Řezbářství je soustředěná, krásná a voňavá práce. A je jedno, zda jde o dekor nábytku, volný ornament a nebo třeba postavičku z vánočního Betlému. Tradiční betlemáři na něm pracovali ve volných chvílích po celý rok. K tomu jsou potřeba ostré nástroje. Řekneme si, jak nabrousit řezbářská dláta.

Ať už ale vyřezáváme cokoliv, s dláty s tupým ostřím moc slávy nenaděláme. Tupé dláto dřevo spíše vytrhává. A pracovat s ním je jak boží umučení, a to včetně možných krvavých poranění.

Sklon ostří dláta

Než se dobře brousit naučíme a získáme do rukou cit, bude to nepochybně trvat a není ani vyloučené, že to stejně nezvládneme. To není ostuda. Sebekritické reálné zhodnocení vlastních možností je předpokladem úspěchu. Když se necítíme a broušení proto necháme na profících, větší pozornost budeme moct věnovat vlastní řezbařině. Důležité je vědět na jaké dřevo budeme dláto používat: čím zpracováváme dřevo měkčí (což je u postaviček Betléma nejpravděpodobnější), tím lépe nám poslouží menší sklon ostří – tedy někde nad dvacet stupňů, zatímco třeba v tvrdém dubovém dřevu se nám nejlépe bude pracovat s ostřím o sklonu třicet stupňů. V této souvislosti zmiňme, že sklon ostří řezbářských dlát, rydel a řezbářských nožů z výroby je (plus minus jeden stupeň) čtyřiadvacet stupňů.

Základní jsou dobrý brousek a pečlivost

Nejsme nejspíš v situaci tak zvaných kutilů, kteří mají nářadí naházené v bedně a nebo páté přes deváté v šuplíku. Proto nebudeme muset zahlazovat svědectví svého nepořádku v podobě zubů na ostří (nejčastěji vzniknou špatným uložením, pádem a snahou dlátem vydloubnout hřebík). Potřebovat budeme dva brousky, hrubý karborundový a jemný z břidlice. Plocha brousků jimiž ostříme kuchyňské nože zpravidla není po čase ideálně rovná – ale na dláta by měla být. Brousky namočíme do vody a necháme nasát. Karborundový brousek je nejlépe umístit na rovnou gumovou podložku. Zešikmenou část ostří položíme celou plochou na brousek. Využíváme celou plochu brousku po níž se pohybujeme plynulými krouživými pohyby ostřím. Celý čas musí být brousek mokrý. Po čase se na opačné straně ostří vytvoří otřep, jehla čili grot.

Prubneme to po kozácku

Jehla po celé šířce ostří znamená, že můžeme začít obtahovat. Karborundum vyměníme za břidlici (k dostání je někdy pod názvem „belgický kámen“), tu také namočíme, ale stačí krátce, protože tolik vodu nesaje. Tentokrát dlátem po břidlici nekroužíme ani neopisujeme osmičku, ale ostří obtahujeme spíš v přímce. S nástrojem ani při obtahování nekýváme.  Střídáme strany, dokud jehla neodpadne. A jak se pozná správně nabroušené ostří? Kozáci se prý holili noži, pokud si fousy rovnou nezapalovali. Test pro dláto je méně riskantní. Když jehla odpadne po celé šířce ostří, mělo by dláto bez problémů oholit chlupy na předloktí (podobně lze zkoušet ostří nabroušených nožů, i když to na pohled vypadá, jako že se zrovna hodláte podřezat).

Není ostuda spolehnout na odborníka

Nikdy nebrousíme na suchém kameni. Namočením jednak ocel chladíme, jednak vymýváme brusná zrna, jednak šetříme kámen. Dokonalost ostří můžeme dokončit kůží nebo filcem a lešticí pastou: z řezbářské praxe do dělá téměř samurajský obřad a nejspíš je to zbytečné. Na dutá dláta a „kozí nožky“ čili „véčka“ budeme potřebovat ty správné tvarové obtahováky. Vždy dbáme na to, abychom nevytvořili kulatou fazetu jež má na svědomí tupý úhel ostří. Tak hodně štěstí… O práci s dláty více píšeme ZDE a o dlátech samotných TADY. A pokud si nejste svým brusičským umem jisti, není ostuda svěřit broušení odborníkům. Broušení vyžaduje cvik a zkušenost. Způsobit si zranění je celkem snadné. Ta menší se po čase zahojí. Silně „zprasený“ nástroj ovšem už nejspíš nikdy nesrovnáte.