Chvála kompostu

kompost

Připadá vám ta hromada umístěná většinou stydlivě někde v koutě vaší zahrady jako cosi poetického? Ani omylem! Jenže o kompostech psal již v prvním století našeho letopočtu Lucius Iunius Moderatus Columella, římský národohospodář, který některé ze svých dvanácti knih pokynů a praktických návodů napsal ve verších. Zrýmoval kompost – tedy rady, jak se mají zemědělské odpady míchat, vrstvit, překopávat a poté používat jako hnojivo. 

(2015) *** Zelení aktivisté na sklonku minulého století s velkou slávou objevili to, co znal každý zahrádkář. Vyhazovat nebo pálit některé věci je prostě škoda, kompost je prostě zázrak a důslednějším kompostováním jsme mohli naši pěknou zem ušetřit řady nevábných skládek. A ještě ušetříme přírodu masivního vpádu umělých hnojiv a další chemie, které jinak do půdy sypeme. A protože napravení hříšníci bývají největšími horlivci, teď se nám možná tuto nejstarší recyklačních technologií na světě pokusí vnutí zákonem.

Továrny na kompost

Na rozdíl od některých jiných iniciativ zákonodárců má další třídění odpadu logiku. Co nám ale chtějí říkat – svůj kompost už dávno máme. A kdo ne, tomu poradíme, jak na to. Víte, že první velkokompostárna v Čechách byla uvedena do provozu asi před sto lety? Organický materiál se v nich mění na hmotu obsahující bohatou mikroflóru. V současné době takto zpracováváme neproblematické zemědělské odpady, zvířecí fekálie, rostlinný odpad a také minimálně cizorodými látkami znečištěnou stromovou kůru, piliny, dřevní štěpku a odpady z výroby papíru a celulosy. A kde se už prosadili separovaný sběr tuhých domovních odpadů, přidávají i komunální bioodpad. Pro základní rekultivace lze použít i v kompostárnách se zvláštním režimem zpracované odpady zaolejované, obsahující dusitany nebo kyanidy nebo odpady z výroby antibiotik. Blahořečený kompost (a to i ten z naší zahrádky) omezuje růst skládek, zabraňuje erozi a vyplavování dalších živin do vody, šetří ekologicky důležitou rašelinu – zkrátka půdě vrací to, co jsme jí vzali.

Kompostování jako průmyslový obor

dýně na kompostuKlasickému krechtovému kompostování úspěšně konkurují biofermentory, které tří až šestiměsíční trvání vzniku kompostu použitím bioaktivátorů výrazně krátí. Proces probíhá v tepelně izolovaných boxech, kontejnerech, tunelech, věžích nebo bubnových bioreaktorech, které umožňují zároveň dokonalé míchání materiálů. Zfermentovaný substrát se odebírá již za čtrnáct dnů, dozrávací proces klasickou kompostovací technologií na zakládkách pak ještě trvá asi čtyři týdny. Vysokého obsahu humusu se dosahuje (a to i v „domácích“ poměrech) vermikompostováním, tedy – využitím žížal (o nich příště). Kalifornský hybrid pohlavně dozrává ve třech měsících a dva hermafroditní jedinci produkují ročně po dobu šestnáct let v průměru tisíc pět set mladých červů. Dospělá žížala spotřebuje denně tolik krmiva, co sama váží. Z něj vyrobí 60 procent biohumusu a 40 využije pro vlastní metabolismus.

Zakládáme kompost

Kompostování v malém dokážeme využít někdy dokonce efektivněji. Dnes vynecháme kompostéry, což je vynikající způsob buď pokud nemáme k dispozici dost prostoru, nebo když zpracováváme jen menší množství odpadu. Podrobněji se jim budeme věnovat příště. Dnes se zaměříme na klasiku. Pro kompost zvolíme stromy či živým plotem zastíněné místo, kryté i před silným větrem, který by ho vysoušel. Mělo by být dostatečně prostorné, protože kompost budeme přehazovat, přesívat na prohazovačce, odvážet kolečkem. Ačkoliv při správném hospodaření je obava, že by náš kompost obtěžoval sousedy nemístná, je v zájmu dobrých vztahů (protože lidé jsou různí) i tuto otázku zohlednit. Nejobvyklejší je tvar hrobu, jehož obsah by neměl přesáhnout 1000 litrů.

Co kompostujeme

Přestože kompostovat můžeme v podstatě všechny organické látky, měli bychom dát pozor na suroviny, obsahující výrazný podíl chemických látek a zbytky rostlin, napadených chorobami. Větší množství zbytků vařených jídel také způsobuje problémy – lákají zvířata, podléhají zkáze a pokud je nesmícháme se suchým, savým materiálem nebo zakládkou také páchnou. Z kuchyně jsou vhodné zbytky z čištěné zeleniny a ovoce, káva, čajové lístky, vaječné skořápky, zmačkané papírové ubrousky. Ze zahrady zase zbytky rostlin, posečená tráva, listí, košťály, zbytky ovoce. Použít můžeme i popel ze dřeva, dřevěné piliny, a dokonce i staré omítky, které příznivě ovlivní kyselost kompostu, dále hnůj, peří, nebo třeba vlasy. Rozhodně do kompostu nepatří kovy, plasty, sklo, textil, sběrový papír, a také nebezpečné látky jako barvy, staré léky, oleje a ropné produkty, monočlánky, baterie či chemikálie. Jako problematické můžeme označit prach ze smetí a vysávání, části rostlin napadené některými chorobami, kosti či větší množství syrového masa. Vyhneme se raději i slupkám z tropického ovoce, protože je před transportem ošetřeno chemikáliemi. Dobré není ani větší množství trávy nebo listí shrabaného v blízkosti frekventovaných silnic, které může obsahovat těžké kovy.

Péče o kompost

Kompost musí mít kontakt se zemí, aby půdní organismy do něj pronikaly a mohly zde působit. Vrstvit začneme od založení hrubým materiálem, štěpy, listím s košťály a větvičkami. Tak zabezpečíme cirkulaci vzduchu a odtok přebytečné vody. Kompost nedostatečně provětrávaný smrdí, protože v něm neprobíhá tlení, ale hnití. Materiál ukládáme raději upravený: posekaný, podrcený a promíchaný – zjednodušeně řečeno suché s mokrým a tvrdé s měkkým. Je-li ho více, promícháme ho se zakládkou. Jednotlivé vrstvy by v kompostu neměly být mocnější než dvacet centimetrů. Nakonec kompost překryjeme zeminou, která mimo jiné dobře váže zápach. Protože aerobní tlení je založeno na činnosti nejrůznějších mikroorganismů, bakterií a hub, nesmí našemu kompostu chybět vlhkost, vzduch, tma a teplo. Proto je dobré ho na zimu překrýt folii nebo starým kobercem, ovšem tak, aby k němu vzduch mohl. Nový kompost je dobré po třech až pěti týdnech přeházet. Další přehazování záleží na konkrétních atmosférických podmínkách. Zralý bude přibližně napřesrok. Dobré je ho pak přesít a před použitím nechat ještě měsíc dva odležet.