Samozřejmě nejde o Monu Lisu. Ani o žádnou z mnoha proslulých Venuší. A tak dále… Může se ovšem stát, že chcete mít nějakou drobnost, která v sobě nese velký citový náboj, ale neříká vám pane. Nebo jste sběratel. A jsou i takové situace, kde se v rámci dělení domácnosti můžete zabít při přetahování o nějakou drobnost… Ach jo. Udělejte si kopii! Vězte, že odlévání do formy není tak těžké.

Ale nemusí jít o bůhví jaké artefakty. Třeba máte pěknou vysoce originální dekorativní svíčku a je vám líto ji zapálit, protože – co je svíčka? Kus knotu ve vosku: knot shoří, vosk se rozpustí. Ale svíčka, kterou ani nezapálíme, také není k ničemu. Není ale tak těžké si připravit formu a svíčku replikovat tolikrát, kolik budeme chtít. A podobná situace může být pokud máte dvě či více dětí, co mají v pinglu maršálskou hůl (protože lidstvo asi nikdy nedostane rozum) a vy jim můžete nabídnout jen jednoho cínového vojáčka. „Naklonujte“ ho, udělejte kopie.

Předmět, z něhož se chystáme vyrobit repliku

Repliky můžeme do forem odlévat ze syntetických pryskyřic, sádry, vosku, betonu a nízkotajících kovů, jako je cín a jeho slitiny. Samozřejmě kopie vždycky zůstane kopií, ale už její výrobou získáme k tomuto „klonu“ vztah. Kopii můžeme udělat z čehokoliv, ať už je originál ze dřeva, kovu, plastu, keramiky, sádry, nebo třeba právě vosku. A proč říkáme, že kopie může být lepší než originál? Protože ten můžeme upravit, zalepit trhliny v něm třeba lakem a nebo vodním sklem, které potom smyjeme. Podobně postupujeme u porézního materiálu, který přetřeme voskem. Když je originál ze sádry, zpravidla ho stačí namočit do vody.

Co si připravíme na formu

Zdá se, že na domácí odlévání do formy jsou silikonové dvousložkové kaučuky nejlepší. Konec konců používají je i budoucí generálové armád cínových vojáčků, a to jsou postavičky s hodně titěrnými detaily. Prostor, kde formu připravíme, musíme vymezit, abychom Lukoprenu nepoužili zbytečně moc, jednak proto, že tloušťka stěn modelů asi třiceticentimetrových nemá přesáhnout centimetr a menších by dokonce neměla být silnější, než pět až osmi milimetrů. Vezmeme obyčejnou formelu, pardon – plastelínu. Rozválíme ji a předmět, jehož repliku chceme zhotovit, do ní vmáčkneme. Jde o to, aby pod něj Lukopren nemohl zatékat. Kolem předmětu vtlačíme do formely ohrádku. Uděláme ji z lepenky, která ho bude maličko přečnívat.

Zázrak zvaný Lukopren N

Silikonovou pryž z níž vznikne forma tvoří dvě složky. Po smíchání pasty s katalyzátorem dojde v celé hmotě k vulkanizaci. Pracovat budeme rychle, protože směs poměrně rychle tuhne. Pastu rozmícháme s pojidlem podle návodu a nalijeme do připravené formy. Lít budeme slabým čůrkem, aby se ve směsi nedělaly bublinky – ostatně nějaké nám mohly vzniknout už když jsme obě složky spolu míchali. Lukoprenová forma dokonale zkopíruje i nejmenší detaily – dokonce i otisk prstu.

A máme formu

Když Lukopren ztuhne (mělo by stačit pár desítek minut), lepenková hradítka odstraníme – prostě je nůžkami odstřihneme. Forma bude mít docela záviděníhodné vlastnosti. Bude odolná vůči povětrnosti, sluníčku i ozónu. Nebude se lepit ani k neporézním povrchům, dokonce ani k odlévaným pryskyřicím, nesežerou ji houby ani bakterie. Lukopren je odolný i vůči chemickým látkám. Forma navíc bude pružná. My dnes vyrobíme sádrový odlitek. Odlévání do formy z Lukoprenu se dá  i horký materiál, třeba bílý kov, takže v těchto formách můžeme odlévat i již zmiňované cínové vojáčky – ale o nich příště.

Tak jsme tady s tou sádrou…

Zásadu přípravy sádry známe – sádra se za stálého míchání sype do vody (nikoliv naopak), dokud nevznikne řídká kaše. Tu nalijeme do připravené formy. Necháme ji ztuhnout a pak lehce vyloupneme z formy, což v případě trojrozměrných předmětů zpravidla znamená, že formu budeme muset rozříznout. Pokud bychom ji chtěli použít opakovaně, uděláme to něčím s opravdu tenkým ostřím – žiletkou nebo skalpelem (a formu pak stáhneme třeba gumičkou). Čerstvě vyklopený sádrový odlitek lze ještě opracovat – třeba nožíkem ohladit hrany.

Finální úprava a patinování

Ta už záleží jen na naši vůli. Na odlitek naneseme olejovou barvu a rozetřeme ji hadříkem. Když barva trochu zavadne, začneme natřený předmět leštit jako když si krémujeme boty. Leštěním předmětu napodobíme patinu a to tak, že například v jeho štěrbinách zůstane barvy silnější vrstva . Pokud budeme chtít aby sádrová replika připomínala dřevěný předmět, použijeme na ni lazurovací barvu na dřevo.

Pár fíglů a vychytávek pro odlévání do formy

• Když do sádry přidáme disperzní lepidlo, nebude tak křehká.
• Gáza nám hodně pomůže: můžeme s ní zvýšit mechanickou odolnost formy (také lze použít pytlovinu nebo silonové pletivo), ale lze s ní zpevnit i sádru odlitku když ještě teče.
• Pokud při přípravě formy zjistíme, že jsme Lukoprenu N  rozmíchali málo, nic se neděje: další porci nalijeme na již tuhnoucí hmotu a ty se bez problému spojí.
• Po jednotlivých vrstvách Lukoprenu postupujeme i v případě výroby rozměrnějších forem.
• Při práci s samozřejmě nejíme ani nekouříme.