Když dostane tmavý borovicový les zářivě žlutý krejzlík, znamená to, že na jeho okrajích a na pasekách rozkvetl janovec (Cytisus scoparius). Nepříliš pohledné zelené pruty rostoucí na prosluněné písečné půdě a tak trochu připomínající košťata se rozdrnčí pilnou prací včel. V barevných kultivarech jim zdobíme naše zahrady, ale ve volné přírodě ho najdeme zpravidla ve větších porostech – a to je pak teprve krása. Nejúžasnější janovcová krajina se nám nabídla tam nahoře, na nejsevernějším polském mysu Rozewie (o tamním majáku více píšeme ZDE), na úbočích písečných roklí ústících svou křivolakou cestu v moři. Mezi zlatými keři se tam pasou ojedinělé kusy černobílých krav, to je prostě paráda. U nás janovec kvete v květnu a červnu, na severu přesahuje jeho „zlaté období“ někdy i do července.
Vyrobme jednoduchý větrník
Dětství s točícími se větrníky, kde jsi? S nástupem podzimu začne foukat. Kromě draků na nebi rozveselí okna, balkony nebo zahradu pestrobarevné větrníky. S naší malou pomocí zvládne větrník udělat i dítě, případně vnouče. A budou-li je vyrábět sami sobě pro radost dospělí, mohou jich v blažené pošetilosti nadělat tolik, kolik seženou tyček. Větrník můžeme zajímavě pomalovat, ale i různě prostříhat, volit rozličné velikosti a jen tak pro legraci roztočit svět.
Přímá bruska

Přímá bruska je nástroj, který velmi účinně odebírá materiál – dřevo, kámen i kov. Obrušuje vnější křivkové tvary a vybrušuje dutiny, k čemuž jako nástroje používáme stopková brusná tělíska. Přímé brusky dělíme na menší jednoruční a větší dvouruční.
Přímé brusky mají vysoké otáčky – 20 000 až 30 000 otáček za minutu, které při zatížení klesnou asi o jednu třetinu. Pracovní nástroj (stopková brusná tělíska, nebo výjimečně i stopkové frézy na dřevo a plasty) upevňujeme do kleštin na osu vysokoobrátkového elektromotoru. Technicky se přímá bruska skládá z vřetenu, vřetenové skříně, ložiskového víka, vzduchovodné vložky, motorové skříně, ložiska a spojky.
Continue readingPěstujeme reveň rebarboru a co s ní
„Rhabarbarum vykládá se jako kořen z barbarské krajiny. Přinášíse z Indií, z Persie a z troglodytské krajiny, odkavad i jméno má. Neboť troglodyté Barbary sluli, že více brebtali a šeplali než mluvili, v jeskyních toliko bydleli a hadím masem se krmili,“ píše ve svém herbáři botanicus Jan Ondřej Matthioli. Rostlinu však chválí pro nesmírné léčivé vlastnosti, ale připojuje obrázek jiné rebarbory, než z jaké děláme znamenité koláče. Druhů této rostliny je totiž asi šedesát. Naše reveň rebarbora – též rebarbora kadeřavá nebo zvlněná (Rheum rhabarbarum) je té zobrazené příbuzná.
Přeslička – srdečný pozdrav z prvohor
Říci o dámě, že pamatuje čas přesliček je neuctivé přesto, že je to už na první pohled zhola nemožné. Tu zvláštní dobu, kdy se tvořilo uhlí, zpodobil malíř Zdeněk Burian na obrazech bažin s pralesy přesliček a vážkami velkými bezmála jak helikoptéra. V magii je přeslička připsána Saturnu a jejím živlem je Země. Možná i proto prehistorický bylinný posel nesporně probouzí naši představivost. V pohádkách bují často i tam, kde trpaslíci dolují zlato. Tož má reálný základ, protože ho relativně velké množství dokáže z půdy vytáhnout. Nikdo z toho nezbohatne, ale léčitelé vědí, že právě proto působí přeslička také antirevmaticky.
Ovesné sušenky a pudink

Když ještě byli naši vzdálení předci uprchlíky, přinesli podle některých badatelů ze své pravlasti do Evropy jako užitkovou rostlinu oves. V našem prostoru se Slované smísili s usedlými Kelty a Germány, kteří je podle všeho přijali přívětivěji, než jak my vnímáme uprchlíky současné. Oves (Avena sativa) jako nejmladší kulturní obilnina se dobře ujal v zemědělství především severní Evropy a v Rusku. Koně, jimž se nasype do píce, podle lidových písní „skáčou hopsa“. Ale i v našem jídelníčku je oves užitečný a dobrý. Zvláštní kategorii pak tvoří kuchyňské výrobky z fermentovaných ovesných vloček. Například takové ovesné sušenky.
Continue readingPráce na zahradě – květen
V zahradě bývá v tomto období ráj – rostliny jsou již v plném rozpuku, květiny se předhánějí v květu, zeleň nových listů září svěžestí, bzučí včely… Pokud ale nezasáhnou tvrdou rukou Ledoví muži a nespálí tu nádheru mrazem. To pak ve svém zoufalství jen tiše doufáme, že aspoň něco znovu obrazí. Na druhou stranu, jakmile Pankrác, Servác a Bonifác odtají, mělo by být vyhráno. Květen na zahradě nám vlastně otevře cesta do léta. Začíná plná sezona.
Pampeliškové slavnosti
Petrovy kameny na jesenickém hřebenu, který je rozvodím Baltu a Černého moře, a jiná z temných kouzel nechvalně známá shromaždiště čarodějnic osiří. Místo šílených očí žhnout zde budou už jen v popelu doutnající oharky. Svítit na taneční louce budou jen pampelišky. Z tradiční Filipojakubské noci, sabatu letkyň na košťatech – těch strašlivých i krásných bosorek, vstoupíme rovnýma nohama do měsíce máje.
O očistě ohněm
Některé mají na nose bradavici z níž roste kozí chlup, ale jiné jsou nad očekávání půvabné. A umí prý úžasné věci: udělat mohou bouři s blesky a hromobitím, vichřici i kroupy. Plaší koně a kravám ve vemeni sráží mléko. Dovedou uřknout i nenarozený plod a vůbec přivolávat nemoci. Sbírají bylinky a na lásku vaří lektvary. Jsou prostě jiné, což lidi dráždí. V méně tolerantních dobách končily tak řečené „čarodějnice“ v očistném ohni. Byly to pomatené ženské, báby kořenářky, ctnostné i prostopášnice – ona se už na mučidlech k čemukoliv přiznala každá. Pak už jí jen čekala planoucí hranice.
Smrdí tu peklo? – Ne, cibule, totiž ŠALOTKA a OŠLEJCH!
Jako všechny cibule totiž ošlejch (Allium fistulosum) i šalotka (Allium ascalonicum) ve značné míře obsahují síru. Autor našeho prvního herbáře Matthioli jednotlivé cibule dobře rozlišoval, ale v jejich označení to měl proti nám jinak. „Cibule nachází se v několikerém způsobu,“ píše. „Jedna obecní a hlavatá slove, druhá srostlá a třetí aškalonyka. Cibule bílá není tak kousavá jako červená. Srostlá mívá spolu několik hlaviček srostlých, někdy devět, až do jedenácti, a taková chutnější bývá než jiná. Ta pak, jež slove aškalonyka, jest náš ošlejch.“ A basta.
Dávné hromové koření je špargl čili chřest
Přídomek lékařský (Asparagus officinalis) má tahle rostlina právem. Pomáhá ledvinám, močovému měchýři, játrům a žlučníku. Vláknina je dobrá pro trávicí trakt. Obsahuje důležité esenciální aminokyseliny. Významně jsou v něm zastoupeny vitamíny A, B1, B2, C, E, niacin a kyselina listová, minerály draslík, fosfor, síra, vápník, hořčík, železo, mangan, měď a selen. Jedná se o špargl čili chřest. V kuchyni ovšem oceňujeme především málo čemu podobné chuťové vlastnosti této zeleniny.
Opravená pohádka, zdravé bydlení a Proč stavět ze slámy
Připomeňme si pohádku o tom, jak si tři prasata stavěla domy: první ze slámy, druhý z klacků a třetí z cihel. První dva domky drsňák vlk rozfoukal jako nic a prasata sežral. Na cihlový dům jeho mocný fuk nestačil, takže se dovnitř chtěl zkusit dostat komínem, spadl do kotle, uvařil se v polévce a prase snědlo jeho. Také vám mile pitomoučká pohádka s nádechem horroru připadá vůči stavbám pocházejícím z materiálu poskytnutého obnovitelnými zdroji nespravedlivá? Domečky ze slámy totiž v mnoha ohledech splňují požadavky na zdravé bydlení.
Nýty a nýtovací kleště
Udělejte si radost vlastním výrobkem. Než se však pustíte do práce, zkontrolujte stav své domácí dílny. Nechybí něco? Co takhle nýty a nýtovací kleště? Bez nich se při výrobě čehokoli obejdete jen stěží.
Chléb náš vezdejší (4): Když se peče v římském hrnci
Voňavé bochníky z pece vytopené dřevem a umazané od sazí nic nenahradí – v takovém povzdechu není ovšem mnoho rácia – spíš jen skrytá nostalgie po dobách, kdy věci měly řád, jenž nebylo těžké pochopit, a kdy čas plynul proti dnešku zvolna. Ovšem i v podstatě neromantickým pečením v domácích podmínkách (třeba v římském hrnci) můžeme upéct skvělý chleba! Continue reading
Závěsné květinové košíky
Převislé pelargonie nebo jiné balkonové květiny se nádherně vyjímají zavěšené. Použijeme květinové košíky, květináče a další prostředky. Osazené nádoby jsme před tím, než se počasí zbláznilo, zavěšovali ven po „zmrzlých“, dnes už si netroufáme radit… Umístíme je přímo na verandu, terasu, do vchodových oblouků a na další místa, na nichž vyniknou – jen ne do průvanu. Dobře vypadají i ve větším množství – třeba zavěšené na uschlé větvi. Jen je dobré myslet na to, že je bude třeba zalévat, a nedávat je proto na šílená místa, kam bychom za nimi museli denně lézt po žebříku.
Zkvašené ovesné vločky a laktobacily

„Dóóóst dobrou“ ovesnou kaši jsme si uvařili vlastně ze zbytkového produktu po výrobě osvěžujícího nápoje blízkého turecké a obecně balkánské boze. Když jsme hledali analogie našeho objevu, jako obvykle jsme zjistili, že stejnou kaši jedí ve Skotsku už tisíc let. O fermentované ovesné kaši jsme psali ZDE. V následujících řádcích přidáváme něco lékařských zdůvodnění toho, proč a čím jsou zkvašené ovesné vločky prospěšné pro náš žaludek a střeva.
Continue readingPETÚNIE – Multiflora, Surfinie i Million Bells
„Něžná exploze!“ tímto obdivným výkřikem ocenil návštěvník naše okno. Udělalo nám to dobře. Bodejť…, petúnie (petunia hybrida), která se nám toho roku opravdu mimořádně vyvedla, patří mezi nejoblíbenější letničky, jimiž zdobíme truhlíky na oknech a balkonech i závěsné koše. Petúnie a surfinie jsou vhodné i na záhony a rabátka. Pokud jim poskytneme vše, co potřebují ke zdárnému růstu, budou bohatě kvést po celé léto a leckdy až do prvních mrazíků.
Boza a kaše z fermentovaných ovesných vloček

I záležitosti jednoduché a téměř každodenní jako je boza a kaše musel někdo vymyslet. K tomu, abychom posnídali třeba fermentované vločky, je totiž potřeba mnohem víc operací, než prohnat ovesná zrna mezi dvěma válci. Přišli s nimi (a také s kukuřičnými lupínky) v 19. století v Americe bratři Kelloggové. Horliví příslušníci adventistické církve vločky propagovali jako vhodný prostředek tažení za mravnější svět. Zařazení vloček do jídelníčků podle bratrů vedlo k větší pohlavní zdrženlivosti. Bože, jak jen se mýlili! – zvolali by současní výživoví odborníci. A nejen ve věci ovsa, brány nebe podle Kelloggů otevíraly například i vegetariánství a klystýry. Nicméně pravda je, že oba bratři překročili devadesátku, čímž se ve své době skoro dotkli hranice nesmrtelnosti.
Continue readingŠanta kočičí

„Kocurník od toho slove, že kočky a kocouři jej velmi milují, jedí ho a po něm se válejí… Všecka bylina jest silné vůně, až i hlavu uráží, v chuti jest kousavá a dobře hořká… Trhají jej, když kvete, a suší v stínu – toho však pilně šetřte, aby kočky k němu nemohly. Kocurník dobrý jest proti všem nedostatkům hlavy, prsí, žaludku, dává se v pití proti zastaralému bolení hlavy, proti závrati, shánlivosti, ztrnutí a šlaku, játra, ledví otvírá, průduchy jich vyčišťuje…“, psal blahé paměti botanicus Matthioli, protože kocurník, po našem dnes Šanta kočičí (a latinsky Nepeta cataria), je kytka starobylá.
Continue readingChléb náš vezdejší (8): Co se to tu kutálí? BAGEL!
Není to nic velikého – v podstatě by se měl vejít do dlaně. Peče se z vymleté pšeničné mouky, ale módní vlny i sem zatáhly mouku žitnou nebo celozrnnou. Snad je to ku prospěchu zdraví, rozhodně ne však tradiční chuti. Tovární výrobci vylepšují bagely různě kořeněnými a bylinkovými chutěmi, vylehčují těsto vajíčky a zkrášlují glazurou a posypem, což dobře vypadá a lépe výrobek prodává. Bagel, který žmoulali haličští pejzatí Židé, to ovšem není. V Našem hobby jsme se pokusili najít počáteční chuť bagelu a pochopit, proč původně regionální pečivo udělalo doslova ohromující světovou kariéru.