V Indii psali na oloupanou březovou kůru, kterou stáhli ze dřeva v metrových pásech, vymáčeli v oleji, usušili a vyleštili. Jinde na palmové listy, vydělanou jelení kůži, a to už nemluvíme o tabulkách hliněných či dřevěných a destičkách z různých kovů, ba i ze zlata. Šáchor, třtina, které se dobře daří i u nás jako pokojové rostlině, byl pro písemnictví nejužívanější rostlinou starověku. Egyptský Cyperus papyrus roste v deltě na Nilu až šestimetrový, a ač náš ruční papír má s původním papyrem už málo společného, dostal jméno po něm.

(2012)  ***  Papyrus byl v Egyptě rostlinou vpravdě univerzální: sloužil k jídlu, na koše i na sandály, a jako psací materiál se stáčel do svitků – ten nejstarší dochovaný je starý přes pět tisíc let. Jeho rozřezané stvoly zbavili dužiny a tu kladli do dlouhých řad a přes ně další vrstvu křížem. Všechno namočili a údery dřevěných kladiv a lisem spojili v jeden celek. Následovalo sušení, hlazení mušlí a pemzou a nakonec sycení cedrovým olejem konzervujícím hotový papyrus před všežravými červy. Jednotlivé listy nakonec k sobě lepili jakýmsi staroegyptským klihem z vody, octa a mouky. Svitek, aby se nepolámal, navíjeli na tyčky.

A ruční papír je na světe

Svitky byly nejen v zemi pod pyramidami běžnou formou uchování písemností, v Číně před vynálezem papíru zas na tyče natáčeli hedvábné pásy, popsané v tuši namáčenými štětečky ze zaječích chlupů. Časem se měnil materiál a pro knihy v podobě nám známější se jako vhodná ukázala být pečlivě vydělaná jemná oslí (případně i kozlí, telecí či jehněčí) kůže – pergamen. Útržky nejstaršího nalezeného opravdového papíru pocházejí z roku plus minus padesát před našim letopočtem Byl vyroben (to zase bude voda na mlýn milovníků „trávy“) z konopí. Úředně ovšem papír vymyslel až mandarín Cchaj Lun roku 105 a dokonce mu na památku za to postavili pagodu. Tajemství výroby papíru se dostalo mezi strategická tajemství Říše Středu a trvalo až do roku 751, než o něj světovládní čínští válečníci přišli: po vítězné bitvě u Samarkandu se ho od zajatců dozvěděli Arabové.

Nové způsoby výroby

Arabům se čínská technologie stala odrazovým můstkem k vlastnímu způsobu. Číňani papír „vařili“ z bambusových vláken, ale hlavně z napařované kůry morušových větví, jejichž lýko rozmělnili na drobné kousky a smíchali se starými hadry utřenými v kamenném hmoždíři. Směs pak obohacenou o škrob a zbavenou vody sušili rozprostřenou na rohožích. Arabové užívali výhradně lněné a konopné hadry. Zní to hrozně, ale nejdřív je nechali vyhnít a vykvasit v jámách. Co vzniklo, vyvařili, rozmělnili mezi mlýnskými kameny a nakonec kašovitou hmotu nanášeli na síta z tenkých měděných drátů. Papír škrobili a klížili a rostlinnými barvivy i tónovali. Barvy měly konkrétní účel a také symbolický význam: například na modrý papír se psaly rozsudky smrti a přenesený význam jakýchkoliv modrých papírů byl proto smutek.

První papírna severně od Alp

S arabskými výboji se ze severní Afriky dostal přes Španělsko papír konečně do Evropy. První evropská papírna byla založena v roce 1150 ve Španělsku. Papírenské výroby se chopili Italové a obchodu s ním hlavně šikovní kupci benátští. Odsud také povolal odborníky k nám z Boží milosti král český a císař římský Karel IV. Papírnu otevřeli roku 1370 v Chebu, jen tak mimochodem – tahle manufaktura vznikla dřív, než papírenské provozy v Německu, Švýcarsku, Holandsku a nebo Anglii. Lněné, bavlněné a konopné hadry byly hlavní papírenskou surovinou až do poloviny 19. století. Hmota se plnila bělidly a klížila zvlášť upraveným moučným škrobem , aby se písmo nerozpíjelo.

Od manufaktur k továrnám

Papírovina, nalitá na drátěná síta a zbavená části vody natřásáním, zplstnatěla. Sejmuté archy se dosoušely buď podle čínského způsobu na teplé hladké zdi, nebo podle arabského, tedy rozprostřené na plsti. Dnes je v Evropě výroben ručního papíru už jen pět, dvě v Holandsku a po jedné v Itálii, Polsku a u nás, ve Velkých Losinách. Fungují jako do doby, než dva vynálezci vnesli do papírenství zcela nové podněty. Byli to Francouz Robert, který vymyslel stroj s nekonečným sítem. Ten dokázal vyrábět nekonečný pás papíru. Druhým byl Němec Keller. Ten předvedl, že papír lze vyrábět ze dřeva. Limitující množství potřebných hadrů nahradily zdánlivě nekonečné lesy, z nichž se dřevovina a později buničina získávala. Vcelku zdlouhavé přírodní postupy nahradila technika a chemie. Dnešní papírna je továrnou se vším všudy, kde do ní bezmála bez lidského zásahu vstupují na jedné straně poražené kmeny a na druhé vycházejí požadované papírenské výrobky. Technologicky je to úžasné a ekologicky v některých aspektech sporné – jako ostatně skoro všechno.

No co, my před technikou nepůjdeme do kolen a o tradiční výrobu ručního papíru se pokusíme pěkně postaru . Potřebovat budeme rámeček.