Ačkoliv jejich lidové (a obchodní) pojmenování – tedy mýdlové ořechy – nás může přivést k omylu, ostatní zprávy o nich ani moc nepřehánějí. Správně se jedná o plody mýdelníku a nikoliv ořechovce (jak se také někde píše), a skutečně pro některá praní , tedy nikoliv univerzálně, představují v naší domácnosti dost dobrou a rozhodně ekologickou alternativu.
Z chudého kraje východního Slovenska a Podkarpatské Rusi spousta lidí odešla za chlebem do Ameriky. Zbojníci zůstali. Díky spisovateli Olbrachtovi u nás známe osudy Nikoly Šohaje nebo zrádného Derbaka. Ale děti některých zdejších exulantů zná celý svět. Třeba excentrický Andy Warhol zajímavě posunul moderní výtvarné umění. A ve stejné době se narodil jiným rusínským rodičům kluk Nick, po rodičích Holonyak. Asi před padesáti lety vymyslel úžasnou věc. Jsou to LEDky – diody emitující světlo. Dnes jsou i tam, kde bychom je nehledali. A pořád se vyvíjejí.
Až se zima zeptá, co kdo dělal na jaře, někteří budou jen spokojeně na břiše točit palci a řeknou: „Sázeli jsme topoly.“ Pokud vám odpověď přijde ulítlá, vězte, že nikoliv, protože ti prozíraví jedinci se relativně brzy nebudou rozčilovat nad krvavými platbami za teplo. Ale s rychle rostoucími dřevinami je to jako s momentálně proklínanou fotovoltaikou: když je něčeho moc, tak toho prostě může být příliš.
Méně vědci a více politici se handrkují o celkovém oteplování a o jeho míře. Noviny občas ujíždějí na tajících ledovcích, pokusných čajových plantážích v Anglii, tropických pavoucích u Čerčan, epidemiích neznámých chorob i smrtelném nebezpečí pro lední medvědy. A jak se ceny hýbou velmi jednosměrně, nic nás to nezbavuje starostí, jak si dobře zatopit, abychom přitom neprotopili kalhoty.
Je známá věc, že ten, kdo v létě kupuje lyžařskou větrovku a na Vánoce plavky, ušetří. Přesto tak většinou nečiníme: nejen proto, že bychom mohli zůstat pozadu za módními trendy, ale protože lidskou přirozeností je dělat věci na poslední chvíli. Některé činnosti odložené na za pět minut dvanáct nám přitom mohou způsobit značnou svízel.
Přestože při četbě statistik přemítáme, zda je či není průměrný občan někdo jiný, než příjemce průměrného platu, používání zprůměrňovaných hodnot nám má zjednodušit svět. Tak se také dočteme, že ročně doma spotřebujeme asi dvě stě krychlových metrů – tedy dvě stě tisíc litrů – vody.
Continue reading
Veškeré šetření má dva styčné body: čím šetříme vlastní kapsu, tím šetříme i životní prostředí. Námitka, že ekologické výrobky nebo materiály jsou často dražší, neobstojí, když si spočteme, že za většinu těch levnějších budeme muset v bližší či vzdálenější budoucnosti zatraceně zaplatit. Opakování této ekologické mantry jako na modlicím mlýnku už lidi štve, zvláště když se ukazuje, že se jimi snaží vzájemně bít po hlavičkách politici, kteří buď kradou víc než straky a nebo rozhazují (ze společného) jako maháradžové. Někteří přitom budou tvrdit, že se počasí nemění – nebo že je to vlastně normální, i když už budou stát po kotníky ve vodě.
Tepelná čerpadla dosahují výrazných úspor energie pro vytápění i pro ohřev teplé vody. Výše dosahované úspory je závislá na zvoleném systému tepelného čerpadla a použitém typu topného systému. Před výběrem tepelného čerpadla je tedy nutné zvážit, jaký typ tepelného čerpadla dosáhne ve vašem domě nejvyšších úspor.
Vzpomínky z časů, které byly: na východočeské faře připadalo velké rodinné mytí s pravidelností rovnou zákonu na sobotu, aby byla v neděli rodina jako ze škatulky. V létě vytáhli chodbou probíhající napříč domem necky na zahradu a vodu už od rána hřálo sluníčko. Pokud bylo pod mrakem, večer necky dolili z hrnců, ohřátých na plotně. Pořadí v jedněch neckách bylo: starý pán, dva bratři, nejmladší sestra, matka. Děti si moc vody neužily, protože nemohly rušit starého pána, který jako první osvěžen koupelí přepisoval do konečné podoby ranní kázání. Navíc co by vyšplíchaly, dolilo by se vodou studenou.
Přípravy na odjezd na letní byt představoval pro pratetu náročnou operaci: bydlela ve vyšším patře činžovního domu z přelomu 18. a 19. století s velkými arkýřovými okny, za nimiž se nacházel její parádní pokoj. Svinovala proto své peršany, otoman i křesla pokrývala plátěnými potahy, leštěný nábytek starostlivě oblepovala novinami. Grafické listy autorů zvučných jmen svěšovala ze stěn a ukládala do almary. V zimě seděla prateta v bačkorách, které by jinak neobula, zabalená do plédů. Pokoj s vysokým stropem se dal ledva vytopit. Přesto, že viditelně nikde netáhlo, šla zima od oken. Kamna polykala uhlák za uhlákem jako lokomotiva. Co s tím?
Z celkové roční spotřeby energie v průměrné domácnosti (ale známe to čarování se statistikami) představuje množství, které padne na přípravu jídel něco málo přes tři procenta – vyjádřeno v příslušných jednotkách je to 2,2 gigojoulu čili 600 kilowatthodin. Což, pokud zůstaneme v kuchyni, představuje statistických šest set obědů pro tříčlennou rodinu. Protože si ale k obědu někdo ohřeje špekáček a jiný peče krocana, objektivnější bude převod těchto kilowatthodin na energii, s níž bychom uvedli šedesát hektolitrů vody do varu.
Stará selská obydlí si bez pořádného sklepa neumíme představit – a to se tenkrát ještě pivo do lahví neplnilo a tudíž ani fyzikální „zákon sedmého schodu“ neexistoval. Pivo se do sklepa dávalo když už, tak v džbánu, ale hlavně se zde přechovávalo mléko a sýry, a taky na zimu sem uskladňovali ovoce a erteple čili brambory. Každý schod má svou teplotu – kdo sklep má, to ví, kdo ne, musí spoléhat na chladničku. Tím, že ledničky a mrazničky uchovávají zásoby poživatin, jež by jinak rychle podlehly zkáze, spoří náš čas i kapsu.
Dřív se říkalo, že kdo šetří, má za tři. Tak jednoduchá aritmetika to sice není, protože záleží na celé řadě komplikovanými vztahy provázaných dalších dat, ale jasné je, že žádný bohatý jen tak nerozhazuje (svoje) peníze. Plýtvání čímkoliv je obecně zhoubné a i malé úspory mohou v součtu dát sumu, která nás překvapí. Odpověď na otázku, zda lépe je ji mít, či nemít, bude zřejmá. V domácnosti je míst, kde ušetřit lze, spousta: v průměrné domácnosti dnes prý spotřebujeme asi pětasedmdesát gigajoulů energií. Můžeme toto číslo snížit bez investic, jen změnou chování?
Když dostanete fůru prachů najednou, je to fajn, ale nemusíte celý život chodit při zdi, abyste věděli, že i malý, ale zato stálý příjem má také něco do sebe: stačí, když kape. Když vám ale s každou kapkou korunky ubývají, je takové neustálé kapání k zlosti. Při nehorázných cenách vody kohoutek, z kterého co minutu ukápne jenom desetkrát, za rok odplaví do kanálu několik zeleňoučkých stokorun. Takže „stačí, když kape“ z titulku nejsou slova uspokojení – ale právě naopak!