Srpen na zahradě bývá, až na výjimky, velmi teplým měsícem. Co na tom, že dny se krátí. Zralá krása zahrady je sice už trochu unavená, ale za odměnu za spoustu péče sklízíme množství ovoce – dozrávají rajčata, papriky, okurky, cukety a mnoho dalších druhů zeleniny. Práce na zahradě v srpnu se naplňuje a část rostlin již také částečně omezuje růst. Nelze přehlédnout, že kde neprší, většinou již žloutne tráva.
Continue reading
Dřevěné stavby a konstrukce vypadají v zahradní zeleni krásně. Nevýhodou ale je, že dřevo, i ošetřené, je-li vystavené kontaktu s vlhkou půdou, se velmi rychle zničí. Existuje však výrobek ze dřeva, který je vůči rozkladnému procesu dostatečně odolný – totiž vyřazené železniční pražce v zahradě, které jsou hloubkově impregnované. A navíc zahradě dodají, ovšem použité rozumně, další výtvarný rozměr. Nemluvě už o tom, že jsou praktické.
Continue reading
I v okrasné zahradě musíme chodit a v užitkové zase máme záhony. Přesně vymezit hranice jednotlivých povrchů může být přitom problém. Tráva je totiž mimořádně životná a kde jí to dovolíme, drze obsadí nová území a cestička zaroste jedna dvě. Se záhony je jiný problém – pokud nejsou nějak ohraničené, deště z nich zeminu splavují do trávníku. Mimo těchto a dalších ryze praktických hledisek mají obrubníky i funkci estetickou. Nejde jen o dojem pořádku (někdo může takovou formální přísnost vnímat úkorně, jako bychom byli na cvičišti), ale to, že zahradní obrubníky trávník či záhony zakončují, vytváří uzavřený dojem, což naopak jiné lidi uspokojuje.
Continue reading
Mít bazén na koupání a také mít rostliny a ryby v jezírku naplňuje u řady majitelů rodinného bydlení a chalupářů do značné míry jejich představu štěstí na zahradě. Variantu „dva v jednom“ se ovšem daří naplnit nejobtížněji. Ono i ve volné přírodě průzračnou vodu nacházíme jen zřídka – a to pak v ní jsou nejspíš rozpuštěny minerály, a jak známo, v chomutovském kouzelném Kamencovém jezeře toho opravdu moc nežije. A okrasné jezírko? Smiřme se s tím, že tento úžasný šperk naší zahrady s rybičkami a vegetací nejspíš křišťálově průzračné nebude.
Continue reading
Co dělat, když jezírko potřebuje pomoc? Velká vodní plocha se o sebe zpravidla postará. Malou vypustíme, vyčistíme a hotovo. Ale okrasné jezírko tak říkající nejobvyklejší, s bahenními rostlinami a rybkami, by měl napájet zdroj tekoucí čisté vody. Protože na potůček nemá každý štěstí (ostatně co to je za štěstí, když v bláznivém počasí nás stále častěji pronásledují přívalové deště a ty i z roztomilé zurčící stružky dovedou v mžiku udělat proud, který vyrazí dveře od chalupy), musíme často použít technické řešení: ne zrovna nejlevnější vodu z vodovodu a její nucený oběh přes filtr. Pak jen doplňujeme, co se vybryndalo a nebo odpařilo.
Continue reading
Práce na zahradě – červenec je ve znamení radosti a uspokojení, které přináší nám nadšeným zahrádkářům odpočinek mezi kvetoucími rostlinami. Pohled na bujně rostoucí zeleninu a chuť zralého ovoce, o které jsme se postarali vlastníma rukama: je to prostě paráda! Snadno v takových chvílích zapomeneme na jarní plahočení a bolavá záda. Pořád nic a najednou máme plný stůl…
Continue reading
Originální ručně tesaná kamenná koryta byla ještě před několika desetiletími při přestavbách venkovských stavení spíše na obtíž a často končila na skládce. Kdysi stávala někde nedaleko hnoje a dnes jsou hledanou (a draze placenou) starožitností. Koupit si k osázení koryta nová, vyrobená nikoliv s myslí na kdákající slepice nebo něžnou koňskou tlamu, ale již opatřená odtokovým otvorem, je drahé.
Předchozí povídání o modelování terénu a jeho úpravách terasováním (ZDE) jsme ukončili rozdělením opěrných zdí na zděné, čili spojené takovým spojovacím materiálem, který neumožní jejich rozebrání, a na suché, jež buď spojujeme zeminou, nebo na nichž pracujeme zcela bez spojovacího materiálu.
Japonci je milují: jsou jim víc než stromem a květem, v jejich vnímání je totiž život tak jako ony krásný, ale i stejně pomíjivý. Času kdy kvetou sakury je zjara věnována velmi sledovaná pasáž v předpovědích počasí, které hlásí kde rozkvetou napříč ostrovy. Toto období začíná v únoru na Okinawě, Tokiem přejde na rozhraní března a dubna a kolem 10. května dosáhne Hokkaida. Japonci v té době pořádají (prý už od třetího století našeho letopočtu) v přírodě jakési „sakurové pikniky”. Jmenuji se hanami, a v rádiu frčí o sakurách pop písně s elektrickými kytarami i lidové zpěvy o jejich bělostných květech doprovázené na bambusové flétny.
Kolmé prvky v zahradě, působí v rozumné míře vždy zajímavě. Ve svažitých terénech je jejich použití jasné – prostě zpevňují svah a nebo jsou součástí opěrných zdí. Na rovinné zahradě může palisáda vytvořit vyvýšené záhony. Na koukání se stanou dominantním prvkem zahrady a nás při pletí a okopávání nebudou tlačit kolena a bolet záda, protože budeme mít k zelenině prostě blíž. Květinový záhon vynesený nad okolní úroveň vždy přitáhne zrak a pokud v tímto způsobem akcentovaném prostoru nechceme nic pěstovat. Lze sem umístit třeba okrasný keř nebo zahradní plastiku.
Zahradní nářadí připravujeme na sezonu většinou na jaře. Ti pečlivější ale opravují a brousí už na podzim. U sekaček na trávu by to tak dokonce mělo být, protože s po sezoně „unaveným“ ostřím trávníku spíš uškodíme. Naši péči si nářadí zaslouží i průběžně, ale na podzim má za sebou spoustu práce, takže ostří a nože bývají tupé, stroje potřebují celkově vyčistit a tu tam i něco dotáhnout a namazat. Přistoupíme tedy k broušení zahradních sekaček a dalšího nářadí, jako jsou zahradní nůžky nebo řetězová pila.
Continue reading
Na jaře mnohé zahrady a předzahrádky zaplaví růžové květy v celé škále odstínů od relativně sytých po kouřové tóny do fialova. Existují i čistě bílé odrůdy okrasných třešní. Kdo je tento nepřehlédnutelný posel jara? Japonská třešeň . Sakura. Tyto nádherně kvetoucí sakury najdeme i na ulicích, kde vytvářejí celé aleje, nebo v parcích jako solitéry, které v době květu zcela nepochybně přitáhnou naší pozornost Continue reading
Po delších zimách zpravidla na zahradě sčítáme značné škody s velkou pravděpodobností i na našem více či méně dokonalém trávníku. Loňská chlouba – svěže zelený hustý pažit – může vypadat jako olysalá kropenatá slepice. Trávník nám vezme úsměv spoustou žlutých skvrn a holých míst. Tento stav má na svědomí sněžná plíseň – bělavé až narůžovělé mycelium, šířící se po trávníku zpravidla v kruzích. Kromě trávy napadá i některé trvalky.
Podzim se někdy rád dlouho ukazuje ve skutečně nádherných zářivých barvách. Zároveň nám je ale jasné, že se situace může změnit velice rychle a příchod sněhu a mrazů na sebe nenechá dlouho čekat. V mnoha místech naší země již máme první přízemní mrazíky za sebou. Ty by nás měly inspirovat k urychlenému dokončení posledních příprav zahrady na zimní spánek.
Pro jednoho představuje zahrada produkční plochu. Druhému je místem aktivního sportovního vyžití. A třetí? Pro něj může být prostorem pro snění. A když se všechny tři zájmy sejdou v jedné rodině (a nebo ještě další – řekněme potřeba vyčlenit místo pro hraní a zábavy dětí) a nabízí-li nám zahrada větší prostor, můžeme zóny zahrady od sebe opticky oddělit. Použijeme živé ploty, drobné zahradní stavby a nebo originální výškové rozrůznění. Modelaci terénu a nebo jeho terasování vyžaduje i svažitý pozemek. Tam by nám ze záhonů při každém dešti zemina i s tím, co jsme do ní zasadili, z kopce utíkala.
Jeden ze sedmi divů antického světa byly tak zvané visuté zahrady královny Semiramis. Historici se shodují na tom, že se jednalo o vysoce složitě terasované pozemky, o rostliny pěstované na sloupech a střechách. Klobouk dolů před starověkými staviteli i zahradníky! Není divu, že to, co z našeho pohledu s omezenými technickými prostředky dokázali, jejich současníci nazvali divem. Terasy, jimiž upravíme svah, nikoho až tak nepřekvapí, ale kaskády můžeme navážkou vytvořit i na zahradách rovných. Okrasná zahrádka se stupni osázenými květinami vypadá vždycky dobře. A jejich široký stupeň kde budeme pít čaj vybudujeme s pevným povrchem.
Dojem, že vášeň pro skalničkaření je stejně stará jako zahradnické umění, je mylný. Uměle vytvářet napodobeniny skalních útvarů a osazovat je rostlinnými společenstvími napodobujícími horskou přírodu jsme v Evropě začali až v souvislosti s rozvojem horolezectví. A protože k vrcholům skalních velikánů přestali na sklonku devatenáctého století lidé vzhlížet a jedinci pokládaní okolím za šílence je začali dokonce zdolávat v Alpách, dostalo osobité zahradničení sice milovníků hor, ale lezců méně zdatných, jméno alpinkáření.
Milovníci detektivek mají o Dartmoorském vřesovišti s Velkou grimpenskou bažinou a příšerným psem jasno. Melancholický obraz blat nad nimiž se buď válí mlha a nebo stále prší v našich představách vyvolá obraz démonického psa s ohnivou tlamou. Vřesem k nám spěchá Sherlock Holmes. Do Národního parku Dartmoor v jihoanglickém hrabství Devon umístil Artur Conan Doyle svůj pravděpodobně neznámější příběh. V představě většiny z nás jsou snad proto vřesoviště zatraceně nehostinná místa.
Než nás rododendrony čili pěnišníky potěší květy, musíme pro ně najít místo, připravit půdu, zasadit je a pak se o ně dobře starat. Protože s historií těchto keřů jsme se již seznámili ZDE, dnes trochu o tom, co je pro jejich dokonalost nezbytné: nepotřebují popravdě žádnou extra péči, nicméně zvláštnosti těchto zahradních Veličenstev bychom ctít měli. Odmění se nám strakatě a někdy i voňavě.
Mimořádná krása kvetoucích rododendronů leckomu přivolá vidinu dalekých zemí. Ale jakýpak cizokrajný keř, jářku, když ve třetihorách u nás pěnišníky rostly hojně. Jak se ale měnilo klima, velice teplomilné pestré a vonící druhy ze středu Evropy zmizely a nám zůstal jen jejich titěrný příbuzný – vřes. Ačkoliv jeden divoce rostoucí keřík pěnišníku se u nás našel na Kralickém Sněžníku! To bylo učeného hádání: Zda ho sem někdo vysadil úmyslně a pokud ano, tedy kdo a proč. Jestli semínko přinesli ptáci z teplých krajin. Či je-li vcelku nenápadný keřík skutečně pozůstatkem původní květeny? Za nejpravděpodobnější se má, že ho zde vysadil okrašlovací alpský spolek, ale jednoznačně na tyto otázky dodnes neodpověděl nikdo.