Odborně se ruční papír nazývá čerpaný, tedy nabíraný z čerpací kádě na čerpací formu čili na čerpací síto. Ačkoliv v manufaktuře ve Velkých Losinách se papír vyrábí z textilního materiálu, pro naše domácí papírenské pokusy použijeme výhradně papír. Může být po pravdě jakýkoliv – s výjimkou papíru křídového nebo silně klíženého.
(2018) *** Vcelku snadná práce je se starými novinami, má to ovšem háček, protože ruční papír z tohoto výchozího materiálu je zpravidla beznadějně šedivý. No, pro někoho to snad může mít osobitý půvab… Z populárních Zlatých stránek je ale zase žlutošedý. Na opravdu hezký ruční papír použijeme třeba papírové ubrousky a nebo toaleťák, ale dobře bude vypadat i z obyčejného kancelářského papíru do tiskáren a kopírek.
Co budeme potřebovat
Síto čili dvojitý rámeček jsme si koupili nebo vyrobili sami (o tom, jak na to, jsme psali ZDE). Neklížený papír natrháme na kousky asi půldruhého čtverečního centimetru – touhle prací můžeme dost dobře zabavit děti. Je dobré natrhané papírky rozdělit podle barev. Připravíme si mixér – nejvhodnější je ponorný, ale pozor: je pravděpodobné, že mixováním papíru mu poněkud ztupíme nože. Po ruce bychom měli dále mít silně savé hadry z netkaného textilu. Hodí se plstěný hadr na podlahu a ten, na který arch papíru z čerpacího síta přímo vyklopíme, můžeme být z neupraveného vlizelínu – jde hlavně o to, aby se papír na hadr nepřilepil. Struktura hadru se při sušení do papíru otiskne. Na rozmixovaný papír použijeme hranatou misku nebo vaničku odpovídající velikosti rámečku, hlubokou alespoň tak, jak je rámeček vysoký. Potřebné budou i dvě desky, mezi nimiž budeme v hadrech papír lisovat, a také truhlářské svěrky, jimiž k sobě deska stáhneme. Něco z historie ZDE.
Vyrábíme papír z papíru
Jakou budou mít naše archy ručního papíru strukturu závisí na tom, zda surovinu dobře rozmixujeme – čím hruběji, tím bude papír tvrdší a naopak. Na půl litr vody dáváme větší hrst papíru. Směs, co vznikne, nalijeme do mísy s teplou vodou. Připravíme si i barevný papír, rozmixujeme ho, přecedíme a uložíme do sklenice.
Před každým nabráním směsi na síto papírovinu promícháme. Sítko s naloženým rámečkem uchopíme do obou rukou a u kraje mísy je do směsi ponoříme kolmo a pak po dnu podsuneme pod rozmixovanou papírovinu. Jak pomalu rámeček zvedáme, na sítku se rovnoměrně usazuje papírovina. Je-li jí málo, papír bude tenký, jemný, ale také lámavý.
- Snažíme se stále rámeček držet vodorovně. Vytáhneme ho zvolna a necháme odkapat. Horní rámeček sejmeme. Nyní nastane fáze zásadní: spodní rámeček se sítkem a papírovinou opatrně kolébavým pohybem překlopíme na připravený tenký hadr z netkané textilie.
Mokrý arch přiklopíme stejně tenkým hadrem. Položíme na půlku přeloženého silného plstěného hadru, na něj další archy mezi tenkými hadry. Překryjeme druhou polovinou silného hadru.- Celou slohu ručního papíru s hadry umístíme mezi dvě desky a stáhneme truhlářskými svěrkami čili ztužidly. Když nemáme, desky prostě pořádně zatížíme. Vylisované papíry sušíme dva až tři dny.
Když přijde kouzelník
… udělá úžasné věci, ale co třeba, když se ho nedočkáme? Sami dokážeme fantastická kouzla! Papír umíme celkem snadno opatřit vodoznakem (jak – o tom jsme psali při výrobě rámečku), barevně tónovat a nebo jeho plochu přímo ozdobit nitěmi či třeba rostlinnými prvky. Nakrátko nastříhané barevné nitky zamícháme přímo do papíroviny, podobně jako rozmixovaný a scezený barevný papír. Nebo použijeme přírodní barviva (seznam je ZDE), nebo ta, jimiž jsme barvili vlnu (Barvení našich babiček – ZDE). Chceme-li zdobit bylinami, použijeme sušené, které před vložením do papíroviny stejně jako koření rozdrtíme a spaříme. Papír s každou stranou jinak barevnou uděláme tak, že nabereme na síto nejprve řídkou hmotu jedné barvy a pak na ni velmi opatrně hmotu barvy druhé – což není snadné.
Jak končili dílo staří papírníci
Papír se v manufakturách sušil zvolna. Vyhrazeny byly schnoucím archům zpravidla půdy. Jednotlivé listy se volně rozvěšovaly na žíněné provázky i sušáky z dřevěných latí. Sušení probíhalo v přirozeně proudícím vzduchu za normální venkovní teploty. Papír se v nejstarších dobách hladil ručně kamennými hladítky. Od sedmnáctého století je nahradila železná mechanická kladiva na vodní pohon a v osmnáctém přišel jako novinka kalandr – zjednodušeně žehlička na papír pracující ovšem za studena a připomínající dva protiběžné kovové válce.
Co nám zbylo
Nepoužitou papírovinu si můžeme uchovat na příště (ale ne moc vzdálené, protože masa může chytit plíseň). Scedíme ji a uložíme do uzavíratelných sklenic. Čistá hmota bez bylinek apod. vydrží až měsíc. Co nespotřebujeme, ani nechceme uchovat, raději nevylíváme do umyvadla, protože za patálie s ucpaným odpadem nám to nestojí: papírovinu přecedíme, co bude tekuté spláchneme, a co tuhé, vyneseme do odpadu. Také ji necezenou můžeme zkompostovat.