Karel Hynek Mácha ve svém Máji popsal české nebe s mraky v Středohoří trefně: „ Po modrém blankytu bělavé páry hynou, / lehounký větřík s nimi hraje / a vysoko – v daleké kraje / bílé obláčky dálným nebem plynou…“ V básni po nich vězeň posílá pozdrav. My se jich zpravidla jen méně romanticky ptáme: „Tak co, máme vytáhnout deštník, nebo z tohohle mraku pršet nebude?“
Continue reading
Když se nám zdá, že počasí blázní, často se ptáme pranostik, jak by vlastně mělo být, ale ouha. Co například platí: „Jestli v máji neprší, červen to dovrší“, nebo „Když máj vláhy nedá, červen se předá“? Takovými protimluvy nás pranostiky rády matou. Obrana pranostik říká, že jakés takés svědectví o počasí pozorovaném našimi předky nám zobecněné a často rýmované pranostiky nicméně dávají.
Continue reading
Máme to světě trápení s feministkami, které bojují i s tím, co není. Ať už si o kravatách myslíte cokoliv, napadlo by vás, že se podle nich jedná o svým způsobem falický symbol? Na pořádném chlápkovi si dobré kravaty jistě všimnete. Jenže ta podle novodobých přemoudřelých „modrých punčoch“ ukazuje kam? Aha – na genitálie kravaťáka. Ženské, kterou jste chtěli dostat, už tím pádem dojde, jak jste v trapné pýše samců vlastně ubozí… Naučíme se vázat uzel Kent.
Continue reading
Před první návštěvou chaty nebo chalupy po zimě jsme plní otázek: Zase nás vykradli? Co všechno sežraly myši? A nenastěhovala se k nám smradlavá kuna? Další série otázek se týká toho, co jsme udělat mohli a neudělali, případně zda jsme objekt zazimovali správně. V opačném případě můžeme totiž – samozřejmě podle toho, jak zlá zima byla – čekat potíže s vodou, topením, větráním…
Na čem dům stojí do značné míry určuje jeho trvanlivost. Protože stavíme od základů a ty základy musí mít nějaké parametry. A to, jak hluboko do země půjdou a jak silné musí být, záleží na druhu podloží. Samozřejmě jde také o to, abychom nestavěli základy silnější, než musíme, protože je to drahé. Když je ovšem postavíme levněji menší a barák nám v krajním případě spadne, ve výsledku se nám také zatraceně prodraží. Jak tedy na zakládání stavby?
Continue reading
V našich končinách představuje kravata ozdobný doplněk v určitých kruzích či při některých příležitostech téměř neopominutelný. Jsou ovšem i země, kde mají kravaty, které nesou kruté poselství. Tak zvaná „kolumbijská kravata“ měla, jako produkt občanské války, vyděsit protivníka. Fungovala jako odstrašení, protože se jednalo o způsob popravy, při němž oběti prořízli hrdlo a vzniklým otvorem její jazyk protáhli. To ale není náš případ, my se naučíme uzel Manhattan.
Continue reading
A je to tady: společenská sezona je v plném proudu, nás pozvali na bál a my zápasíme s kravatovým uzlem. Pokud zrovna denně nenosíte manažerskou uniformu, může pro vás představovat byť jen trochu nápaditější zauzlování této pánské mašle pod krkem určitou svízel, protože doba stupidních kravat na gumičce minula. A uzel, který nám zavázal otec či kamarád a který jsme pečlivě na povolené kravatě navlékané přes hlavu úpěnlivě udržovali, vzal časem za své. Co si tedy počít? Naučíme se uzel Windsor.
Continue reading
Pryč jsou doby, kdy trampolína byla nedostupnou atrakcí, o které si děti mohly možná tak nechat zdát. Pryč jsou doby, kdy na trampolínách skákala jen hrstka profesionálních atletů a běžní smrtelníci ji znali nanejvýš z televize. Dnes je na výběr široký sortiment trampolín pro děti i dospělé, malých i velkých, venkovních i vnitřních. Za rozumnou cenu si lze trampolínu s veškerým příslušenstvím, třeba trampolínu s ochranou sítí, pořídit domů – pro radost dětí i dospělých. Trampolína však není jen zábavou…
Svatí z kalendáře podle našich předků kompetenčně zasahovali i do počasí, jak o tom svědčí řada pranostik. Slovo pranostika vzniklo zkomolením slova prognostika, v daném smyslu tedy znamená předvídání počasí na základě dlouholetých opakovaných pozorování a zkušeností. Drni ohnutí nad brázdami neměli čas počasí zkoumat – museli ho respektovat, protože na něm byli životně závislí. A nápověda toho, jak se nejspíš bude vyvíjet, pro ně byla velmi důležitá.
Profíci z bílých svahů mají na mazání lidi. Servismani udělají z lyží blesk, ale tahle odborná péče může přijít i na tisíce za jedno namazání. I my, kteří neholdujeme přímo vrcholovému lyžování, bychom se nicméně měli při péči o své lyže držet jistých pravidel. Kdo totiž lépe namazal, předjede ostatní: potřebuje k tomu naneseným správným voskem minimalizovat tření skluznice na sněhu a pak voskovat tak, aby se mohl dobře odrážet ze zatížené lyže.
Continue reading
Když se bohové koupou, napadají je divné věci: hromovládný Perun se se svým protějškem, podsvětním Velesem, otírali svazky slámy. Byl to Perun, jehož napadlo vdechnout povříslu život a z božského potu a slámy stvořit člověka. Jeho osud mezi sebou oba čelní bohové slovanského pantheonu rozdělili v životě i po smrti: duše zesnulého měla jít do nebe k Perunovi a ostatky získal Veles – pán Nicoty. (Podle jiné verze ale prvního člověka Perun uhnětl z hlíny a Veles do tohoto lidského prototypu udělal tři díry a tak lidem nadělil hlad, vyměšování a schopnost plození.)
V některých moravských oblastech říkají švestce trnka a mají vlastně pravdu. Prababička našich trnek – oficielně slivoní trnek (Primus spinosa), žila podle všeho v Evropě, Asii a na západě Afriky. Když se jí zmocnili Peršané, udělali z ní šlechtěním švestku (neuvěřitelných dva tisíce druhů), ringle a špendlíky. Takže trnkovice může být slivovicí – ale také nemusí. Malé modročerné jakoby ojíněné plody – peckovice – z nichž se pálí, jsou tak trpké, že křiví hubu…, ale krásně.
Bubny našich dávných praotců z doby kamenné se rozpadly v prach. A kůži z nich sežrali červi, stejně jako strašlivé šamany i nezasvěcené bubeníky. Že ale byly, víme z jeskynních kreseb. Bubny pak procházely dějinami hlavně provázeje pochodový krok tamborů v nejrůznějších uniformách, aby se jich v našem čase zmocnili vědátoři. Spočetli, že přesně definovaný počet úderů na napjatou kůži nebo duté znělé dřevo aktivuje mozek na určité vlnové délce. A tak léčí. Vyzkoušejme si tedy bubnování do mraků.
Continue reading
Čísla, která na jednu stranu označují konkrétní množství, jsou pro nás na straně druhé často symbolem: namátkou je trojka Bůh, Syn a holub čili Duch, sedmička židovský svícen i počet podlaží muslimského nebe, třináctka nese smůlu a třiatřicet jsou Kristova léta. Pro jednoho premiéra znamenala jednička symbolizovaná „fakáčem“ Kalouska (nebo to bylo naopak?) a šest set šestašedesát je od nepaměti ďábel. A kolik zájmů a koníčků mají lidé? Naše hobby jich právě k dnešnímu dni přineslo 365 – chtělo by se říct námětů, zkušeností či inspirace pro každý den jednoho roku. Těší nás, že je čtete. Kytka pro vás. Děkujeme.
Continue reading
Víte proč své tajuplné bubny zhotovují šamani z modřínu? Mají totiž k tomuto stromu velmi, velmi osobní vztah. Podle všeho se na mýtickém stromě Tururu rodí, a tenhle zvláštní jehličnan je ze všeho nejvíc právě modřínu podobný (pokud to dokonce není nějaký jeho příbuzný). Nebo že by to byl druh cedru? Modřín a cedr si totiž jsou v řadě věcí blízké a spolu také patří do čeledi borovicovitých.
Stromy hrály v životě našich předků významnou roli, proto je ctili v posvátných hájích a z šumu jejich listů předvídali budoucnost. Nejvýznamnějším byl u starých Slovanů dub, který zároveň představoval mužský princip. Ženským symbolem byla lípa – strom plodnosti. Bříza dávala oživující sílu, jeřabina odháněla zlé síly. Západní Slované navíc ctili lísku a lískové ořechy máme potvrzené jako významnou obětinu. Olše a vrba plnily roli „zlých stromů”, protože patřily nevyzpytatelným vodním démonům. Kůlem z osiky se pak bylo možné bránit upírům a vlkodlakům.
Tak a má to. Nesmekl, nepucoval kliky, málo se hrbil, choval se nevstřícně. Prostě nepozdravil u vrbiček! Proč zrovna u vrbiček? No právě. Vždyť ani nečetl Palečka. A nejspíš ani neví, že tomu bude dvě stě let, co se narodil jakýsi Rubeš, který toto slovní spojení přivedl na svět.
Continue reading
Veškeré šetření má dva styčné body: čím šetříme vlastní kapsu, tím šetříme i životní prostředí. Námitka, že ekologické výrobky nebo materiály jsou často dražší, neobstojí, když si spočteme, že za většinu těch levnějších budeme muset v bližší či vzdálenější budoucnosti zatraceně zaplatit. Opakování této ekologické mantry jako na modlicím mlýnku už lidi štve, zvláště když se ukazuje, že se jimi snaží vzájemně bít po hlavičkách politici, kteří buď kradou víc než straky a nebo rozhazují (ze společného) jako maháradžové. Někteří přitom budou tvrdit, že se počasí nemění – nebo že je to vlastně normální, i když už budou stát po kotníky ve vodě.
Čeština je krásná, ale v některých ohledech také poněkud záludná, což se projevuje třeba v rodech podstatných jmen. Našinec pak třeba před obrazem Leda s labutí zadumaně bádá nad tím, proč se hromovládný Zeus podle báje změnil zrovna v labuť, aby v pověstné sexuální aféře (a že jich bylo), svedl krásnou Ledu, dceru krále Thestia a manželku spartského vládce Tyndarea. Pravda je taková, že se změnil v labuťáka, o čemž nás přesvědčuje rod tohoto ptáka v řadě evropských jazyků. Podobně je tomu i s některými stromy. Například statný smrk je pro mnohé překvapivě vlastně ženského rodu. To nám sděluje paměť pralidí, kteří u svých ohňů v tomto stromu ctili ženu a matku, což později přešlo do mytologii četných národů.
Ve veselých filmech jsme to viděli snad stokrát: moula natírá podlahu a začne u dveří. Pracuje pečlivě a jde mu to moc pěkně. Když se blíží ke konci a zálibně si práci měří, výraz jeho očí se změní v děs, protože mu dojde, že nemá kudy odejít. Na krásně natřené ploše pak zůstanou jeho stopy a ty pokračují dál po domě… Smějme se, je to koneckonců zdravé, ale podobnou blbost sami neudělejme. Radíme vždy ustupovat ke dveřím. Natírat od okna (po světle) je dobré i kvůli vrstvení barev.