Podle jedné legendy bojechtivý císař Claudius II. neměl dost vojáků pro své výboje, protože Římané se do legií zrovna nehrnuli. Císař to přičítal tomu, že se nechtěli odloučit od manželek a rodin a tak zakázal všechna zasnoubení a svatby. Nicméně kněz Valentýn nařízení nedbal a tajně zamilované páry oddával, což mu vyneslo soud a nejvyšší trest, který byl vykonán 14. února roku 296. A že to v té době s celibátem nebylo tak vážné, ještě před smrtí prý napsal zamilovaný list své milé, což vlastně měla být první „valentýnka“, jak říkáme přáním, toho dne adresovaným člověku sobě nejmilejšímu.
Category Archives: Ruční práce a dekorace
Nová funkce pro staré gatě
Co s džínami, které dosloužily? Už z nich máme různé tašky a vaky a také jsme se se sotva polovičním úspěchem snažili o džínový patschwork. Když náš zrak padl na staré křesílko s ohýbanou kovovou kostrou – typ velmi žádaný kdysi po bruselském Expu v roce 1958 a po padesáti letech znovu objevený designéry jedenadvacátého století – bylo jasné, že to je ono: železo bylo dobré, jen chromování poněkud ošoupané. Odešlo ale zcela čalounění – značně potrhané a celkově ošuntělé. Protože je ale křeslo mimořádně pohodlné, za pokus dát mu nový život to stálo. A při té příležitosti došlo i na sedáky židlí u jídelního stolu.
Ruční papír: pokus o domácí výrobu
Odborně se ruční papír nazývá čerpaný, tedy nabíraný z čerpací kádě na čerpací formu čili na čerpací síto. Ačkoliv v manufaktuře ve Velkých Losinách se papír vyrábí z textilního materiálu, pro naše domácí papírenské pokusy použijeme výhradně papír. Může být po pravdě jakýkoliv – s výjimkou papíru křídového nebo silně klíženého.
Ruční papír: nejdřív si připravíme rámeček
V podhůří Hrubého Jeseníku, jen pár kilometrů od Šumperka leží zámek s mimořádně pěknými arkádami, které se sice vůbec nehodí do našeho podnebí, ale i tak představují mistrovskou ukázku italské renesance. Jmenuje se Velké Losiny, dříve Gross Ullersdorf, a proslul ještě dvojí vazbou na Itálii. Ruční papírnou (první papírníci vyrábějící ruční papír k nám přišli právě z Itálie) a zdejšími čarodějnickými procesy. Jak známo, inkvizice také vznikla tam.
Ruční papír: něco z historie
V Indii psali na oloupanou březovou kůru, kterou stáhli ze dřeva v metrových pásech, vymáčeli v oleji, usušili a vyleštili. Jinde na palmové listy, vydělanou jelení kůži, a to už nemluvíme o tabulkách hliněných či dřevěných a destičkách z různých kovů, ba i ze zlata. Šáchor, třtina, které se dobře daří i u nás jako pokojové rostlině, byl pro písemnictví nejužívanější rostlinou starověku. Egyptský Cyperus papyrus roste v deltě na Nilu až šestimetrový, a ač náš ruční papír má s původním papyrem už málo společného, dostal jméno po něm.
Odlévání do formy – kopie lepší než originál
Samozřejmě nejde o Monu Lisu. Ani o žádnou z mnoha proslulých Venuší. A tak dále… Může se ovšem stát, že chcete mít nějakou drobnost, která v sobě nese velký citový náboj, ale neříká vám pane. Nebo jste sběratel. A jsou i takové situace, kde se v rámci dělení domácnosti můžete zabít při přetahování o nějakou drobnost… Ach jo. Udělejte si kopii! Vězte, že odlévání do formy není tak těžké.
Dobrá hračka do auta
Hodné děti, které sedí tiše v autě a soustředěně sledují krajinu, případně vyhodnocují stav vozovky, přizpůsobení rychlosti povrchu a provoz motorových vozidel dalších účastníků silničního provozu, víceméně neexistují. Nehemží se a nevykřikují, jen pokud jsou nemocné, anebo spí. Není ani příliš divu, protože při delších přesunech či na notoricky známé cestě se prostě otravují. Tak jim něco ušijeme. Hračku, která je zabaví a která neublíží ani řidiči, pokud se jí dítě rozhodnou mlátit ho do hlavy.
Jak na ozdoby z vizovického těsta
Sedm potoků vtéká do Vizovic, zvaných Brána Valašska. Tím osmým je zdejší proslavená slivovice. Pokud ale k ní budete chtít něco typicky místního i zakousnout, zlomíte si nejspíš zub. Vizovické pečivo vypadá báječně, ale má čistě dekorativní funkci. Proto se z vizovického těsta dělají všelijací velikonoční ptáčci, vánoční ozdoby, svícny a dokonce adventní věnce. To původní vizovické pečivo se vyvinulo z jedlých hraček.
Adventní okna
Je tu Advent a také začal prosinec, poslední měsíc roku. V podvečer se již tu a tam rozsvěcují ozdobená adventní okna a vánoční motivy nás tak provázejí doslova na každém kroku. Své občasné příbytky zdobí i chalupáři. Nejjednodušší je použít některou z vánočních květin v pěkné nádobě a nebo kořenáči ozdobeném krejzlíkem z krepového papíru. Pozor ovšem při silnějších mrazech, i mezi dvojitými okny může být kytkám pořádná zima a ty, které vyžadují trvalou vláhu v misce mohou trpět na „studené nohy“ – kterážto výstraha se prakticky týká všech rostlin pěstovaných hydroponicky. Naopak řezaným květinám meziokenní chlad vcelku vyhovuje.
Adventní kalendář
Jdou vám na nervy srakaté adventní kalendáře s čokoládičkami na každý den od počátku prosince až do Vánoc, kterých každoročně nabízejí spousty obchodní řetězce? V podstatě jsou všechny stejné. Adventní kalendáře vznikl na začátku minulého století v Německu. První adventní kalendář se jmenoval „V zemi Ježíškově“. Nebyl ale ještě plněn žádnými sladkostmi, s tím se začalo až po druhé světové válce. Tenkrát se jednalo se o vystřihovánky pro každý den. Později kalendáře připravovali i uznávaní malíři a byla to taková malá umělecká dílka. Jejich smysl byl stejný jako dnes – měly zkrátit dětem dlouhé čekání na Ježíška – vždyť bezmála měsíc do stromečku může být pro děcko čas dlouhý k nepřečkání!
Pletená mikulášská punčocha

Mikuláš se svými pomocníky čerty a anděly představují v podstatě předehru Vánoc, přičemž dárky v mikulášské nadílce by neměly být příliš hodnotné, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo drobnosti pro štěstí. A tyto dárečky se dávají do punčochy, kterou si děti mají nachystat na okno. Zvládneme takovou nefalšovanou mikulášskou punčochu uplést? Pro toho, kdo to s jehlicemi umí, je jen šála jednodušší, pro novopečené pletaře jde nepochybně o výzvu. I jim se ale nejspíš s trochou rozčilování dílo podaří. Ukážeme si, jak se taková pletená mikulášská punčocha dá uplést na dvou jehlicích.
Continue readingAdventní kalendáře v košíku
Dnes mu říkáme prostě kalendář, ale ten první se jmenoval úžasně poeticky – V zemi Ježíškově! V podstatě se ovšem jednalo o vystřihovánku. Adventní kalendáře slouží k odpočítávání dnů adventu zbývajících k Štědrému dnu. Dospělákům totiž, s vědomím toho, co všechno ještě musí stihnout, prosincové dny utíkají chvatně, zatím co dětem se zoufale vlekou. Adventní kalendáře ale čas pravidelně ukrajují a zpříjemňují jim tak čekání na Ježíška. Krámy jsou nějakých kalendářů plné, ale jsou v podstatě všechny na jedno brdo, proto se v mnoha rodinách adventní kalendáře vyrábějí doma.
Tkaní na tkalcovském stavu
Tkaní je textilní technika jen s mírnou nadsázkou stará jako lidstvo. Slouží odborně řečeno ke zhotovení tkanin křížením osnovních nití s nitmi útkovými. Tuto činnost si lidé již od sedmého tisíciletí před naším letopočtem usnadňuje nástrojem zvaným tkalcovský stav. V současné době se ruční tkalcovské stavy využívají převážně v malovýrobě a zájmové činnosti pro tkaní běhounů a předložek, hadráků, gobelínů a dalších bytových textilních doplňků. Zkusit si práci i s takovým malým tkalcovským stavem představuje zážitek.
Barvení vlny (jak to babičky nedělaly)
Dostali jsme pytel angorské vlny. Měkounká, heboučká, jen barva taková nijaká béžová. Výhodou daru bylo i to, že vlna ještě nebyla smotaná do klubíček, její obarvení se proto samo nabízelo. Na první barvení jsme zvolili umělá barviva, jež by měla být, při dodržení předepsaných postupů, zárukou solidního výsledku. Ale příště jsme se rozhodli jít i do rizika a zkusit „babičkovské“ přírodní barvení.
Barvení našich babiček
Antika nebyla bílá, středověk temný, ani národní obrození klasicisticky střízlivě šedé, jak by se nám mohlo zdát: historie prostě byla strakatá. Prokazuje to průzkum ztracené polychromie soch ze starého Řecka i těch na Karlově mostě, a že si je jinak než jak vypadají dnes představit neumíme, neznamená, že nebyly barevné. I lidé se oblékaly pestřeji, než bychom si myslili. Jak to dělali a čím látky barvili, když ještě nebyla „Duha – šatů vzpruha“ ani jiné zázraky chemie? Jak vypadalo barvení látek a materiálů za našich babiček?
Tis a dušičkové věnce
Pokud vás zajímá morbidní důvod, proč byl vysazován na hřbitovech od nepaměti tis, vězte, že k tomu naše předky vedla vynikající schopnost jeho hustých větví dobře zachycovat hnilobný dech zemřelých, který z hrobů stoupá po západu slunce. (Nejspíš jste si doposud mysleli, že je to mlha. Omyl.) Tis ale není jen a pouze hřbitovní dřevina. Nelze mu upřít vznešenost. Vždyť sídlo severských bohů Asgard je hned za duhovým mostem také obklopené tisovým lesem. Ale pozor – kdo pod tisem usne, zemře. Strom často s více kmeny a uvnitř vykotlaný tak, že nelze podle letokruhů dobře spočítat jeho věk, si pro jeho plody oblíbili traviči, kteří jimi odpravili keltského krále Catibula, a také vojáci, protože v jeho šťávě máčeli ostří mečů a hroty šípů.
Korálkování je i pro úplné začátečníky
Udělat si šperk jaký nemá nikdo jiný je výzva, ale náš výrobek se může stát i originálním dárkem. Když se povede, bude radost dvoustranná. Korálkování je tvorba dekorací a šperků, třeba prstenů, náramků, náušnic, náhrdelníků nebo broží. Podle vybraného materiálu můžeme stvořit ozdoby pro všední den i pro svátek. Můžeme si tak opatřit celé sady unikátních šperků třeba na svatbu, promoci nebo životní jubilea. Nikdy nikdo nebude mít stejné… Ačkoliv lidé přistupují k tvůrčí hře s korálky různě – jedny uklidňuje, zatímco druzí se nad nimravou prací a neposlušnými prsty rozčilují – pokud výsledek dopadne podle našich představ, staneme se středem pozornosti a zahřeje nás i uspokojení, že jsme to zvládli. Korálkování je radost!
Dá se zauzlovat přání do náramku?
Tkané náramky z bavlnek nosily nejprve „květinové děti“, které si libovaly ve všem strakatém, jednoduchém a na dotyk příjemném. Jak době hipíků odzvonilo, pozapomnělo se i na tuto jednoduchou techniku původem snad v indiánských kulturách Střední a Jižní Ameriky. Vracejí se ale nejen dobří holubi, ale i jiné dobré věci. Zájem o etnické odlišnosti, jednoduchost zpracování, nenáročnost na materiál a pracovní nástroje a vysoká dekorativnost způsobily, že bavlnkové tkané náramky zdobí i generace dětí a vnuků „mániček“ let šedesátých (a často si říkají, co že to vymysleli za úžasnou novinku).
Paličkovaní pro samouky (3)
V naší Škole paličkování pro samouky oživujeme dávnou lidovou techniku. Zajímavým pohyblivým svátkem českého roku na vsi byly Velikonoce. Budeme proto paličkovat obrázek s jejich motivem – a to pomlázku. Upaličkovat můžeme i kraslice, beránka nebo kuřátka, jak je komu libo. Všechno záleží na podvinku (výtvarném návrhu) a na naší šikovnosti.
( 2012) *** Pomůcky, které potřebujeme k paličkování, jsme vyjmenovali v 1. díle (ZDE) a v 2. díle (ZDE). Přidali jsme i informaci, kde je lze koupit. Tedy krátké opakování. Potřebujeme herduli a stojánek, paličky, lněné nitě, špendlíky, háček, ostré nůžky, papír, tužku, čtvrtku, pauzovací nebo průhledný papír na podvinek. Vzor překreslený na pauzovací papír podkládáme čtvrtkou a připevňujeme ho na herduli lícem dospod. Návrh je stranově převrácen a paličkujeme vždy naruby.
Continue readingPaličkování 2. díl
Paličkování je natolik stará technika, že v podstatě ani není možné zjistit, kdy vznikla. Archeologické pátrání je ztíženo tím, že jen málokteré předměty z textilu přežily staletí. První krajkářská škola byla založena ještě za Rakouska-Uherska u nás ve Vamberku v roce 1889. Škola měla za cíl obnovit ruční výrobu krajek poté, co v důsledku rozvoje její strojní výroby v 19. století došlo v ručním krajkářství k útlumu.