Z útlocitu ponechat nebo nově vysadit v zahradě keř Růže šípková čili psí (Rosa canina) je bláznovství. Šípek je velmi životný, postupně obsadí zahradu celou a těžko se ho zbavíme. Ovšem málo co je příjemnější, než jít na sklonku máje polní cestou v příkopech roubenou až třímetrovými jemně vonícími kvetoucími šípkovými keři, anebo sbírat živě červené plody když je podzimní stráň nejstrakatější.
Continue reading
Věříte také, že strom má duši, jen nevíte, jak vypadá? Jednoduše: dá se z proutku vyklepat obráceným nožem a ten se pak rozezní jako píšťalička. Dřevo hodně ví, a aby taky ne, vždyť některé pamatuje věky a často jen co neví, nepoví. Už ve škole jsme se učili básničku o ukecaném stromu, který proflák, že král Lávra má oslí uši. A co si myslit o známé Vrbě mlátičce? Stromy sice dávaly stín obědvajícím vojevůdcům a panovníkům, ale také ukrývaly zbojníky i světce, pěstující ve svých vousech včely.
Continue reading
Připadá vám ta hromada umístěná většinou stydlivě někde v koutě vaší zahrady jako cosi poetického? Ani omylem! Jenže o kompostech psal již v prvním století našeho letopočtu Lucius Iunius Moderatus Columella, římský národohospodář, který některé ze svých dvanácti knih pokynů a praktických návodů napsal ve verších. Zrýmoval kompost – tedy rady, jak se mají zemědělské odpady míchat, vrstvit, překopávat a poté používat jako hnojivo.
Continue reading
Borodinský chléb, foto med
Jistou potíž dávných návštěvníků Sovětského svazu od turistů přes služební cesty a montáže představoval nákup suvenýru z cesty. Ne každého uchvátily zázraky sovětského spotřebního průmyslu (o jednom viz dále), nebo pestře malované šátky či sada báječně do sebe zapadajících matrjošek. Dost si nás ale do kufru domů přibalilo slisovaný silný čaj a cihlu pravého ruského chleba.
Continue reading
Protože se u toho nechal vyfotit, je známo, že na své „chalupě“ (ve skutečnosti to byl zámek) se zednickou lžící oháněl i sir Winston Churchill, britský premiér. Je tedy zjevné, že podobnými aktivitami se čest netratí, právě naopak. Co je lepšího, než si říct – zvládl jsem to taky (a nechat se rodinou či známými náležitě pochválit. A taky vyfotografovat, protože kdo ví, kdy se k podobné činnosti propůjčíte příště…) Ale vážně. Chalupa občas náš ozdravný zásah potřebuje, a ne na všechno je nutné hned shánět zedníka nebo stavební firmu. Zedničina na chalupě může být i zábavná.
Continue reading
Zdá se, že původní preclík vznikl jako forma předvelikonočního postního pečiva, takže byl chuťově vzdálen křupavým tvarům, jimiž si spousta lidí ráda doplní posezení u vína nebo piva. A známe i sladké klony preclíků. Těsto na jedlou dekoraci stolu může být různé – nekynuté, kynuté anebo třeba vylehčené sněhem z bílků. Preclíkaří také podle toho, jaký má být výsledek, používají různou technologii pečení. Nejsou prostě preclíky jako preclíky.
Continue reading
Obrazy máme adjustované od profesionálních rámařů, ale sešlo se nám několik věci, jimiž bychom si chtěli připomenout něco milého, anebo se nám prostě líbí. Je to pár výtvarných pokusů našich kdysi malých dětí, fotka z dovolené, senzačně vybarvený javorový list, paličkovaná krajka a nějaké drobné grafiky. Ostatně si sami dosaďte, co by vám na stěně udělalo radost. Pod sklem nebo v zajímavé paspartě ty věci určitě vyniknou. Jak vyrobit paspartu?
Continue reading
Aplikace je textilní technika, při které látkový motiv našíváme na podkladovou látku. Což dobře uplatníme při dekorování oblečení, kdy i z konfekčního kousku uděláme svébytný originál. Nebo aplikací ozdobíme textilní bytové doplňky – například ubrusy, přehozy, prostírky a další. Zvolíme-li vhodné obrázky, vylepšíme jimi osobitě oblečení a textilní aplikace a záplaty pro děti. Ty si takové kousky zpravidla zamilují. Kromě dekoračního efektu lze však aplikace využít i navýsost prakticky – totiž záplatovat jimi díry nejen na dětském oblečení.
Continue reading
Proč zrovna tenhle zatracený radiátor netopí? Jestli se v jinak bezvadně fungujícím systému ústředního topení nachází jeden jediný studený radiátor, je možné, že někdo (u staršího typu) prostě otočil kolečkem, tedy správně ručním ventilem. Nebo (tam, kde jsme „kolečko“ nahradili termoregulačním ventilem) se přesvědčíme, zda je otevřen a nastavíme ho na vyšší teplotu. Ale co když se termoventil ucpal?
Continue reading
Domácí pekárny nás naučily šetřit čas i sílu. Obojí se může hodit jinde. Nejprve jsme k strojové výrobě chleba využívali kupované směsi, některé totiž opravdu nejsou špatné. Upečené cihle ale chyběla nenapodobitelná chuť, kterou jí může dodat jen živý žitný kvásek. Tak jsme ho vyrobili a přidali. Nebyli jsme ovšem spokojeni s výsledným tvarem a poněkud „uvařenou“ chutí. V další fázi jsme proto pekárnu využili na smíchání, vypracování a nakynutí těsta, ale pak to přišlo. Rozhodli jsme si upéct bochník pod pokličkou a vlastní pečení už obstarala trouba. Když je čas, těší nás proměnit se na klasické pekaře.
Continue reading
Víte, co je „floriografie“? To slovo znamená, že mnohá kytka není jen tak prostě hezká, ale nese smysl, něco znamená, a to také můžeme jejím prostřednictvím beze slov říct (konec konců, některé květiny přece patří do tajnosnubných – Cryptogamae…). Květomluva prý vznikla v orientálních harémech a po roku 1600 se z Cařihradu rozšířila do východní kultury. V Japonsku se květomluva nazývá Hanakotoba. Vrcholu ale zřejmě dosáhla v romantické Francii a viktoriánské Anglii. U nás byla nejpopulárnější zřejmě v čase národního obrození. Půvab květomluvy se prosadil, protože ani při mávání prapory a plamenných řečech neslábla přitažlivost tajů lásky.
Continue reading
Kobercové krytiny stále patří mezi nejoblíbenější textilní materiály. A textil je příjemný, činí místnost hned útulnější, a někdy dokáže i do strohého interiéru vnést zdání luxusu. Prostě pohoda. Třeba v bytě tyto krytiny často pokrývají největší plochu. Co si ale počít, když se poškodí? Při užívání může snadno vzniknout neodstranitelná skvrna. Ať už společenské setkání nazýváme vznešeně večírkem nebo prostě mejdanem, někdo může kobercovou krytinu dokonce propálit cigaretou. V souladu se zákonem schválnosti bude nejspíš na nejvíc viditelném místě. Oprava poškozeného koberce není neřešitelný problém.
Continue reading
Chvála cihlářského řemesla je opravdu zasloužená. Cihly vyráběné z jílů a hlíny se po proschnutí vypalují při 1200 stupních, až zvoní. Což není jen básnický slovní obrat, ale pravda. Takovým dobře znějícím výrobkem se staří cihláři rádi chlubili. Nezaměnitelný zvuk správně vypálené cihly byl pro ně stejně důležitý, jako cihlářský podpis, značka čili kolek. Ostatně – víte, že jsou mezi námi tací, kteří právě takové historické „kolkované“ cihly sbírají?
Continue reading
Žijeme s prominutím v krabicích, a hranatými krabicemi – v reálném i přeneseném smyslu – se také obklopujeme. Je to praktické. Krabice nejsou rozmarné, ale vnášejí do našich neučesaných životů řád. Taky se do nich nejvíc vejde… a kolik se jen krabic vejde do krabice! Zkuste ale být trochu nepraktičtí a vzpomeňte si na ohromující dojem, jaký ve vás vyvolalo setkání s něčím jako babiččina krabice na klobouky, objevenou ve skříni. Vymizely stejně, jako podivuhodné klobouky a babičky. (Kdo neměl předka s kloboukovou krabicí, mohl podobný úžas prožít ve špajzu nad pestrou plechovou dózou na čaj nebo cukrlátka.)
Continue reading
Říká se, že papír vynalezl velitel císařského arzenálu a inspektor zbraní Cchai Luna v pozdním období dynastie Chan. Spíš ale popsal a zdokonalil to, na co lidé přišli už před ním. Technologie výroby papíru z rostlinných vláken – z bambusu, lnu a konopí, byla předpokladem vzniku techniky „suminagaši“, což byl předchůdce mramorování archů, které jinak měly přirozenou přírodní barvu. Mramorování, tedy otisk toho, co jsme namalovali na vodní hladinu, je tedy velmi stará výtvarná technika. Naprosto kouzlit se s ní dá způsobem „ebru“. To se ale přeneseme nejen v čase, ale i z Dálného Východu do Turecka.
Continue reading
Na méně než čtyřiadvacetihodinovou variantu klasických rychlokvašek občas v krámu narazíme pod názvem ogórki małosolné z produkce polské případně ruské nebo ukrajinské. Balené jsou zpravidla v plastovém sáčku. Setkat se můžeme i s pojmenováním marinované okurky. Je to v zásadě starý (samozřejmě bez použití plastu) východoslovanský recept prý z okolí města Permu na úpatí Uralu. Jak na křupavé okurky ve vlastní šťávě?
Continue reading
Vyštrachané rady našich babiček a prababiček mají dvě výhody: prověřil je čas a jsou velmi jednoduché. Nevýhodou je, že používají občas materiály, které kdysi byly v každé domácnosti běžné, ale dnes není důvod je mít – například vodní sklo. K čemu by nám asi tak bylo? Jiné běžné suroviny, třeba ocet či sůl, nám ovšem nechybí a mohou s porovnatelným výsledkem ekologicky nahradit mnohé prostředky tzv. domácí chemie. Některé postupy jsou sice pracnější, ale levnější.
Víno je víno, má se dělat z hroznů. Nicméně darů přírody, které lze úspěšně zpracovat kvašením, je spousta. Taková vína – nevína vyrábíme z drobného ovoce, z jablek, ale třeba i z plodů divoké růže. Právě šípkové víno je velmi dobrým přírodním výtažkem. Jazykové pohárky a vybíravá patra si přijdou na své. A které orgány mohou mít z domácího šípkového medicinálního vína užitek? Hlavně játra a ledviny. Pomáhá i na vodnatelnost a jí způsobené otoky, písek a krev v moči a proti zánětům trávicích cest.
A nešlo by třeba škumpa ale? To není probůh alibismus, jímž se vyznačují politici – jen pokus najít smír mezi odpůrci a přívrženci opravdu pěkného keře. Jedni i druzí představují do krajnosti vyhraněná stanoviska: je přitom zřejmé, že sázet škumpu všude je podobně zcestné, jako vzít sekyru a vymýtit ji bez slitování.
„Někteří se domnívají, že zázvor jest kořen pepře, ale v tom se znamenitě mýlí,“ píše nám dobře známý botanik Jan Ondřej Mattioli. Jeho starodávný herbář seznámil Evropany nejen s rostlinami, keři a stromy kolem, ale doslova našim předkům otevřel svět – alespoň co se apatyky a kuchyně týče. Na míru současného poznání tak opravil i řadu bludů se zkoumanými rostlinami obecně spojených. Viz shora uvedený případ zázvoru. Že štípe na jazyku, skutečně nezdůvodňuje jeho jakoukoliv příbuznost s pepřem! A zázvorový sirup je pochoutka i lék.
Continue reading