Stromy hrály v životě našich předků významnou roli, proto je ctili v posvátných hájích a z šumu jejich listů předvídali budoucnost. Nejvýznamnějším byl u starých Slovanů dub, který zároveň představoval mužský princip. Ženským symbolem byla lípa – strom plodnosti. Bříza dávala oživující sílu, jeřabina odháněla zlé síly. Západní Slované navíc ctili lísku a lískové ořechy máme potvrzené jako významnou obětinu. Olše a vrba plnily roli „zlých stromů”, protože patřily nevyzpytatelným vodním démonům. Kůlem z osiky se pak bylo možné bránit upírům a vlkodlakům.

Ačkoliv slovanský každodenní život ovlivňovala spousta dobrých a zlých duchů, absolutní moc mělo Slunce (v křesťanství bylo spojeno s postavou Boha Otce – jeho tváří či okem. Přísaha na Slunce byla například mezi polabskými Slovany nejposvátnější. Obecně Indoevropané v zastoupení Slunce ctili oheň chápaný jako sluneční vyslanec. Ještě do počátku středověku bylo zvykem vkládat zesnulým do hrobu nářadí na křesání.

Něco o duši

Duši podle starých Slovanů měli nejen lidé, ale i zvířata a stromy. Duše měla podobu ptáka, motýla, včely či přízraku (to v případě lidí nedobrých, odložených dětí, utopenců a sebevrahů). Nicméně všechny duše bez rozdílu se dostávají do země Navie (slovo náv ve staroslovanštině označovalo mrtvolu), a odsud některé zamíří ke Slunci, kde se roztaví. Některé duše se ovšem vrátí k živým a bloudí mezi nimi dokud nedojdou pokoje.

Zpátky k dubu

Nejsou to jen Slované, pro něž byl dub vysloveně mužským stromem – ostatně jeho plod, žalud dal ze zřejmé tvarové příbuznosti i jméno části mužského pohlavního ústrojí. Řada národů vesměs s výbojnou historií zvolila dub za svůj národní strom a dubovými ratolestmi zdobilo válečné řády i výložky svých generálů. Pro antické Řeky byl nejvyššímu Diovi zasvěceným věšteckým stromem, který pronikavě vidí do budoucnosti, pro Římany byl stromem Jupiterovým. A podle Keltů tvoří spolu s tisem a břízou tři pilíře druidské moudrosti a lidé narození podle keltského stromokruhu pod vládou dubu (tedy ve dnech 21.března a pak v údobí mezi 14. a 23 říjnem) jsou „lidmi činu“.

Co praví tzv. keltský stromoskop

Keltský stromoskop: Zrozenci z dubu by měli být ztělesněním duchovní síly, odvahy a rozhodnosti, a fyzicky by měli být spíš urostlí a odolní. Tito dubáci a dubenky mají mít přímou a čestnou povahu, takže k cíli míří nejkratší (což ne vždy je zároveň nejsnazší) cestou. Ač jsou cílevědomí a v práci a jakékoliv činnosti zpravidla úspěšní, narážejí svou tvrdohlavostí (ne nadarmo se o někom říká, že má „dubovou palici“), neústupností a častou neschopností se dohodnout. Zrozenci z dubu jsou sebevědomí, ale povýšení a nepatří zrovna k lidem kamarádským. Také láska je jejich slabinou: i přechodně zamilovaní ztrácejí hlavu, chovají se proti všem svým zásadám a to i těm, k nimž se zavázali třeba manželstvím. Fyzicky bývají zdraví a dlouhověcí, snad proto prý moc nevěří doktorům.

Zkuste žaludový dort

Dub letní a zimní (Quercus), lidově také křemelák či drnák, má tak výborné tvrdé a vodě odolné dřevo, že rozsáhlé evropské dubiny byly leckde už ve středověku vymýceny a dřevo využito na lodě a sudy. A ze žaludů se v čase nouze mlela mouka až do první světové války. Rituálnímu sběru žaludů Slované prý věnovali dobu kolem křesťanského svátku svatého Michala. Dokážeme z něj po jejich vzoru udělat žaludový dort? Proč ne: půldruhého kila žaludů vylouskáme a jádra vroucí vodou spaříme a sloupneme z nich slupku jako z mandlí. Nařežeme je na čtvrtky a hodíme na čtyři dny do vody, kterou třikrát denně měníme, abychom z žaludů vyplavili hořkost. Když se přestane voda kalit, povaříme žaludy v poměru jedna ku dvěma s vodou, vše scedíme a žaludy rozemeleme ve strojku či rozdrtíme v mixeru. Necháme rozprostřené několik dní sušit. Až hmota ztvrdne, umeleme ji najemno, přidáme mléko a polohrubou mouku, z těsta uděláme placky a ty pečeme na pánvi (někdo tvrdí, že chutnají jako s praženými mandlemi). Nakonec je namažeme marmeládou – už staří Slované vařili spoustu povidel třeba z bezinek a sladili i medem, placky dáme na sebe a v lednici všechno necháme do zítřka rozležet. Dobrodružnějším povahám se žaludový dort stane nepochybně originálním příspěvkem jejich etno-kuchyně.

Co sbíráme a sušíme

Především kůru: sbírá se mladá z větví do pěticentimetrového průměru, lesklá a hladká, a to nejlépe zjara. Zevně ji používáme hlavně v koupelích pro svíravé účinky osmi až dvacetiprocentního obsahu tříslovin (dále v ní jsou proanthocyanidiny a flavonoidy). Šamani ji doporučují při křečových žilách či hemeroidech a prý i proti omrzlinám. Sloupanou kůru sušíme na slunci a nebo v troubě při čtyřiceti stupních. Sama by se měla zkroutit do snadno lámavých ruliček zvenčí šedohnědých a zevnitř červenohnědých.

Dub v zelené lékárně

„Žaludový nečaj“ připravíme z polévkové lžíce nasekaných žaludů zalité hrnkem vařící vody. Půl hodiny necháme odstát, přecedíme a pijeme proti chudokrevnosti či lomivosti kostí dvakrát denně. Prý i pomáhá dobré náladě…, což jsme jaksi nezaznamenali. Uvařit se dá ale též z dubové kůry – lžičky na šálek vařené deset minut – a to při chronických zánětech ledvin, střev a žaludečních sliznic, žloutence a nemocech jater. Výrok „Tam ji vařej z bukvic nebo žaludů“ je označením vskutku strašlivé úrovně dotyčného kavárníka. Na chuť této „žaludové nekávy“ si ale lze zvyknout a její určité léčivé účinky nelze popřít. Žaludy oloupeme, nasekáme a opražíme nasucho v rozpálené pánvi, následně rozdrtíme v hmoždíři či v mixeru. Kávu připravujeme v poměru lžička drti spařená šálkem vody a ještě deset minut nechaná na plotně probublávat. Požívána dvakrát denně (někdo ji zjemňuje mlékem či smetanou) k posílení organismu, proti ochablosti močového měchýře pomáhá i při otocích lymfatických žláz. Vysoký podíl tříslovin působí též proti nadměrnému pocení.

Koupele, kloktadlo, voda po holení a co když vás pálí žáha

Na koupele vaříme větší objemy vody a kůry hodinu, scedíme a aplikujeme ne déle, než dvacet minut i na obtížně se hojící rány. Na kloktadlo vaříme dvacet minut dvě lžíce kůry v půllitru vody a používáme pak vícekrát denně při zánětech, krvácení dásní a kataru hltanu. Po holení jako pleťovou vodu použijeme deset minut vařený roztok deseti gramů ve čtvrt litru vody. A pokud vás z něčeho (nebo na někoho) pálí žáha, položte si na jazyk mladší dubový list a sliny, které se vytvoří, spolkněte. Už je vám líp?