Sedm potoků vtéká do Vizovic, zvaných Brána Valašska. Tím osmým je zdejší proslavená slivovice. Pokud ale k ní budete chtít něco typicky místního i zakousnout, zlomíte si nejspíš zub. Vizovické pečivo vypadá báječně, ale má čistě dekorativní funkci. Proto se z vizovického těsta dělají všelijací velikonoční ptáčci, vánoční ozdoby, svícny a dokonce adventní věnce. To původní vizovické pečivo se vyvinulo z jedlých hraček.
(2012) *** Po roce 1850 si místní pekaři Jan a Josefa Lutonští vzpomněli na to, s čím si pod valašskými lomenicemi děti hrály. Při pečení chleba jim k potěše z chlebového těsta formovali i různé figurky. Nevypadaly bůh ví jak, protože těsto kynulo a zamýšlený tvar deformovalo. Trochu připomínalo mikulášské „pány“ (ZDE). Dlouho nevydrželo, ale nejen proto, že se snědlo. Lutonští po spoustě pokusů vynechali kvásek i jiná kypřidla. Také chuťové dodatky byly zbytečné. Vymysleli technologii, jak své výrobky upéct, aby figurky nepopraskaly.
Co vyprávěla zvířata
Dnes bychom řekli, že měli vynikající podnikatelský záměr. Když už typické figurky měli všichni Valaši, začali je dokonce dodávat do Vídně. Líbily se tam, i když není jasné, zda na Miriahilfer Strasse četli jejich symboliku stejně jako na valašských kotárech. Sortiment vizovických pekařů obsahoval čtyřiatřicet základních druhů. Jednalo se o zvířata, jejichž význam byl v některých případech překvapivý, neřku-li bláznivý. Tak například zatím co holubička přinášela do rodiny klid a mír, zdechlý holub měl zajistit valašskému zbojníkovi nesmrtelnost. Další zvířátka byly například kachna pro dobré matky a rak pro jejich ochranu, kůň slibující věrnost, veverka symbolizující šetrnou hospodyni a žába, kterou zřejmě používali k zdobení studánek, měla být strážcem čisté vody. Kohout se slepicí pro plodnost a páv k bohatství nejspíš nikoho nepřekvapí. Ale ježek? I jeho poslání bylo osobité – měl z domu vypíchat nemoci.
Tak si vyhrňme rukávy
Podle základního receptu se těsto skládá z tří set gramů hladké a trochu žitné mouky, šesti lžic vody a tří lžic octa. Žitná mouka není povinná, ale je dobré ji trochu přidat, protože obsahuje víc lepku a tudíž dobře plní funkci pojidla. Nic víc, víme, že o chuť ve vizovickém pečivu nejde. Směs vymícháme a pak na vále až půl hodiny důkladně uhněteme. Domácí pekárna nám v tomto případě nepomůže, pokud by s tuhým materiálem vůbec hnula, dostala by do těsta nežádoucí bublinky. Protože každá mouka je jinak čerstvá a jinak suchá, jsou uvedené míry pouze orientační. Každopádně se snažíme zapracovat mouky co nejvíc, aby bylo těsto tuhé, nelepivé, ale stále tvárné.
„Veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest“
…to prohlásil učitel národů Komenský a platí to i o výuce přípravy těsta na vizovické pečivo. Proto uhnětené těsto necháme zabalené v mikroténu odležet přes noc v ledničce. Dřív ho balili do vlhké utěrky a odkládali v chladném sklepě. S největší pravděpodobností těsto během tohoto zrání trochu zřídne, takže ho budeme před definitivním tvarováním nazítří muset zaprášit trochou mouky a ještě jednou zpracovat.
Výtvarná podoba záleží jen na nás
Protože figurky z vizovického těsta tvarujeme „z ruky“ a o nějakých formách nebo šablonách nemůže být řeč, je každý kousek vizovického pečiva nezpochybnitelným originálem. Nejdřív modelujeme základ, detaily můžeme udělat zvlášť, a nakonec vše spojíme s celkem tak, že je vmáčkneme do navlhčeného místa a dotvarujeme nožem a nůžkami – hodně titěrné díly nebo detaily můžeme zkusit dělat nůžtičkami na nehty. Složitější figury, kam počítáme zvířata nebo panáčky pro pečený betlém, připravujeme z válečků. Někteří pekaři jednotlivé detaily (třeba oči nebo některé akcenty v ornamentu) zdůrazňují kořením – zapíchnutým hřebíčkem nebo třeba kuličkami pepře či nového koření. V této piplačce nám dobrou službu poskytne pinzeta.
A jdeme do finále
A jak naše výtvory pečeme? Znovu si připomeneme citát z Komenského. Po zaschnutí, což v pokojové teplotě trvá asi půl hodiny, je potřeme rozšlehaným vajíčkem a troubu nastavíme na minimum, což je zpravidla padesát stupňů. Tak držíme pečivo půl hodiny, pak postupně během další hodiny přidáváme teplotu až na stovku. Nakonec necháme při sto dvaceti stupních zezlátnout. Hlídáme, když okraje jednotlivých prvků začnou hnědnout, je už skoro pozdě. Rozhodně výrobky z vizovického těsta nenecháváme ve vypnuté troubě tak říkajíc dojít. Velké kusy se pečou (tedy spíš suší), až dvanáct hodin. Pára musí mít čas unikat, aby vánoční věnec se svícnem nebo velikonoční košíček na zvlášť povedené kraslice při pečení neroztrhala.