Tag Archives: ledviny

Zázvorová apatyka a něco na zub

Posted on by
Zázvorová apatyka a něco na zub, foto med

Dialektickou jednotu protikladů v čínské kultuře zastupují principy Jin a Jang, z jejichž polarity pramení životní síla Čchi. Odstředivá Jin je princip ženský, dostředivý Jang mužský. Zároveň ho symbolizují Den, Oheň a Vítr. Protože čínština je velmi poetická, znamená Jang taky „světlé místo“, „jižní svah“ nebo „severní břeh“, případně „sluneční světlo“. A taky – chcete-li – zázvor. Ten totiž podle synů Říše Středu patří právě k principu Jang. Naše zázvorová apatyka je ale víc o praxi než o symbolech.

Continue reading →

Přeslička – srdečný pozdrav z prvohor

Posted on by

přeslička největší

Říci o dámě, že pamatuje čas přesliček je neuctivé přesto, že je to už na první pohled zhola nemožné. Tu zvláštní dobu, kdy se tvořilo uhlí, zpodobil malíř Zdeněk Burian na obrazech bažin s pralesy přesliček a vážkami velkými bezmála jak helikoptéra. V magii je přeslička připsána Saturnu a jejím živlem je Země. Možná i proto prehistorický bylinný posel nesporně probouzí naši představivost. V pohádkách bují často i tam, kde trpaslíci dolují zlato. Tož má reálný základ, protože ho relativně velké množství dokáže z půdy vytáhnout. Nikdo z toho nezbohatne, ale léčitelé vědí, že právě proto působí přeslička také antirevmaticky.

Continue reading →

Šanta kočičí

Posted on by
Šantu nemají v oblibě komáři, švábi a prý také myši, zatímco na většinu koček má bezmála euforický účinek.
Šanta kočičí, foto med

„Kocurník od toho slove, že kočky a kocouři jej velmi milují, jedí ho a po něm se válejí… Všecka bylina jest silné vůně, až i hlavu uráží, v chuti jest kousavá a dobře hořká… Trhají jej, když kvete, a suší v stínu – toho však pilně šetřte, aby kočky k němu nemohly. Kocurník dobrý jest proti všem nedostatkům hlavy, prsí, žaludku, dává se v pití proti zastaralému bolení hlavy, proti závrati, shánlivosti, ztrnutí a šlaku, játra, ledví otvírá, průduchy jich vyčišťuje…“, psal blahé paměti botanicus Matthioli, protože kocurník, po našem dnes Šanta kočičí (a latinsky Nepeta cataria), je kytka starobylá.

Continue reading →

Ledvinová kúra – bříza, brusinky či pampelišky

Posted on by

pampelišky

Když jsme v klidu, proteče za minutu filtrem našich ledvin v průměru dva půllitry a ještě dvoudecka krve: pokud si ty nádoby postavíte na stůl před sebe a během minuty se je pokusíte vylít a znovu naplnit, bez notného bryndání to možná ani nestihnete. A tak to jde minutu po minutě, hodiny, dny a roky – až do smrti. Ta může přijít i proto, že ledviny už toho budou mít dost a filtr se ucpe. Buď náš orgán nahradíme jiným, nebo krátkodobě vypomohou chytré pumpy. Lze nějak pročitit a posílit ledviny? Příroda pomáhá. Na ledviny bychom si prostě měli dávat pozor, protože bez nich to zkrátka nejde.

Continue reading →

Zelený jarní detox

Posted on by

Vede se vám bídně? Pak se obraťte na Jupitera: v bohatém portfoliu odznaků tohoto všemocného boha je i šťovík, ta prachobyčejně působící a nepůvabná rostlina z příkopů a vlhkých luk. K zlepšení vaší situace může podle kouzelníků přispět právě šťovík a nebo kyseláč (což je jedno a to samé. To se jen vědci tak zcela neshodnou, jak se má ten Rumex správně česky jmenovat). Jarní detox bez šťovíku funguje ne dostatečně.  Je to bylina zrozenců ve Střelci a v Rybách a živlů Ohně a Vody. 

Continue reading →

Aloe vera – zázračná rostlina

Posted on by
sukulentní šedozelená rostlina s léčivými účinky
Aloe Vera, foto med

Aloe vera je poměrně nenáročná pokojová rostlina, jejíž léčebné účinky bývají považovány přímo za zázračné. Je známá odedávna, začátkem našeho letopočtu již byla používána jak k léčení ran, tak i k balzamování. V Egyptě ji považovali za lék zajišťující nesmrtelnost. Je pravda, že šťáva Aloe vera obsahuje řadu minerálů, vitamínů, enzymů, biostimulátorů a dalších zdraví i kráse prospěšných látek. Droga je také součástí známých švédských kapek.

Continue reading →

Pitelný zázvor na několik způsobů

Posted on by

V řadě oblastí jsme si ke své škodě zvykli, že význam slov může být jiný, než býval. V politice třeba přímo opačný. Ve vztazích dvouznačný. Oblast reklamy tvoří kapitolu samu pro sebe a také v kuchyni se nemusí pojmenování označující to, co chceme pozřít, krýt s tím, co opravdu jíme. A co s tím má zázvor? Když už jakékoliv šťávě říkáme limonáda, nálevu z kopřivy čaj a z bezinek děláme šampaňské, proč bychom tradičnímu nápoji ze zázvoru nemohli říkat zázvorové pivo? V Anglii se tak jmenuje zcela oficiálně – i když se jedná spíš o (pardon) limonádu.

Continue reading →

Rooibos – příběh červeného keře

Posted on by

Tento keř využívali jako první Křováci. Jiné zdroje tvrdí, že Masajové. Ti divoce rostoucí větve sklidili a vymlátili dřevěnými palicemi. Vzniklou drť nechali kvasit v hromadách a pak na slunci usušili. Nakonec surovinu vyvařili. O oblíbeném domorodém nápoji máme první písemné zprávy z roku 1772. Nicméně až ruský Žid Benjamin Ginsberg jehož rodina byla dlouhodobě činná v čajovém byznysu (dokonce jim vynesl povýšení do šlechtického stavu) tento produkt roku 1904 dovezl do Evropy. Jmenuje se rooibos!

Continue reading →

Snítka mystického vřesu

Posted on by
Snítka vřesu totiž plnila pro panny a paní ochrannou funkci dokonce proti jim samým, neboť vřes je nechránil jen před znásilněním, ale i před smilstvem.
Vřesy, foto med

Ačkoliv středověk má přídomek temný, na násilníky tenkrát stačila místo pepřového spreje nebo elektrického paralyzéru nenápadná kytka. Snítka mystického vřesu totiž plnila pro panny a paní ochrannou funkci dokonce proti jim samým, neboť vřes je nechránil jen před znásilněním, ale i před smilstvem. Kde se takové určení vzalo? Vřes prý podporuje plodnost a vplétat se proto má i do svatebního myrtového věnečku. Magické přitažlivosti vřesu užívali lovci, kteří nechtěli přijít z leče s prázdnou. Poutníci vřesovou snítkou zdobili své hole, aby nezabloudili.

Continue reading →

Kvete lípa!

Posted on by

lípa

Před tím, než se počasí zbláznilo a jaro bylo dlouhé celých čtvrt roku, tedy ještě před érou oteplování, v čase, kdy se červen zlomil do léta, přicházely s vůní kvetoucích lip i prázdniny. Poláci mají po lipách pojmenovaný až červenec – lipiec, ale i tam u Baltu nebo v Mazurském pojezeří mohutné aleje spojující bohatá hospodářství dávných východopruských junkerů rozkvétají teď už na sklonku června. To je doba, kdy lípy mezi hrází Bělečského rybníka a roubeným mlýnem, který už není, nezpívají bratrské žalmy a oněmí, protože včely se pasou jinde. Podle pověstí ve mlýně přenocoval Komenský a v duté lípě se ukrývali tajní evangelíci.  

Continue reading →

Trnky, Keltové a chytrá abatyše

Posted on by

V některých moravských oblastech říkají švestce trnka a mají vlastně pravdu. Prababička našich trnek – oficielně slivoní trnek (Primus spinosa), žila podle všeho v Evropě, Asii a na západě Afriky. Když se jí zmocnili Peršané, udělali z ní šlechtěním švestku (neuvěřitelných dva tisíce druhů), ringle a špendlíky. Takže trnkovice může být slivovicí – ale také nemusí. Malé modročerné  jakoby ojíněné plody – peckovice – z nichž se pálí, jsou tak trpké, že křiví hubu…,  ale krásně.

Continue reading →

Léčivé vřesové víno

Posted on by

Šťasten, kdo procházel vřesovištěm bzučícím včelami a nechával se obdarovat i jeho nezaměnitelnou barvou a vůněmi! Od srpna do října kdy kvete vřes obecný i tam, kde by nic kloudného nevyrostlo, na kyselé rašelině, chudé lesní půdě a nebo v suchých jalových písčinách, zem najednou zfialoví. Je to ale jiný barevný tón, než jaký nabízejí kvetoucí levandulová pole – štrejchnutý tak trochu dorůžova. Keřík spíš nižší než půlmetrový vytváří na táhlých úbočích zapojené porosty. V takových vřesovištích, jak víme ze světové literatury, se ukrývají uprchlí trestanci a za fialových večerů hemží se to tam i strašidly.

Continue reading →

Za pravěkou marmeládou čili bezinky

Posted on by

květ bezu černého

Matthioli ve svém herbáři v pojednání „O bzu“ píše, že „stromek je to obecné známosti a ten roste všudy podlé plotův, hrází, v příkopích a mezi křovím“. Asi bychom těžko hledali někoho, kdo černý bez nepozná. Kdo z nás nesvedl zápas s fleky z bobulí jeho purpurových plodů na tričku poté, co se rozhodl usnout v konejšivém stínu keře? Většina z nás vnímá černý bez jen jako přerostlý plevel. Roste v krajině továrních plotů i kolem opuštěných železničních vleček, rychle se ujímá tam, odkud lidé odešli. Pohrdání bezem by však bylo jen znakem naší z neopodstatněné pýchy pramenící neznalosti. Naši předkové se mu po pás klaněli jako dřevině nanejvýš užitečné. Existují i uznané odrůdy, které se pro jejich vlastnosti doporučuje pěstovat na zahrádce.

Continue reading →