Srpen na zahradě bývá, až na výjimky, velmi teplým měsícem. Co na tom, že dny se krátí. Zralá krása zahrady je sice už trochu unavená, ale za odměnu za spoustu péče sklízíme množství ovoce – dozrávají rajčata, papriky, okurky, cukety a mnoho dalších druhů zeleniny. Sezona se naplňuje a část rostlin již také částečně omezuje růst. Nelze přehlédnout, že kde neprší, většinou již žloutne tráva.
Magnólie (Magnolia) neboli Šácholany se vyskytují ve formě stromů nebo keřů s poměrně velkými dekorativními květy, které se mohou vyskytovat v barvě od bílé přes žlutou, růžovou až po tmavě nachovou. Ty se otevírají ještě před rašením listů a činí tak rostlinu mimořádně přitažlivou.
Continue reading
Koryta z umělého kamene, foto med
Otlučené, opršelé a lišejníky šedozeleně vybarvené staré kamenné žlaby představují skvělé místo k osázení rostlinami. Jejich cena by však většinu zahrádkářů zabila. A zkusili jste si takový udělat? Nejspíš dodnes se za podobný nápad proklínáte a hned si připomenete bolavá záda, poraněné kotníčky prstů a odštěpek kamene v oku. Bez fortelu a inštrumentů zkušených kameníků to byly galeje pro vraha s výsledkem nevalným. Za zlomek ceny a s neúměrně menším vynaloženým úsilím si však můžeme vytvořit koryta jako celkem přijatelnou napodobeninu.
Continue reading
Japonci je milují: jsou jim víc než stromem a květem, v jejich vnímání je totiž život tak jako ony krásný, ale i stejně pomíjivý. Času kdy kvetou sakury je zjara věnována velmi sledovaná pasáž v předpovědích počasí, které hlásí kde rozkvetou napříč ostrovy. Toto období začíná v únoru na Okinawě, Tokiem přejde na rozhraní března a dubna a kolem 10. května dosáhne Hokkaida. Japonci v té době pořádají (prý už od třetího století našeho letopočtu) v přírodě jakési „sakurové pikniky”. Jmenuji se hanami, a v rádiu frčí o sakurách pop písně s elektrickými kytarami i lidové zpěvy o jejich bělostných květech doprovázené na bambusové flétny.
Březen je tradičním měsícem pro jarní řez růží. V teplejších oblastech s ním sice můžeme začít již koncem února, ale na sklonku března by měl být jarní řez růží dokončen i v oblastech nejchladnějších. Čistě teoreticky platí, že všechny větve, které nesly v minulé sezoně květy, by měly být odstraněny. Jenže v praxi to tak udělat nejde, protože keř musí mít možnost vytvořit si z větví kostru – a to u všech druhů růží bez výjimky.
Na jaře mnohé zahrady a předzahrádky zaplaví růžové květy v celé škále odstínů od relativně sytých po kouřové tóny do fialova. Existují i čistě bílé odrůdy okrasných třešní. Kdo je tento nepřehlédnutelný posel jara? Japonská třešeň . Sakura. Tyto nádherně kvetoucí sakury najdeme i na ulicích, kde vytvářejí celé aleje, nebo v parcích jako solitéry, které v době květu zcela nepochybně přitáhnou naší pozornost Continue reading
Milovníci detektivek mají o Dartmoorském vřesovišti s Velkou grimpenskou bažinou a příšerným psem jasno. Melancholický obraz blat nad nimiž se buď válí mlha a nebo stále prší v našich představách vyvolá obraz démonického psa s ohnivou tlamou. Vřesem k nám spěchá Sherlock Holmes. Do Národního parku Dartmoor v jihoanglickém hrabství Devon umístil Artur Conan Doyle svůj pravděpodobně neznámější příběh. V představě většiny z nás jsou snad proto vřesoviště zatraceně nehostinná místa.
Než nás rododendrony čili pěnišníky potěší květy, musíme pro ně najít místo, připravit půdu, zasadit je a pak se o ně dobře starat. Protože s historií těchto keřů jsme se již seznámili ZDE, dnes trochu o tom, co je pro jejich dokonalost nezbytné: nepotřebují popravdě žádnou extra péči, nicméně zvláštnosti těchto zahradních Veličenstev bychom ctít měli. Odmění se nám strakatě a někdy i voňavě.
Mimořádná krása kvetoucích rododendronů leckomu přivolá vidinu dalekých zemí. Ale jakýpak cizokrajný keř, jářku, když ve třetihorách u nás pěnišníky rostly hojně. Jak se ale měnilo klima, velice teplomilné pestré a vonící druhy ze středu Evropy zmizely a nám zůstal jen jejich titěrný příbuzný – vřes. Ačkoliv jeden divoce rostoucí keřík pěnišníku se u nás našel na Kralickém Sněžníku! To bylo učeného hádání: Zda ho sem někdo vysadil úmyslně a pokud ano, tedy kdo a proč. Jestli semínko přinesli ptáci z teplých krajin. Či je-li vcelku nenápadný keřík skutečně pozůstatkem původní květeny? Za nejpravděpodobnější se má, že ho zde vysadil okrašlovací alpský spolek, ale jednoznačně na tyto otázky dodnes neodpověděl nikdo.
Jakmile se skutečně oteplí – podle rozmarů počasí někdy již v druhé půli dubna, nejpozději však, když nám zmrzlí muži ukážou záda – měli bychom na okna a balkony umístit květinami osázené truhlíky. Sousedé už je tam mají? No dobře, ale naše budou hezčí! A aby taky ne – při správné péči se za krátkou dobu dočkáme záplavy květů.
Byla nebo nebyla Kristova koruna upletena z trnitých větví hlohu? Kdo to ví… Pravda je, že hloh je z toho důvodu vnímán jako posvátný. Slavný glastonburský hloh v jižní Anglii prý vyrostl z poutnické hole Josefa z Arimatie – právě toho muže, který pohřbil Ježíše. Sem, do míst kde se nachází tajný vchod na ostrov Avalon, přivezl prý z Palestiny Svatý Grál a do země zde také zatkl svou poutnickou hůl. Stalo se to na Štědrý den a hůl se navzdory roční době zazelenala.