Sentimentální vyprávění o chutích, barvách a vůních prázdnin u babičky občas překryje mrak: vystupuje z něj dvoukolák s vědry plnými vody na zalévání drkotající na zahradu od místního rybníka, dloubání plevele, otlačená kolena a bolavá záda, sběr chroustů usilovně škrábajících do věznící je dětské dlaně… Rodiče v dobré víře často nevratně změnili vztah potomků k pěstebním pracím, když poznání zákonitostí přírody proměnili v trest („aby je přešly roupy“) a pobyt dětí na zahradě v trpké lopocení černochů na plantáži.

V dobách, kdy se ještě četlo, nadmíru blízký nám proto byl otrok Jim z vyprávění o Tomu Sawyerovi a Huckleberry Finnovi. Kolik jen bylo třeba nalézt rafinovaných způsobů, jak se z té zelené robotárny ulejt! Pokud náš záporný vztah k zahradě přetrval do dospělosti, máme pro vás dobrou zprávu: jde to i jinak.

Konec té nekonečně žíznivé Sahaře

Pro koho večer co večer tančili gumoví hadi? Pro nás ne. Ze zahradních prací kropení zdálo se nicméně nejméně otravné a občas bylo dokonce hadicí možné zlít jakoby omylem i otrokáře, ale tahat kbelíky a konve kalbylo strašné. I nimrání se s konvičkou nad květníky (tomu dala, tomu málo, tomu víc – čili jak nalít, ale nepřelít, sic budeš, Jiříku, o hlavu kratší) byla také otrava. Nám se ve větších zahradách vyplatí trvale nainstalovat podzemní systém rozvodu vody ukončený výsuvnými zadešťovači nebo kapáky sloužícími k cílenému a úspornému zalévání trávníku a záhonů. Nádoby i truhlíky mohou být zase samozavlažovací, z nichž si po jakýchsi knotech vzlínající vody kytka vezme jen tolik, kolik potřebuje.

Udusme plevel „polštářem“ jako Richard III. následníky

Čert už vem ty plevele v okrasném záhonu! A obírání a ničení škůdců v zelenině je taky hnusné! Když záhony nebudou připomínat roty cvičící pořadová na buzerplacu, ale vytvoří je výsadba v pestré směsi rostlin, které si vzájemně „pomáhají a chrání“, anebo tam, kde povrch záhonu mulčujete nastýlkou z kůry, štěrku nebo posečené trávy (případně pokryjete netkanou textilií), už téměř nebudete muset hnout prstem. A nebo zkuste živý mulč, dá-li se to tak nazvat: barvínek (Vinca), škornice (Epimedium), tlustonitník (Pachysandra) či jiné půdopokryvné rostliny také vytlačí plevely a ochrání povrch půdy před vysycháním.

Savana bez konce

Sekání a hrabání trávy úmorné hlavně zjara, kdy stébla rostou před očima, vedla k vcelku neplodnému snění o čtyřnohých sekačkách, které dělají bééé a ještě pohnojí. S kosou už to skoro nikdo neumí, srp je pomalý a vychvalované sekačky smrdí a lomozí. Jinde než na našem trávníku okouzlující, ale nezdolné pampelišky přivedly nejednoho zahradníka do cvokhausu. Pokud netrpíte pylovými alergiemi co takhle aspoň část trávníku (po sezoně nejspíš zjistíte, že napřesrok tak můžete pojmout zahradu celou) přeměnit na kvetoucí loučku? Sekat pak budeme jen dvakrát ročně, travní porost bude pestrý a voňavý, ve váze stále čerstvá luční kvítka a ani ekologický rozměr takového pojetí (třeba v podobě škůdců, co se sežerou navzájem a podobných pikantností) není k zahození. Pýchou vás naplní vlastní mazanost, protože přírodě pomáháte tím, že vlastně nic moc neděláte.

Volné živé ploty rostou samy

Když pánové Voskovec a Werich stříhali živý plot, smáli jsme se tak, že jsme spadli ze židle, ale když jsme pak vzali do ruky ty zatraceně těžké a neohrabané nůžky, už nám tak vesele nebylo. S jejich motorovými nástupci také uděláte chybu jen to šmikne a jak známo, co se křivě zkrátí, zpět se nenatáhne. Některé dřeviny přitom vyžadují řez každoroční a takový živoplot i několikrát v sezoně. Zpráva pro ty, kteří na to nemají čas nebo je stříhání větviček zoufale nebaví, zní: taková magnolie, rododendrony, azalky anebo v plotu muchovník (Amelanchier), vilín (Hamamelis), hloh (Crataegus) či dřín obecný (Cornus mas) stříhat prakticky nepotřebují a ještě v nich budou cvrlikat boží ptáci, ti nezdolní požírači hmyzu a dalších škůdců, kteří si naší zahradu dovedou užít.

Bez ohýbání a na dosah

Ve věžích se po indiánském způsobu dají pěstovat nejen brambory (ZDE), ale s vyvýšenými záhony – ať už na nich roste cokoliv, třeba kuchyňské bylinky – šetříte záda i kolenní klouby tak, že o nich ani nevíte. Když je uděláte tak široké, abyste z obou stran dosáhli do středu, bude to ideální. Pokud budete rajčata a papriky pěstovat v nádobách poblíž zahradního grilu (jakož i koření a bylinky u letní kuchyně), ušetříte si zbytečné pobíhání. A jako stromy nasázejte krsky a nebudete za ovocem muset nikam lézt a žonglovat košem a česáčkem v nebezpečném balancu na žebříku.

Lenošení ale není zadarmo

Vidíte – navzdory občas trpkým zkušenostem z dětství život na zahradě může být báječný. Chybička se ale vždycky vloudí. Všechna navržená řešení jsou nepochybně báječná, některá však v zavádění pracná (co tím tak pověřit děti, aby je přešly roupy?), jiná nikoliv zrovna laciná…