Připadá vám ta hromada umístěná většinou stydlivě někde v koutě vaší zahrady jako cosi poetického? Ani omylem! Jenže o kompostech psal již v prvním století našeho letopočtu Lucius Iunius Moderatus Columella, římský národohospodář, který některé ze svých dvanácti knih pokynů a praktických návodů napsal ve verších. Zrýmoval kompost – tedy rady, jak se mají zemědělské odpady míchat, vrstvit, překopávat a poté používat jako hnojivo.
Continue reading
Máme tu, nic naplat, podzim. Co na tom, že se meteorologové a astrologové neshodnou na jeho počátku? Ti první ho odpočítávají od prvního září a ti druzí od dekády před koncem měsíce. Dětem je jejich neshoda fuk, protože školní zvonek jim uťal prázdniny a nemilosrdně nahnal žáky a studenty do lavic. Zcela bez ohledu na to, zda se léto (nejdřív tzv. Mariánské, po něm babí a indiánské) snaží chytit druhý dech. Nás čekají práce na zahradě v září. Dny se krátí a rána bývají chladná. To pan Podzim polehoučku vypouští zkušební balonky nastupujícího období nečasu a plískanic.
Srpen na zahradě bývá, až na výjimky, velmi teplým měsícem. Co na tom, že dny se krátí. Zralá krása zahrady je sice už trochu unavená, ale za odměnu za spoustu péče sklízíme množství ovoce – dozrávají rajčata, papriky, okurky, cukety a mnoho dalších druhů zeleniny. Sezona se naplňuje a část rostlin již také částečně omezuje růst. Nelze přehlédnout, že kde neprší, většinou již žloutne tráva.
Podzim se někdy rád dlouho ukazuje ve skutečně nádherných zářivých barvách. Zároveň nám je ale jasné, že se situace může změnit velice rychle a příchod sněhu a mrazů na sebe nenechá dlouho čekat. V mnoha místech naší země již máme první přízemní mrazíky za sebou. Ty by nás měly inspirovat k urychlenému dokončení posledních příprav zahrady na zimní spánek.
Pro jednoho představuje zahrada produkční plochu. Druhému je místem aktivního sportovního vyžití. A třetí? Pro něj může být prostorem pro snění. A když se všechny tři zájmy sejdou v jedné rodině (a nebo ještě další – řekněme potřeba vyčlenit místo pro hraní a zábavy dětí) a nabízí-li nám zahrada větší prostor, můžeme zóny zahrady od sebe opticky oddělit. Použijeme živé ploty, drobné zahradní stavby a nebo originální výškové rozrůznění. Modelaci terénu a nebo jeho terasování vyžaduje i svažitý pozemek. Tam by nám ze záhonů při každém dešti zemina i s tím, co jsme do ní zasadili, z kopce utíkala.
V říjnu ukončujeme sklizeň a pomalu se připravujeme na zimu. Mnohé rostliny nebo jejich cibule potřebují toto období přečkat na nějakém bezmrazém, světlém a suchém místě. Říjen na zahradě je ale i obdobím výsadeb okrasných keřů, růží, ovocných i okrasných stromů a trvalek, neboť stále mají dost času, aby do zimy pevně zakořenily.
Jeden ze sedmi divů antického světa byly tak zvané visuté zahrady královny Semiramis. Historici se shodují na tom, že se jednalo o vysoce složitě terasované pozemky, o rostliny pěstované na sloupech a střechách. Klobouk dolů před starověkými staviteli i zahradníky! Není divu, že to, co z našeho pohledu s omezenými technickými prostředky dokázali, jejich současníci nazvali divem. Terasy, jimiž upravíme svah, nikoho až tak nepřekvapí, ale kaskády můžeme navážkou vytvořit i na zahradách rovných. Okrasná zahrádka se stupni osázenými květinami vypadá vždycky dobře. A jejich široký stupeň kde budeme pít čaj vybudujeme s pevným povrchem.
Kdo mečík ve váze vnímá jako extravagantního cizince, má pravdu jen částečně. Kdysi byl u nás natolik běžný, že ho do svého Bylináře velmi užitečného zahrnul i botanicus Matthioli a objevil v něm i zajímavé léčebné schopnosti. Ovšem hledej mečík v jeho tlustospise, když se tam jmenuje Devatero odění, což učenec dále vysvětluje. Hlavy současných nádherných exemplářů jsou někdy tak těžké, že je pěstitelé vyvazují ke klacíku. My potom musíme dát pozor, aby vázu, kam jsme je naaranžovali, když upijí vodu, nepřevrátili. K proměně ovšem nedošlo samo – zasloužila se o ni řada domácích i zahraničních šlechtitelů.
Některým lidem se těžká vůně těchto květů spojuje s hřbitovní kaplí, existenciálními řečmi či úpornou bolestí hlavy, a proto je jako takové srdečně nenávidí. Jiní lilii vnímají hlavně jako mnohovýznamný symbol. My ostatní (a troufám si říct, že je nás většina) tuto úžasně dekorativní květinu obdivujeme prostě proto, že je krásná. Není to nějaká módní novinka, ale stálice a vůbec rostlina z rodu královského. O čemž ostatně lidé vědí už zatraceně dlouho.
Že družice Země, jíž básníci říkají Luna a my obyčejnější Měsíc, zdvíhá svou přitažlivostí moře do přílivu a z některých lidí dělá blázny, je všeobecně známé. A houbaři by přísahali, že když Měsíc dorůstá, má to vliv i na růst hub. A tak jsou divně nervózní, drbou si brady, brousí nůž a bručí to svoje „Měsíc jde nahoru“. Ostatně na vliv této naší přirozené družice věří i rybáři. A aspekt bezpečnostní? Když ještě lumpové kradli a loupili podle nějakých pravidel, o novoluní, kdy Měsíc nesvítí, nechodili poutníci přes les a lidé na řetěz zamykali domy, stodoly i kurníky.
Milovníci detektivek mají o Dartmoorském vřesovišti s Velkou grimpenskou bažinou a příšerným psem jasno. Melancholický obraz blat nad nimiž se buď válí mlha a nebo stále prší v našich představách vyvolá obraz démonického psa s ohnivou tlamou. Vřesem k nám spěchá Sherlock Holmes. Do Národního parku Dartmoor v jihoanglickém hrabství Devon umístil Artur Conan Doyle svůj pravděpodobně neznámější příběh. V představě většiny z nás jsou snad proto vřesoviště zatraceně nehostinná místa.