Z čeho jsou sportující veřejnost a děti radostí bez sebe nad míru netěší řidiče, majitele domů ani chodce, a už vůbec ne silničáře, kteří jsou každoročně znovu a znovu překvapeni tím, že v zimě sněží. Ne z lásky k pohybu, ale z nezbytí se chápeme košťat, škrabek a lopat. Na větší plochy nastupuje motorová technika. Se zimou většinou nastupují hrabla a sněžné frézy. Ty druhé se mohou vyplatit i tam, kde jsme byli zvyklí na otrockou dřinu s hrablem.

Některé zimy sebou přinášejí dost sněhu. Na čerstvý sníh nejlíp platí hrubé koště, na větší ploše pak rotační kartáč připojený k traktůrku. Záběr mívá metr či metr dvacet a nastavitelnou výšku zametání. K některým malotraktorům se dá koupit radlice na závěje se záběrem necelý metr. Existuje dokonce malá rotační fréza poháněná elektromotorem na proud ze sítě, která si poradí s prašanem, ale s umrzlým sněhem už sotva. Říká se jí někdy motorová lopata, což zní směšně. Když sníh umrzne a nebo je sešlapaný, musíme na něj stejně vytáhnout škrabku nebo lopatu, a to raději těžkou ocelovou klasiku z níž bolí hřbet, než lehký dural, který ale nic moc nevydrží. Nebo svěřit práci strojům.

Chvála sněžných fréz

Frézy na sníh jsou to jednoduché mašinky, které toho hodně a rychle zastanou. Převážně jsou s benzinovým motorem pohánějícím kovovou nebo plastovou šroubovici. Ta frézuje sněhovou vrstvu, sníh vhání dovnitř turbíny, a vyhazovacím komínkem tam, kde nebude překážet. Do stran nebo dopředu, protože komínek je směrovatelný. Šroubovice frézy má pryžové či plastové hrany jimiž je zároveň zajišťován pohyb stroje. Kde toto řešení chybí, je třeba mašinku tlačit, což zvláště do svahu není příjemné. Fréza, která „jede sama“, se vyplatí. Výkonnější frézy jsou dvoustupňové: před pracovním šnekem je zuby opatřená šroubovice, která umí rozrušit i sníh umrzlý. Nejsilnější (a nejdražší) sněžné frézy do komplikovaného terénu mají často místo kol housenkové pásy.

Jak vybírat

Náš výběr by se měl řídit velikostí a charakterem uklízeného pozemku a samozřejmě možnostmi naší kapsy. Dobrým sousedským vztahům zase prospěje volba méně hlučného modelu, což jsou (pro někoho možná překvapivě) silnější čtyřtakty větších fréz. Na slabší sněhové vrstvy nám stačí stroje se záběrem čtyřicet centimetrů, v horských podmínkách se zase uplatní výhody samochodné dvoustupňové frézy se záběrem o dvacet centimetrů větším a schopností přemístit za minutu přes půl tuny sněhu. A když v horách namrzne, použijeme soupravu – jednoosý traktůrek s dvoustupňovou frézou, která nejdřív vrstvu sněhu odřízne, rozmělní ji masivním šnekem a vysokootáčkovým ventilátorem odfoukne až do vzdálenosti patnácti metrů…, což už je řešení pro majitele horského hotýlku s parkovištěm.

Něco o provozu

V soustředěné chatové zástavbě, která se v důsledku drahoty ve městě a dobrým zateplovacím materiálům dnes často mění v celoroční bydlení, je dobré se na takovou šikovnou mašinku složit. Kde ale jen potřebujete odklízet sníh ze zápraží a cestičku k domu, zůstanete odkázaní na škrabku, hrablo, koště a vlastní svaly. Ostatně ani s chytrými stroji se nedá dělat všechno: jen blázen by uklízel sníh napříč svahem aby mu hrozilo převrácení, kromě výjezdu a parkování by pouštěl motor v garáži a mašinu provozoval s odstraněnými kryty a bezpečnostními pojistkami. Rozumný uživatel by též nikdy nedoplňoval palivo do běžícího stroje, nepustil k němu nikoho mladšího šestnácti let a nepracoval s ním za snížené viditelnosti. A rozhodně by si vždy vzal přinejmenším ochranné brýle, protože vymrštěné předměty nebo třeba kolem poletující štěrk mohou dosáhnout průbojnosti  vystřeleného projektilu…