Když dostane tmavý borovicový les zářivě žlutý krejzlík, znamená to, že na jeho okrajích a na pasekách rozkvetl janovec (Cytisus scoparius). Nepříliš pohledné zelené pruty rostoucí na prosluněné písečné půdě a tak trochu připomínající košťata se rozdrnčí pilnou prací včel. V barevných kultivarech jim zdobíme naše zahrady, ale ve volné přírodě ho najdeme zpravidla ve větších porostech – a to je pak teprve krása. Nejúžasnější janovcová krajina se nám nabídla tam nahoře, na nejsevernějším polském mysu Rozewie (o tamním majáku více píšeme ZDE), na úbočích písečných roklí ústících svou křivolakou cestu v moři. Mezi zlatými keři se tam pasou ojedinělé kusy černobílých krav, to je prostě paráda. U nás janovec kvete v květnu a červnu, na severu přesahuje jeho „zlaté období“ někdy i do července.
(2015) *** Keř nepřerůstá dva metry, na zimu opadá, jasně zelené letorosty jsou chlupaté, podobně jako střídavé drobné listy. Motýlovité květy voní. Podlouhlé lusky, v které se změní, keř zrovna nezdobí. Není to náš původní keř, ale zdomácněl u nás a roste od pahorkatin do podhoří. V západní Evropě je velmi hojný od Atlantiku po Skandinávii.
Janovec a magie
K nám se prý dostal, aby zúrodnil půdu, protože už dávno si lidé všimli, že ze vzduchu pobírá dusík a prostřednictvím bakterií ho kořenovým systémem předává zemi. Pletli z něj koše, vázali metly a staré keře pálili v milířích na dřevěné uhlí. Za obou světových válek se vlákna janovce přidávala do látek. Ale hned také tenhle zlatě kvetoucí keř lidé zapojili do svého čarování: přes rozkvetlý janovec někde přeskakovali v rámci svatebního obřadu novomanželé. A nepochybně důležitou roli měla i janovcová košťata, protože často právě na nich létaly čarodějnice a jen s nimi šlo dobře očistit prostor, který měl sloužit k magickým rituálům. Dřív se janovec používal k dezinfekci po pokousání psem a k urychlení porodů. Z desátého století máme zaznamenáno, že semeny janovce ranhojiči zastavovali krev. Protože kouření jeho květů může posunout naše vnímání, užívají ho k obřadům zaklínači.
Trochu jedovatá paráda
Léčitelé tvrdí, že janovec jim slouží k posílení srdce například při arytmii či proti vysokému tlaku (ne však víc, než šálek odvaru z kávové lžičky janovce na celý den!), dále proti migrénám, a že s ním léčí i revmatismus, zevně pak ho užívají na omývání ložisek lupénky. V posledním případě máme potvrzené, že to někdy může fungovat. Jakož i na ekzémy. Z janovce se sbírají v době květu mladé výhony, které sušíme ve stínu. S vnitřním užitím drogy máme však problém, protože nic naplat, ledviny máme jen jedny a nemusí být v pořádku, i když o sobě stále ještě nedávají vědět. A janovec ledvinám neprospívá. Vyhnuli bychom se i bylinným směsím, které ho obsahují, celá rostlina je citelně jedovatá.
Na zahrádce
Janovec se uplatní ve skalce, anebo s ním můžeme zpevnit suchý svah. Vyšlechtěné odrůdy kvetou růžově, červeně, dohněda a jsou i dvoubarevné. Půdu nemá rád vápnitou, ale borovice, borůvky a vřes ano. Pokud chcete přesadit janovec z volné přírody, povede se vám to pravděpodobně jen u hodně mladých keříků. Množit jde spíš polozralými řízky s patkami během léta, a také to můžete zkusit loňskými semeny na jaře, což ovšem znamená nejprve semena spařit horkou vodou a pak nechat měsíc v chladu. Řečem o tom, že se jedná o invazivní rostlinu, nedopřávejte sluchu, na zahradě ho zkrotíte snadno. Pozor jen na jedno: na nechráněných místech může u nás janovec vymrzat a tak vám bude vděčný za podzimní polštář z chvojí.
Janovec ve stromokruhu
Podle následovníků dávných Keltů spojujících naše vlastnosti a také Osud s některými dřevinami patří janovec do dvojice s jeřábem (o něm jsme psali ZDE). Oběma patří období od 1. do 10. dubna a od 4. do 13. října. Jenže znovu upozorňujeme: zapeklitost předpovědi je v tom, že podle některých se data počítají nikoliv ode dne narození, ale dnem početí. A řekla vám maminka opravdu všechno?