice“ v očistném ohni. Byly to pomatené ženské, báby kořenářky, ctnostné i prostopášnice – ona se už na mučidlech k čemukoliv přiznala každá. Pak už jí jen čekala planoucí hranice.
Nebudeme se dnes trápit rozvažováním nad tím, co všechno jsme ještě nestačili uklidit a co tedy odložit a nad čím raději zavřít oči. Vždyť tradiční Velikonoce i předsváteční čas plnily jaksi mimoděk hned celou řadu funkcí. Například Půst probíhal v době, kdy toho stejně ve stodole ani ve stájích moc nebylo, mláďata teprve přicházela na náš drsný svět a vítat je ještě s nožem v ruce jistě nikdo nechtěl. A provětrat pořádným průvanem a uklidit dům, všechno na sklonku nebo už po skončení topné sezony vymést a někdy i vybílit, už také bylo potřeba. S tím nepochybně spojené velké prádlo zase vonělo jarním vzduchem. Za podivné vzrušení mohly i prodlužující se dny a probuzené hormony. Vyvrcholením byl tzv. Velký týden!
Ejhle, jaro je tady, protože síly Dne a Noci se vyrovnaly. Správné datum si uměli z pohybu hvězd spočítat i Keltové, kteří v naší kotlině a úvalech kdysi žili a svátek jarní rovnodennosti nazvaný Alban Eilir, čili Světlo Země, slavili obarvenými vejci zdobenými typickou spirálou nebo vajíčky symbolicky znázorňovanými kruhem s tečkou uvnitř. Židovský Pesach a křesťanské Velikonoce pak přijdou v neděli po prvním jarním úplňku. Doba rovnováhy času, s níž se co rok setkáváme jen dvakrát, je dobrý důvod pro zhotovení magické panenky a rozprávění o čarování. Jaro totiž znamená navíc znovuzrození, vejce jsou znakem plodnosti a láska přeje kouzelníkům.
Jarní svátky – především rovnodennost a Velikonoce – přinášejí spoustu původem velmi starobylých zvyků. Jestliže se dnes stalo časté přijímání „dobré“ energie z objímání rašících stromů vězte, že dřív tomu bylo i naopak. V předjaří se naši předkové tulili k osikám, aby nově se rozproudivší míza odebrala z jejich těl všechno „zlé“ co se v nich během dlouhé zimy nastřádalo. Velikonoční kouzla jsou zde! A zvyk zřejmě míchá pohanské vzývání stromů v posvátných hájích s ranou křesťanskou tradicí. Jak jinak vysvětlit, že se zrádný Kristův učedník zrzavý Jidáš se oběsil na osice?
Půst je záležitost dobrovolná, tedy nikoliv vynucená okolnostmi. Když vám kručí v břiše a polykáte naprázdno, až se vám hýbou uši, dumáte nad tím, co byste si dali a myslíte žaludkem, správný půst to tedy rozhodně není. Hladovění byste neměli vnímat – dokonce si ho máte užívat! Tvrdí to nejen vyznavači řady religií, jejichž je půst součástí: i když se vzájemně často „nemusí“, křesťani všech směrů, židé, muslimové i buddhisté v názor na užitečnost dobrovolného hladovění jsou zajedno. Dietologové až tak ve vyznáních o půstu unisono nezní, ale o důležitosti nějaké formy střídmosti pro naše zdraví nepochybují.
Svět se točí a staří říkají (jako říkali vždycky) „není to, co to bejvalo“. Ale po zimě je jaro a po něm léto, pak podzim, zima… Tak, jako vždycky. Nepochybně však jsou vzhledem ke globální změně klimatu jara kratší, léta víc horká a zimy vesměs nestojí za nic – jak tvrdí lyžaři. A jisté je také to, že datum příchodu jara u nás na severní polokouli v druhé dekádě tohoto tisíciletí o den couvlo.
Svůj svátek slavily již provdané antické Řekyně a to v říjnu krátce před setím ozimů. Podobný římský svátek – Matronalie – se odehrával počátkem jara. Jednalo se vlastně o oslavu Junony Luciny spojený s květinovými oběťmi pro dobro rodinného krbu a zdárné porody, ostatně básně ke cti této události psal i Ovidius. My máme Mezinárodní den žen, ale víte jak se slovo ŽENA napíše opravdu mezinárodně? Osvěžte si pro jistotu paměť: německy je to Frau a anglicky woman, francouzsky femme a italsky donna. Finsky nainen, polsky kobieta, maďarsky nö , španělsky mujer, holandsky vrouw a dánsky? To byste nejspíš neuhodli – kvinde!
Continue reading
Od Tří králů až do Popeleční středy se počítá rozverné masopustní období, což je čas zabíjaček, hostin, svateb a strakatých průvodů. Vlastnímu Masopustu pak předchází Tučný čtvrtek, což je den koblih. Následující neděle pak patří plesům a tancovačkám. V pondělí se baví ženatí a vdané, a v úterý by měly obcházet dědinu průvody s rozvernými maskami. Na následující zábavě veselí vrcholí, protože o půlnoci ponocný troubením Masopust ukončí. Muzikanti symbolicky pochovají basu a zavřou ji do skříně: následující Popeleční středou totiž skončí veškerá legrace a začne čtyřicetidenní předvelikonoční půst.
Na vchod do skladiště a garáže v protějším domě s číslem 2122 bylo přes úzkou uličku ležící kolmo k North Clark Street dobře vidět. Nejdřív přišel muž s chlupatým psiskem. Po jednom se pak do skladiště trousili další chlápci. Poslední do garáže vstoupil ramenáč v zimníku se světle šedou kožešinoua v klobouku, jaký u nás nosili v šedesátých letech minulého století straničtí tajemníci. Člověk, jenž vchod do skladiště sledoval, rychle vytočil telefonní číslo. Sluchátko někdo zvedl okamžitě. “Přišel,” oznámil muž do telefonu. A hlas na druhém konci drátu řekl: „Spusťte to“. To byl signál pro tzv. „Valentýnský masakr“ .
Zatímco správci silnic den čtrnáctého února proklínají, květináři ho milují. V kalendáři se skví jméno Valentýn a podle dlouhodobých záznamů se květinářům toho dne významně zvyšují tržby, zatímco právě k tomuto datu dochází k přílivu chladného vzduchu, tzv. evropskému zimnímu monzunu, což děsí nejen silničáře. Jedná se zpravidla o jeden z posledních náporů mrazivého počasí. Terminus technicus zní „valentýnská zima“ a ne nadarmo se říká, že „na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna“. Vždyť právě k tomuto dni je připsána nejnižší teplota, naměřená na našem území – minus 42,2 od Stecherova mlýna u Českých Budějovic z roku 1929.
Aby nový rok nebyl horší, než ten odcházející…
Věříme, že se vám Vánoce povedly. I my měli prázdniny (nebo dovolenou – jak je komu libo) a dneškem se s Našimi hobby vracíme. Ať se vám i letos tady líbí. Budeme přinášet nové věci a staré stránky opět postupně aktualizovat, protože v každém oboru je spousta novinek a občas se něco nového naučíme nebo objevíme věc, postup, místo, příběh nebo recept, o kterém doufáme, že vás může zajímat a nebo inspirovat. A samozřejmě děkujeme za dosavadní přízeň. Je fajn vědět, že co děláte, má smysl.
Ve svátečních dnech se od nepaměti lidé snaží dotknout budoucnosti. Dobře se k tomu hodí čas vánoční či velikonoční, přelom roku, narozeniny a dny spojené s nebeským putováním Slunce, s jeho návraty a rovností dne a noci. S litím olova či vosku se nejčastějí setkáme před Vánocemi. Proroctví z adventní věštírny má váhu. Ale způsobů i času věštění je spousta a je s podivem, že ani v racionálním jedenadvacátém století neztrácí nic ze své atraktivity.