Co s kukuřicí v kuchyni

kukuřičný klas
Kukuřičný klas, foto med

Kukuřičné lupínky snídá kdekdo. O kouzlení s nimi nebo s kukuřičnou moukou ale dnes nepůjde. Základem našeho kukuřičného inspiromatu jsou kukuřičné palice, tedy klasy tak, jak vyrostly na poli. Jsou to recepty neuvěřitelně snadné, rychlé a chutné. Působí sice jako předpisy starých mládenců nebo slaměných vdovců, ale že jsou málo komplikované jim neubírá na chuti. Jednoduchá řešení a prostá jídla jsou často nejlepší odpovědí na otázku -co s kukuřicí.

(2014) *** Podle obyvatel Střední Ameriky byli lidé stvořeni z kukuřice. Tuto důležitou rostlinu mělo na starost v pestrém kaleidoskopu zdejších kultur hned několik bohů. Zpravidla měli také co do činění i s mužskou plodností a vůbec s ochranou hmotných stránek lidského života.

Kukuřice vařená

Slupek zvaných v suché podobě „šustí“ a „fousů“ zbavené klasy vložíme do hrnce s osolenou vodou tak, aby byly potopené. Hrnec přiklopíme a vodu přivedeme k varu. Než kukuřice změkne (poznáme po píchnutí vidličkou) bude to trvat nejméně dvacet minut, to podle velikosti a míry zralosti. Nakonec někdo do vroucí vody přidává máslo. Nebo porci másla dostane na talíř každý strávník zvlášť.

Dvakrát smažená

Kukuřičné klasy, foto med

Opět začneme co s kukuřicí tím, že oloupané klasy v osolené vodě uvaříme. Necháme okapat a rozkrájíme na silnější kolečka. Pak utřeme se solí (pozor, kukuřici jsme už vařili ve slané vodě) stroužky česneku a přimícháme ho do těstíčka z našlehaného vajíčka, mléka, hladké mouky a bylinek podle chuti. Kolečka kukuřice v těstíčku obalujeme a smažíme v rozpáleném oleji. Tyto zvláštní řízečky jsou dobré studené i na teplo se zeleninovým salátem nebo bramborovou kaší. – Podle druhého receptu obalujeme celé menší ovařené klasy v klasickém trojobalu a smažíme je nejlépe ve friťáku.

Třikrát pečená

Labužníci tvrdí, že pojídat kukuřici jen vařenou je rovné zkrmování píce, a ač je to jedlé, preferují pečenou. Což lze udělat přinejmenším trojím způsobem. Tedy, co s kukuřicí?

  1. Neoloupané klasy namočíme nejméně na půl hodiny do studené vody, pak otřepeme a tak, jak jsou, pečeme na mřížce v rozpálené troubě asi čtyřicet minut. Vždy po deseti minutách pootočíme. Může to trochu kouřit, proto je pečení lepší na venkovním grilu. Na talíři pečenou palici potíráme máslem utřeným se solí. Není zlé pečený klas pokapat limetkou a dochutit chilli kořením.
  2. Kyselé okurky nastrouháme a promícháme se změklým máslem utřeným s hořčicí, solí, pepřem a sekanou petrželkou. Očištěné klasy touto směsí pořádně natřeme a jednotlivé palice pak pořádně zabalíme do alobalu, naskládáme na plech a v mírně vyhřáté troubě pečeme asi půl hodiny. Podáváme teplé.
  3. Mladé klasy podélně nakrájíme, potřeme máslem, osolíme a obalíme plátky slaniny. Posypeme strouhaným sýrem. Ve vymaštěné zapékací misce pečeme v rozehřáté troubě dozlatova.

Popcorn

U kukuřičných pochoutek nelze pominout ani populární americký popcorn. Nám se ovšem při domácí výrobě nikdy nepovedl dobře a proto odkazujeme na recepty těch šikovnějších. Když už na něj dostaneme chuť, používáme polotovar dodělaný za pár minut v mikrovlnce.

Bůh stvořil lidi z kukuřice

Kukuřice zřejmě opravdu pochází z Mexika a je výsledkem mimoděčného i cíleného křížením trav ze zdejších říčních údolí. Je to však natolik nejasné, že k nebi hledící milovníci UFO ji považují za šlechetný dar dávných paleoastronautů. Na zemi ovšem stojící vědci tvrdí, že domestikace kukuřice začala zřejmě už před devíti tisíci let. Do Indie se prý dostala v jedenáctém a do Evropy na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Ve slavném herbáři učence Matthioliho bychom kukuřici jako kukuřici hledali marně – ale je tam. A to pod jménem „indická, nebo jinak turecká pšenice“. Proč turecká zřejmé není, ale název indická slavný botanicus zdůvodňuje takto: Nebo ze Západní Indí (a ne z Turecké země a z Azí, jakž mnozí se domnívají) k nám jest přinešena. A Amerika se tenkrát ještě nejmenovala Amerika, ale právě Západní Indie.

Co nám ještě prozrazuje Matthioli

Mimo jiné se v celkem obsáhlém pojednání o této plodině věnuje i domorodé agrotechnice. Sadí ji Indiánové takto: jdou jich spolu několik na pole a postaví se řadem, v jednostejné míře jeden od druhého stoje s kolíkem špičatým v zemi díru pravou rukou udělajíce, levou čtyři aneb pět zrn do té díry vloží a pravou nohou dobře zatlačí, aby papouškové vyhrtabati a jich vyzobat nemohli. Postupují pozpátku, aby snáze před sebou pořádek sadby před sebou viděli. … U nás sadí se měsíce dubna a dozrává na podzim. Matthioli tvrdí, že kde zrno melou a z kukuřičné mouky pekou chléb, je tento sladší a lepší, než náš, ale „snadno zacpání v těle činí“. Nicméně je k doktorským úkonům vhodná, doporučuje jí mimo jiné k dělání „flastrů, kteréž mají moc rány a vředy hojit“.