Najít ve volné přírodě opravdu starý jilm je skoro zázrak. Zaútočila na ně houba a bezmála všechny v relativně krátkém čase vyřídila. Zní to skoro jako nějaká katastrofická sci-fi, ale podle vědců prý k podobným jevům dochází v přírodě cyklicky. S houbou v tomto případě spolupracuje celkem pohledný brouček, příbuzný kůrovce chystajícího sežrat nám Šumavu. Ale už se našla jiná houba, která si to umí s tou první i kůrovcem bělokazem rozdat.

Houba Graphium ulmi (tak trochu penicilin) ucpává vodivá pletiva a způsobuje odumírání větví a pak i celých stromů. Strom uschne nastojato, kůra z něj opadá a zůstane jen dřevo. Svítící bílé kostry strašily na Pálavě turisty ještě v sedmdesátých letech.

Houba proti houbě

Protože pohromu, která jilmy postihla, objasnili holandští mykologové a fytopatologové, její běžné pojmenování je holandská nemoc jilmů, jinak též grafióza. Ničivou houbu šíří podkorní hmyz – již řečení bělokazové hned v několika druzích, dále nosatec a tesaříci. Dá se proti ní něco dělat? Odborníci se shodují, že napadené stromy je třeba likvidovat a kůru z nich spálit, než z ní motýlci vyletí. Kácet ale stromy, které už uschly, je zbytečné – mohou dál dobře  sloužit k hnízdění ptáků.Zasahovat je třeba včas – dokud ještě nějaké jilmy máme. A tak je odborníci natírají, stříkají i injektují chemií. Zkoušejí antibiotika. Na bělokaze sice platí feromonové pasti, ale ty při masovém výskytu prostě nestíhají. Zkouší se to i s háďátky, které parazitují na larvách kůrovce, ale nejlepší je, když proti zhoubné houbě nastoupí houba jiná a škůdce prostě na jilm nepustí.

Troška jazykovědy a  jak na tom s jilmy aktuálně jsme

Naše pojmenování jilm vychází z latiny, potažmo němčiny a odráží se i v místních jménech – například Jilemnice. Všeslovanský název stromu je břest (u nás), berest (rusky), brzost (polsky), brěst (bulharsky), chorvatsky brijest a třeba slovensky brest.  Odtud i jména jako Bříství nebo třeba Břešťany… Na počátku tohoto století se výzkumníci zaměřili na jilmy v jižních Čechách a na severu v oblasti Kralického Sněžníku. Byla to piplačka: celkem zaevidovali a zkontrolovali 318 jilmů, z nichž zdravých byly dvě třetiny. Byla zde i Angličany objevená druhá houba (Phomopsis oblonga), která nakazí lýko a kůru jilmu a tak se strom stává pro bělokaze šířícího první zhoubnou houbu neatraktivní? Chvála bohu byla, čerta lze vyhnat Belzebubem. A jilmy se navíc v okolí svých mateřských stromů živelně zmlazovali.

Ještě trochu symboliky

V Evropě roste jilm od Anglie po Ural, u nás do asi dvanácti set metrů nadmořské výšky v roklinách a stinných lesích s vyšší vzdušnou vlhkostí, v nížinách spíš výjimečně. Plodit začíná po třicítce, ale nemá kam spěchat, protože se dožívá až půl tisíciletí. Už středověkým rolníkům jilm sloužil jako kalendář polních prací i osobitý indikátor: když se zazelenal, byl čas osít pole, a pokud ztratil listy ve vegetační době, věštilo to prý příchod zvířecího moru. A lidé sami byli podle některých kultur stvořeni z jasanu a jilmu, jasan prý zastupoval muže, jilm byl symbolem žen. Jilm je přitom považován za strážce – proto ho vysazovali poblíž domu. V jeho stínu se vyhlašovaly a vykládaly právní akty. Jilm je ovšem i brána: antičtí Řekové ho ctili na hřbitovech a Angličané z jeho dřeva vyráběli rakve,  často také stojí na rozcestích a mezi jeho kořeny lze vstoupit do pohádky. A říkají mu též strom Elfů. Když Orfeus hrál na lyru a zpíval žalostnou píseň nad smrtí Eurydiky, vyrostl kolem něj jilmový háj. A také je jilm cesta – připsán je patronovi obchodníků, celníků a zlodějů – Merkurovi, a materiál, který nám poskytuje, slouží k výrobě loukotí kol a ke stavbě lodí.

Co o jilmu říkají bylinkáři

Staří Keltové si obkládali rány plackami z antiseptického jilmového prášku. I dnes se z jilmů sbírá kůra a to především z mladších větví v březnu a dubnu, a suší se na slunci. Výsledkem je droga obsahující třísloviny, pryskyřice, hořčiny, slizy a další látky. V nálevu z hrsti drogy na litr vody se užívá třikrát denně při problémech s trávením, průjmem a překyselení žaludku, silnější odvar funguje proti hemeroidům a při ekzémech.

V krajině, zahradě i na skalce

Původní druhy až třicetimetrových jilmů tam, kde přežily, představují ve volné přírodě zjev vskutku majestátní. Na zahradu se hodí spíš nové kultivary, které jsou vůči holandské nemoci odolné. Jsou také menší, mají různou barvu olistění a existují i v pozoruhodných převislých formách. Nevyžadují prakticky žádnou péči ani zvláštní nároky na stanoviště. I vzrostlé se dají celkem dobře přesazovat, mrňavé formy se uplatní i na skalkách. Protože jilm velmi dobře snáší řez a tvarování, oblíbili si některé jeho odrůdy bonsajisté – týká se to především jilmu holandského (Ulmus hollandica, kultivar Jacqueline Hillier) a jilmu malolistého (Ulmus parviflora), pocházejícího z Číny, kultivaru Hokkaido.

Druhou dřevinou začátku roku je cesmína

Není divu, že je v tzv. keltském stromoskopu také zastoupená (i když spíš se jedná o keř) – ctili ji totiž už keltští kněží druidové. Římanům symbolizovala slavnost Saturnálií a Číňanům jejich Nový rok. Ve středověku cesmínou zaháněli ďábla a vůbec nečisté síly. Indiánům dávaly korále z červených cesmínových plodů vítězství v bitvách a v Anglii si bez větviček cesmíny nedokážou představit Vánoce, podobně jako u nás bez jmelí. Cesmíny ovšem nejsou jen krásné, dřevo některých druhů je prý výborné na pažby pušek a jiných zase k výrobě lepu na čižbu, čili bylo nezbytné pro práci ptáčníků. Především latinoamerické druhy a některé keře z Číny, Japonska a Tibetu slouží k výrobě čaje – nejznámější je cesmína paraguayská yerba maté. V zelené apatyce se používá při zánětu pohrudnice, neštovicích, problémech žaludku, ledvin a kašli.

Má ráda vlhký vzduch

Cesmíně se nejlépe daří v Anglii ne proto, že ji Angličané milují, ale proto, že právě ostrovní ovzduší ji nad jiné svědčí. Taková místa bychom měli hledat i na zahrádce a vyhnout se například suché blízkosti domu, který do sebe sluneční žár přímo nasává. Keře stříháme koncem června, přičemž dáváme pozor, abychom nemrzačili lesklé dekorativní listy. A ještě něco: pokud po cesmínách na zahrádce opravdu toužíme, ať už jako solitérách, a nebo v živém plotu (asi tři rostliny na metr), neměli bychom zapomenout, že jsou to rostliny dvojdomé, samčí a samičí, takže abychom se dočkali jasně červených plodů, jedna potřebuje druhou.

Jací jsou lidé jilmu a cesmíny?

Tyto dřeviny mají ve stromokruhu rezervována následující data – od 12. do 22. ledna a od 14. do 24. července. Zrozenci z těchto údobí často působí tak důvěryhodně, že byste jim i půjčili peníze a vystupují též rozvážně. To vyplývá z toho, že promýšlejí a plánují, takže proti okolí jsou zpravidla o krok napřed. A tak není divu, že často získávají vedoucí funkce. Jenže ouha – pokud mají moc své představy prosazovat silou, s okolím komunikovat nebudou a stanou se z nich bezohlední šafáři. Nebývají to nicméně škrobové ani škrti. Mají tvůrčího ducha a, což s tím souvisí, bývají ve věcech soukromých tolerantní. Zpravidla vyzařují dobrou energii. Nicméně pokud se dostanou do sporu, mohou se chovat zmateně a reagovat křečovitě. Jinak jsou obětaví a spolužití s nimi je dobré, s dětmi to ale zpravidla moc neumí. A pozor, nemívají dost často nejzdravější kořínek, což se týká hlavně ledvin, močáku a revmatismu.