Technika patchworku původně vznikla v období osidlování Ameriky, kdy ženy osadníků několikrát přešívaly každý kousek ošacení, a přesto toužily, aby výsledek vypadal pěkně. Dodnes se vyrábějí – a velké oblibě těší – patchworkový polštář, pé přikrývky, přehozy, závěsy a další bytový textil. Navzdory původnímu smyslu pojmenování této techniky – tedy „záplatování“, jsou pachworkové výrobky vždy originální. Americké tradiční vzory se prosadily i v Evropě a neustále se inovují.
Continue reading
Lidé jsou různí, takže zatím co podle architektů je středobodem bytu obývák, pro někoho je to spíš kuchyně, pro jiného koupelna a vysoko „na bedně“ je i ložnice. Její dominantou by měla být ve většině případů manželská nebo jednoduchá postel. Zaměřme se na ni – tedy na materiál ložního prádla, protože o povlečení na peřinu či pokrývku a polštáře jsme psali posledně (ZDE). A příště ještě přidáme prostěradla a pak se zaměříme i na to, čím přes den postel zakrýt, tedy jak si ušít přehoz přes postel (ZDE).
Continue reading
Úžasný básník ruského futurismu a avantgardy Vladimír Majakovský, jehož k naší smůle známe jen jako bolševického agitpropa a který si nakonec ve chvíli osobní krize rozpor mezi myšlenkou Revoluce a její stalinskou praxí vyřešil střelou do hlavy, pojmenoval po nenáviděném cizopasníkovi jednu svou jevištní satiru. Štěnice! Ostatně, pokud o někom uslyšíme, že „je dotěrnej jako štěnice“, hned tušíme, o co jde a koukáme se dotyčnému vyhnout. Dobře totiž víme, že těchto parazitů se zbavíme jen obtížně.
Naducané peřiny co vypadají jako z filmové pohádky? Kde je jím konec – vždyť už v nich nejspíš nespí ani prababička. Vypadaly báječně, ale když provlhly, mohl si člověk udělat představu, jak mu bude pod náhrobní deskou. A stonat v nich, srkat horký čaj s medem, polykat acylpirin a potit se jako mezek, mělo k pohádce také daleko. Nahradily je praktické, ale hlavně pohodlné prošívané pokrývky. Všechno je na nich lepší, dokonce se i snáze stelou. Často zůstalo peří jen v našich polštářích, neboť s jeho jen těžko plnohodnotně nahraditelnou poddajností a měkkostí se přece jen loučíme neradi.
Dlouho se za ideál považovalo lůžkoviny přes den uklízet do peřiňáku a popravdě řečeno v malých bytech bez samostatných ložnic ani jiné řešení nebylo. Lékaři z toho nejásali, protože peřiny a polštáře by se měly vyvětrat a ne cpát do bedny či šuplíku pod postelí. Pokud nám lůžko přes den neslouží jako gauč či válenda prostě je vyvětráme, usteleme a postel zakryjeme. Čím? Přehozem. Přes postel ho dáváme hlavně z důvodů estetických, ale také proto, že lůžkoviny chrání.