Z útlocitu ponechat nebo nově vysadit v zahradě keř Růže šípková čili psí (Rosa canina) je bláznovství. Šípek je velmi životný, postupně obsadí zahradu celou a těžko se ho zbavíme. Ovšem málo co je příjemnější, než jít na sklonku máje polní cestou v příkopech roubenou až třímetrovými jemně vonícími kvetoucími šípkovými keři, anebo sbírat živě červené plody když je podzimní stráň nejstrakatější.
K latinskému jménu šípek přišel tak, že ho Římané používali proti vzteklině. I my ho využijeme v zelené apatyce a též v kuchyni. V Evropě roste růže šípková vysoko na sever, v horách do dvanácti set metrů, a ani vichřice s nim nepohne, protože koření až metr v zemi. Hákovitě zahnuté trny bezpečně roztrhají šaty a podepíší se na kůži každého, kdo se chce prodrat křovisky divoké růže. Pětilisté květy jsou bílé nebo dorůžova a včely se z množství jejich nektaru mohou zbláznit. Protože šípků je spousta druhů i červené plody mohou být podlouhlé, lahvicovité i okrouhlé, jako malé soudky. Uvnitř mají mnoho chlupatých semínek.
Sbíráme šípky
![Podzimní krajina](https://www.nasehobby.cz/wp-content/uploads/2012/09/podzimní-krajina1.jpg)
Představa, že šípky sbíráme až po přejití mrazy je lichá, protože tím ztratí spoustu vitamínu C. Obsahují ho víc než černý rybíz, takže denní dávku zajistí už tři bobule. Šípky sbíráme v srpnu a září, dokud jsou tvrdé. Plody sušíme prvních deset minut zprudka při 100 °C, aby se zničily „céčko“ rozkládající enzymy, pak teplotu snížíme asi na 50 °C. Nicméně nejvíc zdraví z plodů vytěžíme, pokud jsou čerstvé. Sušením se céčka ztratí asi 45 %, z toho se do čaje vylouhuje jen asi 40 %, takže z jednoho šálku získáme nanejvýš 10 mg C vitamínu. Takže takový zázrak to není, ale v zimě je pro nás přirozenější pít naše šípky než cizokrajné citrusy. Nejdéle po roce v sušených šípcích nezůstane zdravého nic. A byly tam krom vitamínů C, ještě A,B,P a K, kyselina nikotinová, jablečná a citronová, draslík, vápník, hořčík, fofor a železo, slizy, flavonoidy, karotenoidy, třísloviny a pektiny.
Růže šípková v čase
Už staří Římané plnili malé podušky růžovými okvětními plátky pro lepší spaní. V Orientu se vyráběl proslulý růžový olej. A podle Českého herbáře z roku 1899 se z medu, sušených květů a horké vody zhotovovalo kloktadlo a růžová pomáda užívala se na rozpukané rty. Než se podíváme na to, jak si stojí divoká růže v tak řečeném keltském stromokruhu povězme si, že patřila vždy k ozdobám bohyň – římské Venuše i germánské Freyi. V křesťanské květomluvě je růže symbolem Kristovy matky Marie a u zednářů znakem mlčenlivosti. Květy řezané pro čarodějnické praktiky jindy než v pátek (německy Freitag – den zasvěcený bohyni Freye) vám budou houby platné. To proto, že v sobě neponesou očekávanou božskou sílu.
Recepisy provařené (pardon – prověřené)
- Nejčastěji šípky používáme na preventivní šípkový nečaj osobité chuti, ale také nesporné léčivé moci při nachlazení. Půl litrem vroucí vody přelijeme tři lžičky rozdrcených sušených šípků a necháme zakryté louhovat asi čtvrt hodiny. Přecedíme, abychom si nemuseli užívat jeho chlupatou chuť, a pijeme jen tak nebo s trochou medu. Pokud jde o léčivé schopnosti nápoje, jsou účinnější, pokud drcené šípky necháme v studené vodě osm hodin macerovat a k pití pak vše jen mírně přihřejeme.
- Sílu má i medicinální šípkové víno – o tom jak ho doma vyrobit ovšem podrobnější rozklad čtěte ZDE.
- Díky pánům Hrabalovi a Menzelovi a jejich Slavnosti sněženek snad nikdo u nás nepochybuje, že pokud nepřipravíte divočáka se zelím, jedinou možnou alternativou je sníst ho s šípkovou omáčkou. Nejdřív si ovšem připravíme šípkovou zavařeninu. Čerstvé šípky bez stopek a bubáků rozkrájíme, uvaříme doměkka, přes síto propasírujeme a zvážíme. Nebo šípky rozřízneme, zbavíme chlupatých jadýrek, rozmixujeme, sítem propasírujeme a také zvážíme. V obou případech použijeme váhově stejné množství cukru (ale cukrovkáři vystačí s polovinou). U syrových šípků přidáme trošku vody a vaříme, dokud se cukr nerozpustí, a též u již uvařených plodů s cukrem táhneme na pomalém ohni dokud zavařenina nenitkuje. Horkou směs plníme do skleniček. Doporučujeme je ještě sterilizovat při 80 °C deset minut.
- Na přípravu šípkové omáčky použijeme dvě polévkové lžíce zavařeniny. Připravíme si ze dvou lžic másla a dvou lžic hladké mouky světlou jíšku. Tu zalijeme půl litrem vývaru. Přidáme tři lžíce bílého vína a dobře provaříme. V jiné nádobě jsme si v troše vodě svařili hrst hrozinek se čtyřmi hřebíčky, teď to scedíme do omáčky, necháme přejít varem a podle vlastního vkusu dosolíme a ochutíme octem. Zbývá už jen ulovit kance nebo jinou divočinu (ale omáčku oceníte i s dobře upečeným pašíkem).
A co psí růže ve stromoskopu?
Zde nám nezbývá, než odkázat vás k tomu, co tato magická pomůcka prozrazuje o vrbě (čtěte ZDE). Ten totiž s šípkem tvoří dvojici, mající vliv na zrozence – ale správně, což je ovšem hůř zjistitelné, na lidi počaté – v období od 1. do 10 března a na ty od 3. do 12. září.
P.S. O jednoduché přípravě šípkového sirupu a dekoračním podzimním šípkovém věnci na dveře píšeme také ZDE. A ještě jsme si vymysleli jak z šípků psí růže, co nám zbyly, vyrobit věc nebývalou, totiž šípkové čatný. A hned jsme též tuto naši kulinární pýchu popsali a ZDE ji obratem nabízíme milým čtenářům Našich hobby, neboť krásně to ego pošimrá – trochu se pochválit…