Tak naléhavě zve píseň (v originále Don´t bogart me), a člověk by chtěl opravdu létat. Co na tom, že původně to vlastně bylo o kouření trávy, pocitově se hodí i k opojení z výšek, které prožívají balonisté. Takže ještě jednou: „Pojď stoupat jak dým, až tam, kam jen ptáci mohou,/ plout po nebi jen,/ výškou být opojen/ jen své sny si můžeš vzít,/ tam kde vládne mír a klid…“
Vzpomínky z časů, které byly: na východočeské faře připadalo velké rodinné mytí s pravidelností rovnou zákonu na sobotu, aby byla v neděli rodina jako ze škatulky. V létě vytáhli chodbou probíhající napříč domem necky na zahradu a vodu už od rána hřálo sluníčko. Pokud bylo pod mrakem, večer necky dolili z hrnců, ohřátých na plotně. Pořadí v jedněch neckách bylo: starý pán, dva bratři, nejmladší sestra, matka. Děti si moc vody neužily, protože nemohly rušit starého pána, který jako první osvěžen koupelí přepisoval do konečné podoby ranní kázání. Navíc co by vyšplíchaly, dolilo by se vodou studenou.
Pokud si občas sádlo doma sami vyškvaříte, asi to děláte proto, že ten rozdíl mezi domácím sádlem se škvarky a tím koupeným ve vaničce nebe dosahuje. Není to žádná věda a určitě se vám povede sádlo jako Eden a škvarky jako brána do toho ráje. A když ne, tak určitě příště! Dietologové ať na chvilku zmlknou, nepotřebují snad některé vitamíny k tomu, aby mohly v organismu vykonat své bohulibé dílo právě součinnost tuku? Aha! (Ale jen tak mezi námi, se sádlem a škvarky to rozhodně nepřehánějte. Pokud nemáte dost pohybu, buďte opravdu v pomlaskávání nad touhle jednoduchou a stále ještě cenově dostupnou pochoutkou střídmí).
Tahle příbuzná břízy stojí v bažinách na chůdách. Každý ji pozná podle jehněd a malých šištiček. Včely se z nich na jaře, když nemají pastvu, mohou štěstím zbláznit. Z jemného pylu olší jsou ale nešťastní alergici. Roste v mírném pásu severní polokoule a její druhy pojmenovali podle barvy listů: olše černá (lepkavá – Alnus glutinosa) je u nás nejrozšířenější, červená je nejvyšší a na západě Ameriky dorůstá do pětatřiceti metrů, zelená není vyšší než pět, a co se barev týče je i olše šedá, celkem na pětadvacet druhů.
Přípravy na odjezd na letní byt představoval pro pratetu náročnou operaci: bydlela ve vyšším patře činžovního domu z přelomu 18. a 19. století s velkými arkýřovými okny, za nimiž se nacházel její parádní pokoj. Svinovala proto své peršany, otoman i křesla pokrývala plátěnými potahy, leštěný nábytek starostlivě oblepovala novinami. Grafické listy autorů zvučných jmen svěšovala ze stěn a ukládala do almary. V zimě seděla prateta v bačkorách, které by jinak neobula, zabalená do plédů. Pokoj s vysokým stropem se dal ledva vytopit. Přesto, že viditelně nikde netáhlo, šla zima od oken. Kamna polykala uhlák za uhlákem jako lokomotiva. Co s tím?
Až se někdy vypravíte kouknout do Žehušic u Kutné Hory na zdejší proslulé bílé jeleny, můžete to vzít i přes vesnici Brambory. Tak se skutečně jmenuje a je s podivem, že stejně pojmenovaných sídel nemáme víc, protože tahle okopanina je zcela neopominutelnou součástí našeho jídelníčku. Dříve byly jejich pěstováním proslulé celé oblasti a třeba slovní spojení brambory z Vysočiny prostě znamenalo kvalitu.
Když naše auto stojí na ulici, ohrožují ho přírodní vlivy, tedy sněhové metelice v zimě, jarní přívalový déšť, pak kroupy, letní sluneční žár, podzimní plískanice a jakoby to všechno nestačilo, útočí na něj i lidé, tedy kradáci a vandalové. Máme-li domek a alespoň pár volných metrů za plotem, můžeme si postavit celkem snadno přístřešek, kryté stání na němž bude vůz přece jen do značné míry chráněný. Continue reading
Pokud se drobnosti, jež měly ženám udělat radost, povalují na nočním stolku, v koupelně u zrcadla a taky na skříňce v předsíni, je to dost hrozné a také se snadno leccos ztratí. Když ale máme ve věcech pořádek a zdobné drobnosti uklízíme do šperkovnice (jíž je zpravidla nějaká krabička), není zase pro nás snadné se v té změti drobností vyznat a třeba hledaný pár náušnic objevit hned. Přitom celkem jednoduše můžeme mít všechny tyto milé tretky pohromadě, v přehledném uspořádání… a navíc získat do bytu originální dekoraci.
Z celkové roční spotřeby energie v průměrné domácnosti (ale známe to čarování se statistikami) představuje množství, které padne na přípravu jídel něco málo přes tři procenta – vyjádřeno v příslušných jednotkách je to 2,2 gigojoulu čili 600 kilowatthodin. Což, pokud zůstaneme v kuchyni, představuje statistických šest set obědů pro tříčlennou rodinu. Protože si ale k obědu někdo ohřeje špekáček a jiný peče krocana, objektivnější bude převod těchto kilowatthodin na energii, s níž bychom uvedli šedesát hektolitrů vody do varu.
Výhodou koše z neloupaného proutí je, že tento materiál nemusíme nijak zpracovávat, ani během práce máčet, jak tomu je u proutí loupaného. Zkrátka pracujeme s čerstvě nařezaným proutím, které jsme si přinesli například z procházky podél potoka. Nevýhodou předem neupraveného proutí ale je, že se hotový koš časem poněkud rozeschne a také nový je trochu těžší – na houby, brambory nebo jablka je ale skvělý. Nemluvě už o uspokojení, že jsme ho uplést dokázali!
Košíkářské proutí je materiál v našich krajích poměrně dobře dostupný. Vrby i jiné vhodné dřeviny rostou kolem téměř každého potoka, řeky, rybníka… A Češi bývali v pletení z proutí odedávna mistři. Z proutí lze uplést takřka všechno: koše nejrůznějších tvarů, nábytek, kočáry, vrše na ryby, stojany na noviny, stínidla, přenosky na zvířata, kukaně, oplétaly se demižony. Skvěle vypadají proutím opletené květináče, a to jak stojící, tak i závěsné, velké i velmi malé, v bytě i na zahradě.
Stará selská obydlí si bez pořádného sklepa neumíme představit – a to se tenkrát ještě pivo do lahví neplnilo a tudíž ani fyzikální „zákon sedmého schodu“ neexistoval. Pivo se do sklepa dávalo když už, tak v džbánu, ale hlavně se zde přechovávalo mléko a sýry, a taky na zimu sem uskladňovali ovoce a erteple čili brambory. Každý schod má svou teplotu – kdo sklep má, to ví, kdo ne, musí spoléhat na chladničku. Tím, že ledničky a mrazničky uchovávají zásoby poživatin, jež by jinak rychle podlehly zkáze, spoří náš čas i kapsu.
Najít ve volné přírodě opravdu starý jilm je skoro zázrak. Zaútočila na ně houba a bezmála všechny v relativně krátkém čase vyřídila. Zní to skoro jako nějaká katastrofická sci-fi, ale podle vědců prý k podobným jevům dochází v přírodě cyklicky. S houbou v tomto případě spolupracuje celkem pohledný brouček, příbuzný kůrovce chystajícího sežrat nám Šumavu. Ale už se našla jiná houba, která si to umí s tou první i kůrovcem bělokazem rozdat.
Je docela překvapivé, jakou některé starší kuchyňské linky vykazují životaschopnost: nebyly z bůh ví jakého materiálu, vzdorovaly kuchyňským výparům a snad vedle záchodového prkýnka patřily k nejzatěžovanějšímu vybavení domácnosti. Konstrukčně mohou být celkem v pořádku, ale ten vzhled? Jejdamane, s tím by bylo dobré něco udělat! Podle toho, v jakém technickém stavu dvířka jsou, volíme z dvojí cesty – buď dvířka jenom povrchově upravíme, nebo všechna čela vyměníme. První případ může být hodně levný a ani v druhém rozpočet domácnosti nemusí nezbytně vykrvácet.
Dřív se říkalo, že kdo šetří, má za tři. Tak jednoduchá aritmetika to sice není, protože záleží na celé řadě komplikovanými vztahy provázaných dalších dat, ale jasné je, že žádný bohatý jen tak nerozhazuje (svoje) peníze. Plýtvání čímkoliv je obecně zhoubné a i malé úspory mohou v součtu dát sumu, která nás překvapí. Odpověď na otázku, zda lépe je ji mít, či nemít, bude zřejmá. V domácnosti je míst, kde ušetřit lze, spousta: v průměrné domácnosti dnes prý spotřebujeme asi pětasedmdesát gigajoulů energií. Můžeme toto číslo snížit bez investic, jen změnou chování?
V dobách, kdy se lidé víc než podle obrazovky museli v aktuálním sportovním dění orientovat ušima, byl jednou z legend rozhlasového zpravodajství Gabo Zelenay. Jeho hokejové přenosy, v nichž dokázal s kulometnou kadencí představit situaci „u modré“ stejně přesně jako dnes televizní technika a svůj report ještě nabít zjitřenými emocemi, rozhodně pomohly i poznání slovenské sportovní terminologie v Česku. Dalším úžasným Slovákem byl Jožo Golonka, který za společný stát hrál sto čtyřiatřicetkrát a soupeřům nasázel dvaaosmdesát gólů: tomu říkali fanouškové i spoluhráči Žiletka – proč asi?
Stále blíž svátkům zakopáváme na každém kroku o parohaté soby, o něž je jinak ouvej i v zoologických zahradách a všudepřítomné jindy milé koledy nás tahají za uši. Blikající Impérium reklamního dědka Santy v kostýmu od Coca Coly chystá úder: jen se těš, bezdomovče Ježíšku na seně v cizím chlévě. Už se nám plete, co skutečně staročeská, případně staromoravská tradice je, a co není. Třeba Perchta. A nebo například pojmenování adventních nedělí. Víte, kde se vzalo?
Stavba klasického krmítka není složitá. Vyžaduje ovšem měření a přesnost, což není všem blízké. Pokud chceme přesto v zimě ptáčkům nejen přilepšit, ale za obzvlášť dlouhých anebo sněžných zim jim doslova pomoct přežít, volíme divná řešení z lehko poddajného materiálu, a tak to leckde v lese či parku vypadá, jako když vítr rozfoukal smetiště. Mor nejrůznějších kelímků od pomazánkových tuků anebo různě prostříhané PET lahve sice účel plní, ale naši beztak dost zkoušenou krajinu věru nezdobí. Ptáci si ale péči zaslouží.
Pěšky tudy kdo nemusí, nechodí. Slyšet je tu špatně a zle se tu dýchá, v čase dopravní špičky pálí oči, což není k toulání pobídka zrovna povzbudivá. Nicméně pojďte – bude to stát za to: právě tady totiž postavili první pražskou tělocvičnu. Neradno soudit budovu ze současného omšelého vzhledu: je to stavba úctyhodná. Sokol Pražský, jak se jmenuje, je utopený mezi mladšími činžáky a kolem se jednou větví severojižní magistrály k Národnímu muzeu valí nekonečný proud čoudících a lomozících aut. Podtitul tohoto toulání by mohl docela dobře znít „sokolská Zlatá kaplička“.
K Vánocům patří, ale co naplat, mihotavé plamínky hořících svíček jsou věc pěkná, leč problematická – zvláště tam, kde jsou děti, anebo bychom mohli z nějakého důvodu rozsvícené svíčky nechat bez dozoru. Tak se už nejedny Vánoce pořádně prodražily, přičemž v horších případech se ztráta vyčíslit nedala a hlavní svátek měli havrani. Teprve elektrické žárovičky dokázaly počet požárů význačně snížit.