Když se nám zdá, že počasí blázní, často se ptáme pranostik, jak by vlastně mělo být, ale ouha. Co například platí: „Jestli v máji neprší, červen to dovrší“, nebo „Když máj vláhy nedá, červen se předá“? Takovými protimluvy nás pranostiky rády matou. Jakés takés svědectví o počasí pozorovaném našimi předky nám zobecněné a často rýmované pranostiky nicméně dávají.

Ovšem věřit jim beze zbytku či se jimi dokonce řídit jeví se jako poněkud zpozdilé. Náš pokus o jejich obranu je však upřímný: jako dávného svědectví i pro jazykově koktavý půvab, připomínající naivistické malby na červotočivém prkně.

Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta

O rozdělení roku podle pranostik jsme už psali ZDE. Ale zájem byl takový, že se k některým vracíme znova. Kdo například jsou protagonisté „zmrzlých“? Mučedník Pankrác s mečem a palmovou ratolestí byl roku 304 v Římě sťat. Rodák z Arménie Servác, biskup zobrazovaný s knihou a brýlemi, zemřel roku 384 v holandském Maastrichtu. Dalšího mučedníka Bonifáce uvařili léta Páně 306 v tureckém Tarsu v smůle. K ledové trojici pánů patří ještě Žofie, byla za císaře Diokleciána utýrána v Římě. Poslední ozvuk evropských zim spojený s těmito světci byl dříve vykládán mimo jiné jako důsledek pravidelného průletu meteorického roje, který přicloní Slunce, a nebo pro změnu přičítán vlivu obzvlášť chladnému svitu Měsíce. Což bylo oprávněné potud, že noci bývají v tomto čase jasné, protože k nám vpadá studený arktický vzduch z Grónska a Měsíc za nich září jako kus rampouchu. Nejpopulárnější výklad přičítá „Zmrzlé“ rozpouštění ledovců v polárních krajích a jejich plavbě severním Atlantikem k jihu. Jak se rozpouštějí, ochlazují vodu i vzduch, který pak proniká nad evropský kontinent. Tomu odpovídá fakt, že v Americe tyto tři ledové svaté jako nositele pravidelného ochlazení neznají.

Jaký na Medarda čas, taký čtyřicet dní zas

K datu 8. června, které je určeno svátkem Medarda, vzhlížíme s obavami. Navzdory tomu, že předpověď, vážící se k jménu biskupa, kterého v dětství před zmoknutím v širém poli zachránil rozestřenými křídly náhle se zjevivší orel a který zemřel kolem roku 473 v Noyonu, je v podstatě podmiňovací, náš vztah k němu je rozporuplný: na jedné straně nás prý chrání před bolestmi zubů, na druhé přináší tak chladna. Ta ostatně nastávají v téměř osmdesáti procentech sledovaných let – na rozdíl od obávaných dešťů. K medardovským změnám dochází v průběhu letní atmosférické cirkulace. Souvisejí s oteplováním kontinentu vzhledem k přilehlému oceánu – nad pevninou se tlak vzduchu snižuje, nad chladnějším oceánem zvyšuje. Nerovnováhu vyrovnává vpád chladnějšího a vlhčího. A za rovných čtyřicet deštivých dnů můžeme děkovat našim pobožným předkům, kteří se zřejmě nechali inspirovat čtyřiceti dny biblické potopy: Francouzi ve svých pranostikách totiž mluví jen o dnech třiceti.

Prší-li na Jana Křtitele, pršívá tři dny celé

Z vyobrazení a soch dobře nám známý pohledný muž s ovčí kůží, beránkem u boku a holí zakončenou křížem je Jan Křtitel. Jeho zrození prý předpověděl anděl. Narodil se šest měsíců před Kristem, kterého vodou z Jordánu pokřtil. Sám se ovšem dostal do patálií s nechvalně známým panovníkem Herodem a jeho hlava skončila na stříbrné míse. Nám přináší léto. V lidové meteorologii jsou s jeho jménem spojeny svatojánské vody. Prudké deště, způsobené pronikáním teplého vlhkého vzduchu od Balkánu nebo Černého moře do vyšších vrstev a ochlazované nižšími chladnějšími vzdušnými proudy od severu či západu, způsobovaly povodně. O poutích, slavnostech a zapalování svatojánských ohňů s původem v pohanských zvycích spojených s letním slunovratem jsme psali ZDE.

Dá se pranostikám věřit?

Je bez problému doložitelné, že si četné pranostiky spojené s jediným dnem často významným způsobem vzájemně odporují. Mnohé, a jsou to ty nejstarší, se k nám dostaly ze Středomoří. Jenže tam jsou nepochybně počasí a vlivy, které na něj působí oproti tuzemským dost odlišné. Další překládali obrozenečtí nadšenci v touze obohatit jazyk například z Anglie – a tam je to také jinak. Často v touze po rýmu obětovali jejich tvůrci tak říkajíc agrotechnická fakta a zákonitosti. A jak je to s daty? Termíny pohyblivých svátků (např. Velikonoc, Svatodušních svátků, Božího těla), k nimž se nejedna pranostika váže, se mohou různit více než o měsíc. U starších pranostik nastupuje i patálie s kalendářní reformou papeže Řehoře XIII., který škrtem svatého brku posunul počet dnů o deset zpět, i další revizí, tentokrát papeže Pavla VI., který nechal ztotožnit jejich svátku s datem úmrtí – přesuny v kalendáři byly nevyhnutelné. Když k tomu přidáme opakující se klimatické změny, třeba tak zvanou malou dobu ledovou v období třicetileté války, kdy vegetační cykly byly přirozeně jiné, stává se význam některých pranostik pro odhad vývoje počasí přinejmenším sporný. A vzhledem k prokazatelným změnám klimatu co platí dnes, nemusí platit zítra – třeba až se otočí Golfský proud…