Ve veselých filmech jsme to viděli snad stokrát: moula natírá podlahu a začne u dveří. Pracuje pečlivě a jde mu to moc pěkně. Když se blíží ke konci a zálibně si práci měří, výraz jeho očí se změní v děs, protože mu dojde, že nemá kudy odejít. Na krásně natřené ploše pak zůstanou jeho stopy a ty pokračují dál po domě… Smějme se, je to koneckonců zdravé, ale podobnou blbost sami neudělejme. Radíme vždy ustupovat ke dveřím. Natírat od okna (po světle) je dobré i kvůli vrstvení barev.

Od udusané hlíny a placatých kamenů lidé přešli k trámovým podlahám sypaným jemným pískem, který se s dalšími nečistotami občas vymetl přes zápraží. Pak se začaly dělat podlahy méně humpolácké a prkna se napouštěla tukem, oleji a krví. Vlysy a parkety již potřebovaly promyšlenější úpravu i údržbu vosky a přírodními laky. Dnes nám pomáhá moderní chemie a také se stále častěji vracíme k olejům a voskům. Ze seznamu jsme naštěstí škrtli dobytčí krev, která rozhodně nevoněla.

Nová „doba dřevěná“

Dřevo má stále něco do sebe a tak stoupá v kurzu: je hygienické, příjemně vypadá a dotýkat se ho je milé. Tepelně i zvukově izoluje, celkem snadno se udržuje a lze ho renovovat. Nádherně se dají oživit i staré podlahy, na něž často přijdeme až při rekonstrukci. Kapitolou samou pro sebe je použití starých prken na novou podlahu, které se dá koupit u firem specializovaných na práci se dřevem z bouraček, které prodávají se zárukou. Výhodou starého dřeva je, že už nepracuje.

Brousíme podlahu

O této veskrze nepříjemné práci jsme samostatně psali ZDE. Pokud nebydlíme na zámku, brousicí stroj si nejspíš nebudeme kupovat, ale půjčíme si ho (pozor – kruhový zanechává rýhy, lepší je vybrat válcový). Stroj ovšem nezajede až k lištám a do rohů a tam plochu dočistíme ručně. Můžeme použít i „barvožrouta“ – odstraňovač starých nátěrů. Lišty podél stěn většinou odstraníme, zatlučeme vystouplé hřebíky. Brousíme z počátku hrubým smirkem (40–60), který postupně měníme za jemnější, všecko nejméně třikrát, a to po letech, pak napříč a nakonec opět po letech.

Nač je dobré nezapomenout

• Přípravku – barvy, laku, vosku, oleje a také ředidla, koupíme tolik, aby nám během práce nedošel. A měl by být ze stejné výrobní šarže.
• Kvůli opravám při možném poškození je dobré mít někde poznamenané, čím jsme to vlastně podlahu upravovali.
• Štětce i válečky čistíme hned, aby nezatvrdly: platí to i pro natírání vodou ředitelnými prostředky, kde už po půl hodině bychom museli jinak použít (navíc bez záruky) teplou vodu s octem.

Tmelení a přebrušování

Zpravidla po prvním broušení vytmelíme spáry. Hotovou podlahu důkladně vysajeme a vytřeme na sucho, po mokrém hadru by se dřevná vlákna zdvihla a to nemůžeme před natíráním potřebovat. K vlastnímu natírání použijeme plochý štětec a nebo podlahářský váleček s kratšími chloupky (o tom čím a jak natírat čtěte ZDE). Do první vrstvy laku můžeme přidat trochu příslušného ředidla, protože se lak lépe propojí se dřevem. Necháme uschnout a znovu přetmelíme tónovaným tmelem v barvě dřeva. Na oschlou podlahu již můžeme použít vlhký hadr. Následují obě další vrstvy laku, které zpravidla nanášíme válečkem. Mezi nátěry povrch přebrousíme velmi jemným smirkem.

Vybíráme podle předpokládané zátěže

Laky mohou být tvrdé, například dvousložkové epoxidové, které schnou relativně dlouho a, jak říkají trpaslíci, celou tu dobu „smrdí, smrdí, to to smrdí“, ovšem mají deklarovanou trvanlivost třicet i více let. Při nárazu tvrdších předmětů bývají ovšem křehké. Syntetické nátěry schnou rychleji a mají dobrou odolnost proti oděru, jsou pružnější a přizpůsobí se i úderu.Nejméně vydrží nátěry vodou ředitelné, zato ale velmi rychle zasychají a podlaha může být s obroušením a lakováním hotova za den. Oceníme i to, že při aplikaci nepáchnou.

Co všechno laky umí

Skoro všechny laky, ať syntetické či vodou ředitelné, mají v sobě uretan, který zvyšuje tvrdost, odolnost a pružnost nátěru. Na nové dřevo a pro prosluněné místnosti použijeme laky s UV filtrem, které zabrání nerovnoměrnému vybarvení při stárnutí dřeva (což oceníme zejména u borovice, která „nezmodrá“. Některé laky mají atest na protismyk za mokra či vlhka – to také může být užitečné. Provedení si lze vybrat zpravidla matové, saténové, lesklé či dokonce vysoce lesklé.

Zas se nosí barevné nátěry

Dříve se barva používala zejména na poškozenou podlahu nebo podlahu z horšího dřeva. Dnes barvy frčí i na nových podlahách a nebo schodištích. Platí pro ně všechny klady a zápory laků. Ostatně povrch můžeme namořit zvoleným odstínem a potom přelakovat průhledným nebo mírně tónovaným lakem. Moření a lazury využíváme i u oprav: tam si ale musíme počínat opatrně, u některých je vidět když přetáhneme.

Oleje a vosk

Vosky a oleje se vracejí – což souvisí s řečenou touhou po přírodních materiálech. Podlaze, která vlastně vyrostla v lese, také nejvíc sluší. Vizuálně i na omak působí taková úprava příjemně, teple, a i u barevného tónování podtrhuje charakter dřeva. Ovšem něco za něco: olejování a voskování stojí čas na následnou údržbu, rychleji se totiž ochodí. Zvláště pečlivě si proto rozmyslíme použití oleje a vosků tam, kde budou podlahy silně zatížené. Renesanci v této souvislosti zažívá i starý známý Hydrovosk, který lze běžně stírat vlhkým hadrem, a jednou za čas vrchní vrstvu obnovit.

Vyzkoušené triky

• Trik na lakovanou podlahu: aby se leskla, ale léta a suky příliš nevystupovaly, natřeme první vrstvu matem a teprve druhou lesklým lakem.
• Trik na zašlé dubové parkety: před nátěrem je můžeme zkusit vybělit čpavkem nebo peroxidem.