Některé mají na nose bradavici z níž roste kozí chlup, ale jiné jsou nad očekávání půvabné. A umí prý úžasné věci: udělat mohou bouři s blesky a hromobitím, vichřici i kroupy. Plaší koně a kravám ve vemeni sráží mléko. Dovedou uřknout i nenarozený plod a vůbec přivolávat nemoci. Sbírají bylinky a na lásku vaří lektvary. Jsou prostě jiné, což lidi dráždí. V méně tolerantních dobách končily tak řečené „čarodějnice“ v očistném ohni. Byly to pomatené ženské, báby kořenářky, ctnostné i prostopášnice – ona se už na mučidlech k čemukoliv přiznala každá. Pak už jí jen čekala planoucí hranice.
Tag Archives: játra
Šanta kočičí
„Kocurník od toho slove, že kočky a kocouři jej velmi milují, jedí ho a po něm se válejí… Všecka bylina jest silné vůně, až i hlavu uráží, v chuti jest kousavá a dobře hořká… Trhají jej, když kvete, a suší v stínu – toho však pilně šetřte, aby kočky k němu nemohly. Kocurník dobrý jest proti všem nedostatkům hlavy, prsí, žaludku, dává se v pití proti zastaralému bolení hlavy, proti závrati, shánlivosti, ztrnutí a šlaku, játra, ledví otvírá, průduchy jich vyčišťuje…“, psal blahé paměti botanicus Matthioli, protože kocurník, po našem dnes šanta kočičí (a latinsky Nepeta cataria), je kytka starobylá.
(2011) *** Šantu nemají v oblibě komáři, švábi a prý také myši, zatímco na většinu koček má bezmála euforický účinek. Dost rádi šantu mají i třepetaví motýli, což je jistě půvabné, ale kočky, po nichž má druhové jméno (ale jsou výjimky), bývají z ní celé divé. A víte proč? I nám šanta nese – byť v míře pranepatrné – halucinogenní látky, takže lidé ji dříve sušili, přidávali do machorky a tou si pak vykuřovali mozek z hlavy. Je také psáno, že jeden kat, aby se mu netřásla ruka, se nikdy nepustil do krvavé práce, aniž ponejprv nesežvýkal něco kořene šanty. Čaj kocurníkový pak zklidňoval hysterky a z téhož důvodu se bláznivým ženským odvar přidával i do koupelí.
Šanta kočičí je naše domácí kytka
Ačkoliv šanta kočičí je doma v Evropě, rozšířila se úspěšně i v části Asie a v severní Americe. Prvně popsána byla roku 1597 jako léčivka pro bolest hlavy, zubů a žaludku. Je to trvalka ne o moc vyšší než půl metru a roste v trsech. Od července do září bíle, lila a nebo narůžověle kvete, zahradní vlastně okrasné kultivary mohou být i modrofialové. Latinské jméno Nepeta je od stejnojmenného italského města a slovo cataria má co dělat s kočkami. Další lidové názvy jsou kočičí dunda (bůhsuď co ta dunda vlastně je, ale nezní to pochvalně), koprník nebo kočí máta.
Kočky šňupalky
Šantě se dále také říká kočičí kokain, protože obsahuje silici nepetalakton. To je feromon (více ZDE). Další složkou je halucinogenní alkaloid aktinidin beta-fenylethylalkohol. Některé kočky se těmito složkami zfetují tak, že nějakou chvíli budou nev\ypočitatelné a pak usnou. které společně způsobují u koček krátkodobé nevypočitatelné chování. Jak se v ní kočky válejí, uvolňují ho do vzduchu, což kočičím nosům dělá móóóc dobře. V nemilosrdném světě přírody, kde přežití je výsledkem toho, jak mazaně dokážou rostliny zajistit své rozmnožování a najít další vhodná stanoviště, je i přitažlivost pro kočky vysvětlitelná – když totiž v porostu fetují, což činí velmi náruživě, odnesou na chlupech svého kožichu nejedno semínko šanty a tak se kocurník dál rozšíří. Sušené rostliny a nebo výtažky z čerstvých rostlin se přidávají do všelijakých kočičích polštářů nebo na jejich škrabadla (což prý není vynález naší doby tak nestydatě „mazlíčky“ hýčkající, protože svým posvátným kočkám to dělali už staří Egypťané).
Euforie a útlum
Kočky jsou čichačky (šantu ve vzduchu ucítí při koncentraci jedna ku milionu): o rostlinu se rozblázněná zvířata otírají a mazlí se s ní, nakonec ji však sní, což je rychle uspí – nejdéle do deseti minut se stočí do klubíčka. Na malá koťata ovšem šanta nepůsobí a, jak už řečeno, popravdě nepetalakton nezabírá zdaleka na všechny kočky. Podobně ostatně ne každému z nás šanta kočičí pomůže od bolestí hlavy. Obecně podle bylinkářů čaj ze dvou polévkových lžic drogy louhované dvacet minut ve čtvrtlitru vody dále snižuje riziko šedého zákalu, působí potopudně a mírní horečku i krevní tlak, uvolňuje ucpaný nos. Euforii nám sice nezpůsobí, ale stejně jako u koček usnadní usínání. A ještě jeden účinek může bylina mít – šantu rozmělněnou na kaši lze přikládat na podlitiny a řezné rány.
Na záhonku
Na záhonku šantu pěstujeme na slunci či v polostínu a to ve sponu asi třiceticentimetrovém. Nikoliv na přímém slunci vrcholkem dolů usušenou šantu skladujeme ve vzduchotěsné nádobě na mrazáku. Rostlina kromě nepelaktonu obsahuje thymol, citran, hořčiny a karvakrol, také vitamín C. Použít ji čerstvou můžeme i do salátu, není však chuťově příliš zajímavá. Žvýkat kořeny po způsobu v úvodu zmíněného kata s rukou roztřesenou 
doporučit nemůžeme.
Nikotin a šanta
Ale našli jsme pro toho, kdo neví, jak se zbavit nikotinové závislosti, snad užitečný předpis. Jsme sice už v tomto ohledu za vodou, ale protože každý způsob je dobrý, předáváme dál: to vezmete tři díly meduňky, jeden kořene kozlíku lékařského, tři díly kořene pampelišky, dva díly listů divizny, dva listů jetele lučního, dva listů maliníku, dva máty, dva vojtěšky a jeden díl šanty kočičí. Kořeny vařte deset minut a vývar slijte do hrnce s odměřeným listím. Společně luhujte čtvrt hodiny a lokněte si vždy, když dostanete chuť na cígo…
Trochu čarování
Pokud jde o magické využití šanty, (kdo nevěří, ať to zkusí) můžeme prý nepoškozenými pilovitými vylisovanými listy přitáhnout do své aury dobré duchy. Dále se listy používají jako záložky do knih, třeba i veršů, ne nutně jen čarodějnických lexikonů, protože už po staletí je dobře známo, že řečený kocurník je nikoliv jen kočkám, ale povšechně, bylinka nejen starobylá, ale též milostiplná. V tomto směru je úspěch úměrný přání a síle autosugesce.
Zelený jarní detox
Vede se vám bídně? Pak se obraťte na Jupitera: v bohatém portfoliu odznaků tohoto všemocného boha je i šťovík, ta prachobyčejně působící a nepůvabná rostlina z příkopů a vlhkých luk. K zlepšení vaší situace může podle kouzelníků přispět právě šťovík a nebo kyseláč (což je jedno a to samé. To se jen vědci tak zcela neshodnou, jak se má ten Rumex správně česky jmenovat). Jarní detox bez šťovíku funguje ne dostatečně. Je to bylina zrozenců ve Střelci a v Rybách a živlů Ohně a Vody.
Aloe vera – zázračná rostlina
Aloe vera je poměrně nenáročná pokojová rostlina, jejíž léčebné účinky bývají považovány přímo za zázračné. Je známá odedávna, začátkem našeho letopočtu již byla používána jak k léčení ran, tak i k balzamování. V Egyptě ji považovali za lék zajišťující nesmrtelnost. Je pravda, že šťáva Aloe vera obsahuje řadu minerálů, vitamínů, enzymů, biostimulátorů a dalších zdraví i kráse prospěšných látek. Droga je také součástí známých švédských kapek.
Continue readingBolesti žaludku čili Zlý pes
Že když se řekne „ten na něj ale má žáhu“ není pro dotyčného nic dobrého ví každý, koho někdy žáha pálila. Žáha prostě žahá. My se této nepříjemné poruchy v trávicím ústrojí dopracujeme na první pohled vcelku příjemným hodováním věcí dobrých, leč těžkých nebo ostrých či sladkých. Často proto nejrůznější potíže trávení patří k doznívání rodinných oslav, masopustů i svátků, jako jsou Vánoce a Nový rok. Žaludek trpí. Vyhnout se tomu lze klášterní střídmostí a nápor potíží zjemnit například bylinkami.
Když zlobí játra, čili chvála na OSTROPESTŘEC
Mít rád svá játra je to samé, jako mít rád sám sebe. Nikoliv coby Narcis či samožer, ale jako člověk, jenž je rád na světě a svou tělesnou schránku nerozmazluje, ale stará se o ni – právnickou řečí – s péčí správného hospodáře. Játra nám totiž čistí krev a když to nemohou dělat pořádně, protože jsou plná nejrůznějšího svinstva, zežloutneme jak citron. A to je přitom opravdu asi to úplně nejmenší, co se nám může stát. Nápravu případného neutěšeného stavu jater může přinést bylina ostropestřec mariánský. Continue reading
Advent s granátovými jablky
Nebyla to brokolice, ani nějaká hlíza, bylo to ovoce, to víme jistě, ale nikdo nám už neřekne, jaké. Každopádně plod, jenž se stal objektem první krádeže, vyrostl na Stromě poznání dobrého a zlého, Adam s Evou ho ukradli a snědli, a proto podle vyznavačů tří velkých náboženství není lidský život lehký a na jeho konci je smrt. I když se jinak hádají o leccos, v tom jsou židé, křesťané a muslimové zajedno. Malíři z nějakého nejasného důvodu rajský strom malují po staletí jako naši jabloň. Ta je v knize knih skutečně několikrát jmenována, jenže podle biblistů vůbec není jasné, o jaký strom jde. Myslí si převážně, že šlo o voňavou kdouli, případně citron či pomeranč. S granátovými jablky ale jistě ne, protože ta jsou v bibli přesně označena jako jablka zrnatá.
Břečťan – na věnec boha opilců i do apatyky
Je to naše jediná liána s příčepnými kořeny a čeho se břečťan popínavý (Hedera helix) chytne, to nepustí. Kvete pozdě, v září a říjnu celkem nenápadně, ale musí mu být nejmíň deset. Nemá kam spěchat, může se totiž dožít pětiset let (a možná, že i tisíc) a kmen stařečka doroste až metrového průměru. Není zajímavé, že tvar listů na větvičkách s kořeny a na kvetoucích výhonech je různý? Modročerné bobule, které neodnesli mlsní drozdi, používali naši předkové k barvení látek a vlny na růžovo a do šeda. Pryskyřici z jeho stonků míchali šamani do nakuřovadel a ze starého dřeva umělci zhotovovali dřevoryty.
Za pravěkou marmeládou čili bezinky
Matthioli ve svém herbáři v pojednání „O bzu“ píše, že „stromek je to obecné známosti a ten roste všudy podlé plotův, hrází, v příkopích a mezi křovím“. Asi bychom těžko hledali někoho, kdo černý bez nepozná. Kdo z nás nesvedl zápas s fleky z bobulí jeho purpurových plodů na tričku poté, co se rozhodl usnout v konejšivém stínu keře? Většina z nás vnímá černý bez jen jako přerostlý plevel. Roste v krajině továrních plotů i kolem opuštěných železničních vleček, rychle se ujímá tam, odkud lidé odešli. Pohrdání bezem by však bylo jen znakem naší z neopodstatněné pýchy pramenící neznalosti. Naši předkové se mu po pás klaněli jako dřevině nanejvýš užitečné. Existují i uznané odrůdy, které se pro jejich vlastnosti doporučuje pěstovat na zahrádce.
Divizna – domácí čaromocná rostlina
Jsou rozhodně nepřehlédnutelné, když do letního soumraku svítí trochu strašidelně. V poledním horku ovšem hrají jinou muziku, velmi pracovitou a jen zdánlivě monotónní: zlaté divizny totiž voní medem a včelaři, kteří mají blízko úly, na ně proto jistě nedají dopustit. Divizna je doma v celé západní a střední Evropě, zasahuje i do Skandinávie na severu a na východu na jižní Sibiř. Je to půldruhého metru vysoká dvouletka, kterou si nemůžeme s ničím splést. Kvete bezmála celé léto, postupně zlatě rozkvétá od července do září. Její květy uspořádané do lichoklasu jsou krásné, ale pozor na ni: semena obsahující u nás exotický rotenon jsou jedovatá.