Člověk byl stvořen z hlíny, ale andělé z ohně. Tak praví islám. Andělé bydlí na nebesích. Židé tvrdí, že jejich jména jsou Michael, Gabriel, Samael, Anael, Rafael, Zadkiel a Uriel, ti stojí v andělské hierarchii nejvýš. Jsou to archandělé. Tak to převzali i původní křesťané, protestanti ale uznávají jen Michaela. V islámu získal vedoucí Michaelovu funkci Gabriel a andělem smrti je Azrael. Dále je nebe plné spousty cherubínů a serafínů. Šéfem padlých andělů, těch zavržených nebešťanů obývajících peklo, je Světlonoš, čili Lucifer. Za pobytu na zemi bydlí andělé v kostelech. Ale co když lidi napadne kostel přestěhovat?
Nauka o andělech slove angelologie podle řeckého slova aggelos, což znamená posel. Andělé jistě bděli nad osudem dvou církevních staveb, které dnes v Toulání navštívíme. Nezanikly totiž, nebyly zbořeny, jen změnily místo. A to nikoliv kámen po kameni, trám po trámu a cihlu po cihle, ale prostě na kolečkách. Proč ne? Ačkoliv je to přece jen jiné, než jak to staří mistři zpodobili na četných obrazech: kostel nebo model církevní stavby na nich často přinášejí okřídlení boží poslové.
Za anděly vorařů a vinařů
Na letenských stráních v Praze nad Vltavou se 
kdysi pěstovala ve velkém réva a na protějším břehu – na Rejdišti (asi tam, kde dnes stojí Rudolfinum) byla skladiště dřeva, které po řece dopravili do města voraři. Kousek proti proudu u Klárova vznikla první veřejná plovárna v Rakousku, tak zvaná Vojenská (roku 1811) a později i Občanská (1840), ale škoda – nikdo tam už neplave ano se nesluní na rozpálených prknech dřevěných palub, nová doba zde nejdřív provozovala kasino a teď lepší hospodu. Právě tady (GPS 50°09’3.514″N, 14°41’5.897″E) vysunutou částečně nad strmý vltavský břeh u letenské opěry secesního mostu Svatopluka Čecha najdeme barokní kapli svaté Máří Magdaleny. Vystavěl ji na náklady probošta Cyriaků – křižovníků s 
červeným srdcem roku 1635 Jan Dominik de Barisis z Lokarna, který Prahu ozdobil i kostelem svatého Salvátora u Karlova mostu (klášter cyriaků stál za vodou v místech nynějšího hotelu Intercontinental). Raně barokní eliptická rotunda, která byla součástí Jezuitské zahrady v místech pozdější Strakovy akademie (dnes úřad vlády) je uvnitř bohatě štukovaná. Náboženským účelům sloužila až do josefínských reforem a znovu od roku 1908, v mezičase v ní byl sklad dřeva.
Poprvé v Česku
A co mají s kaplí společného andělé na kolečkách? Pod Letnou se podle dostupných pramenů jednalo o první přesun nějaké budovy u nás. Rotunda stála až příliš blízko mostu a při budování podjezdu pod ním v souvislosti s celkovou úpravou stráně pod monumentálním Stalinovým pomníkem padlo rozhodnutí o jejím odsunutí o jednatřicet metrů a novém umístění na pylonu nad Vltavou. Kaple nebyla stavebně zrovna v nejlepším stavu. Zevnitř ji vyztužili dřevem a zvenčí obepnuli čtyřmi ocelovými obručemi: u stropní klenby, u záklenků oken, v úrovni dveří a nakonec u podlahy, těsně nad dodatečně vybudovanými ztužujícími věnci. O samotný transfer se postaral nejprve tlak hydraulických lisů a pak lektromotory posunující kapli rychlostí jeden metr za osm minut. Stalo se to ve dnech třetího a čtvrtého února roku 1956 a pořádně tenkrát mrzlo. Kuriozitou premiéry tohoto postupu bylo, že protože beton v teplotě, která náhle klesla na minus dvacet stupňů, nestačil zcela vyzrát, odehrál se přesun rotundy vlastně po zmrzlém betonu. Dopadlo to ale nakonec dobře – není to snad ale nepřímý důkaz skutečné existence andělů?
Andělé krušnohorských těžařů a měšťanů Brüxu
Když Brüx – Most, bohaté a významné město pod Krušnými horami, ve velké míře strávil ničivý požár, padla mu za oběť i raně gotická trojlodní bazilika z roku 1253. To se stalo léta Páně 1515. Z původního kostela zůstala zachována krypta a část východního kněžiště a vnitřní obvodové zdivo západní věže, čímž byla vymezena délka nové stavby, která měla na spáleništi vzniknout. Nový děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie (GPS 50°31’3.759″N, 13°38’55.522″E) navrhl Jakub Heilmann ze Scheinfurtu jako na naše poměry neobvykle široké pozdě gotické halové trojlodí s vnitřním opěrným systémem. Vedením stavby byl pověřen Jörg z Maulbronu a později architektův bratr Petr. Hrubou stavbu dokončili roku 1550 portálem již ve slohu renesančním. Kaple obíhající krám patřily kromě významných městských rodin, církevních hodnostářů a krušnohorských těžařů cechům a řemeslům, jmenovitě sladovníkům, zlatníkům, bednářům, kožešníkům a koželuhům, pekařům, krejčím a postřihovačům, a svou kapli mělo i střelecké bratrstvo. Na stavbě bylo odkryto 232 kamenických značek stejných mistrů, kteří jsou takto „podepsáni“ na významných stavbách v Chomutově, Kadani, Lounech, Ústí, Jáchymově a na Bečově, ale též v Chrudimi, Kutné Hoře, Oseku, Olomouci, na Pražském hradě, ve Vídni, v saských Drážďanech, Pirně či Annabergu. Krom neobyčejně otevřeného prostoru jež dělá nezapomenutelný dojem obíhá kostel balkon – empora s pětadvaceti reliéfy. Už kvůli nim stojí za to kostel navštívit. Představují biblické výjevy často fragmentované do podoby jakéhosi renesančního comicsu: jsou půvabné, naivní a u nás naprosto jedinečné.
Nejtěžší na světě
Kostel v Mostu má v Guinessově knize rekordů významné místo, protože byl a je nejtěžším předmětem na světě, který kdy byl přesunut po kolejích. A to v oblouku a o celých 841 metrů. Tedy pro pořádek: plocha kostela je 1740 čtverečních metrů, jeho délka 58, šířka 29 a výška lodi 30 metrů. Bez věže, kterou pro přesun rozebrali, vážil kostel na kolečkách skoro deset tisíc tun. Starý Most totiž musel zmizet, aby z jeho základů bylo možné vytěžit silné uhelné vrstvy. Andělé strážní město opustili a paměť krajiny tak dostala nezhojitelnou jizvu i když životní podmínky ve starém městě byly strašné a těžko napravitelné. K záchraně alespoň výjimečného kostela bylo posuzováno jedenáct variant. Nakonec byl vybrán transfér na místo v sousedství areálu městského špitálu při kostele svatého Ducha z roku 1320 již mimo oblast předpokládaného vyuhlení. Památku zpevnili příhradovou železobetonovou konstrukcí, která šla po obvodu kostela a uvnitř procházela příčně okny. Architektonické prvky sloupů a klenby byly pečlivě zajištěny a chrám prostřednictvím třiapadesáti transportních vozíků s nezávislými hydraulickými jednotkami (jejich tolerance na možné nerovnosti terénu byla plus minus jeden milimetr) byl přesunut: k tomu po velkých přípravách došlo mezi dny 30. září a 27. října roku 1975. Průměrná rychlost posunu byla dva centimetry za minutu. Dobře spočítáno a provedeno, řekne člověk zbavený obraznosti, když ale stojíme pod křížovou klenbou, maně nás napadne, že i tady drželi nejspíš nad chrámem ochrannou ruku andělé…