Dětství s točícími se větrníky, kde jsi? S nástupem podzimu začne foukat. Kromě draků na nebi rozveselí okna, balkony nebo zahradu pestrobarevné větrníky. S naší malou pomocí zvládne větrník udělat i dítě, případně vnouče. A budou-li je vyrábět sami sobě pro radost dospělí, mohou jich v blažené pošetilosti nadělat tolik, kolik seženou tyček. Větrník můžeme zajímavě pomalovat, ale i různě prostříhat, volit rozličné velikosti a jen tak pro legraci roztočit svět.
Způsob přenášení určitého obrazu na předměty, který později získal pojmenování decoupage (po našem dekupáž), má prý původ na východní Sibiři, kde touto ještě primitivní technikou kočovníci krášlili hroby. Odsud se dekupáž dostala do Číny, kde byla až do dvanáctého století využívána ke zdobení lampionů a nejrůznějších dóz, krabic a krabiček. S evropskými obchodníky jako Marco Polo se dostala nejprve do Itálie, kde čínská inspirace zaujala benátské nábytkáře. Ti začali levnou technikou nahrazovat módní motivy orientálních laků a smaltů pod názvem lacca contrafatta.
Odborně se ruční papír nazývá čerpaný, tedy nabíraný z čerpací kádě na čerpací formu čili na čerpací síto. Ačkoliv v manufaktuře ve Velkých Losinách se papír vyrábí z textilního materiálu, pro naše domácí papírenské pokusy použijeme výhradně papír. Může být po pravdě jakýkoliv – s výjimkou papíru křídového nebo silně klíženého.
V podhůří Hrubého Jeseníku, jen pár kilometrů od Šumperka leží zámek s mimořádně pěknými arkádami, které se sice vůbec nehodí do našeho podnebí, ale i tak představují mistrovskou ukázku italské renesance. Jmenuje se Velké Losiny, dříve Gross Ullersdorf, a proslul ještě dvojí vazbou na Itálii. Ruční papírnou (první papírníci vyrábějící ruční papír k nám přišli právě z Itálie) a zdejšími čarodějnickými procesy. Jak známo, inkvizice také vznikla tam.
V Indii psali na oloupanou březovou kůru, kterou stáhli ze dřeva v metrových pásech, vymáčeli v oleji, usušili a vyleštili. Jinde na palmové listy, vydělanou jelení kůži, a to už nemluvíme o tabulkách hliněných či dřevěných a destičkách z různých kovů, ba i ze zlata. Šáchor, třtina, které se dobře daří i u nás jako pokojové rostlině, byl pro písemnictví nejužívanější rostlinou starověku. Egyptský Cyperus papyrus roste v deltě na Nilu až šestimetrový, a ač náš ruční papír má s původním papyrem už málo společného, dostal jméno po něm.
Záznamy o dracích máme z dávné Říše Středu, kde je pouštěli k zastrašení nepřátel, rozhánění ptáků na polích anebo proti bouřkám, ale dost možná si s nimi hráli již dřív ostrované z dnešní Indonésie. Nicméně za vynálezce draků někteří označují filosofy (hle k čemu může být dobrá filosofie!) Mistry Moziho a Lu Bana. Materiálem na jejich draky byly bambus a hedvábí. Kromě náboženských účelů používali Číňané draky k měření vzdáleností, zkoumání síly a směru větru i k předávání zpráv. První Den draka z papíru je poprve popsán roku 549.
Obalový materiál je velmi široký pojem. Do nich můžeme směle zařadit obálky, krabice a krabičky, sáčky či tašky nebo fólie. Obálek rozeznáváme mnoho druhů podle jejich formátu – obyčejné malé, podlouhlé, velikostí od A6 až po A4 nebo dokonce podle materiálu – kromě papírových existuje již i množství plastových. Postupem času však lidstvu přestaly pro některé účely stačit obyčejné obálky, a tak na svět přišly třeba bublinkové obálky pro zasílání o něco křehčích předmětů, anebo bezpečnostní obálky, které zvyšují diskrétnost vaší zásilky.
Na prázdniny či prostě chvíle volna se každý těší, ale pokud máte na hlídání malého brášku, který už neví coby, může jít sourozenec na nervy, stejně jako vlastní potomci, když dlouho prší a nejde vystrčit nos. Zábavnost hraní kvartet či Pexesa je přece jen omezená. S otázkou, jak děti zabavit, mohou mít i prarodiče, kteří by si měli trénovat paměť. Co zkusit papírové skládanky? Stačí mít čtvrtku papíru či stránku novin a zkusit si vzpomenout, jak jen to bylo…