„Rhabarbarum vykládá se jako kořen z barbarské krajiny. Přinášíse z Indií, z Persie a z troglodytské krajiny, odkavad i jméno má. Neboť troglodyté Barbary sluli, že více brebtali a šeplali než mluvili, v jeskyních toliko bydleli a hadím masem se krmili,“ píše ve svém herbáři botanicus Jan Ondřej Matthioli. Rostlinu však chválí pro nesmírné léčivé vlastnosti, ale připojuje obrázek jiné rebarbory, než z jaké děláme znamenité koláče. Druhů této rostliny je totiž asi šedesát. Naše reveň rebarbora – též rebarbora kadeřavá  nebo zvlněná (Rheum rhabarbarum) je té zobrazené příbuzná.

(2012)  *** Pro původní rebarboru bychom museli přejít celou Sibiř. Rostla v Zabajkalí, Mongolsku a Číně. Používali ji jako lék i jídlo. Po světě ji rozšířili Arabové. První, kdo se v evropské kuchyni na reveň chytil, byli začátkem 19. století Angličané, Italové z ní pak začali připravovat aperitiv a Němci pozoruhodnou zavařeninu se zázvorem a malinami.

Kyselé jako reveň

Dříve si rebarbory cenili bezmála jako všeléku. Obsah živin v ní se však během roku mění. Je tam vápník, hořčík, draslík, vápno, fosfor, trochu sodíku, dále jód, železo a protisklerotické flavenoidy. Z vitamínů má A a B, oslavovaného „céčka“ ale jen nepatrně. Je močopudná. Pomáhá proti zácpě a posiluje nervy, kůži a vlasy a prý pomáhá proti nadváze, což není moc pochopitelné, protože skvělou rebarborovou kyselost překoná jen hóóódně cukru nebo medu. Ovšem váže na sebe tuky. Na druhé straně se vařením kyselina šťavelová srazí na krystalky a ty se v nás usazuje a projevuje například revmatismem. Děti do deseti let by měly konzumovat rebarboru střídmě. O dalším využití rebarbory se letmo zmiňuje i starý dobrý Matthioli. „V Číně,“ píše, „rhababrbarum nikdá v lékařství nepoužívají, než dělají z něho prach a své modly podkuřují“. Vida – rebarbora jako kadidlo, kdo by to byl řekl!

Rebarbora pod jabloní

Doby, kdy rebarbora rostla divoce u plotů, minula. Sbírat ji na procházce tedy nebudeme. Ale pěstování není složité. Pokud ji máme rádi, doporučujeme mít alespoň dvě rostliny, abychom jediný trs odlamováním listů moc neoslabili. Nejsnáze ji získáme od souseda při dělení trsů. Můžeme to zkusit i ze semena, sklízet v takovém případě budeme až v druhém roce po výsadbě – a málo. Zdužnatělé řapíky jsou zelené, růžové i temně červené. Dařit se reveni bude v dobré zemi na slunci a ještě lépe v přistíněné poloze. Vysazujeme ji v březnu nebo na podzim do lehké dobře nakypřené, humózní, neutrální nebo zásadité zeminy, hluboko tak na dva rýče. Na menší zahrádce pro ni můžeme využít místo pod ovocnými stromy. Po vysazení rebarboru dostatečně zalijte. Protože je mohutná a roste rychle, na zimu je dobré ji přihrnout rozleženým hnojem nebo kompostem a rozpustným hnojivem ji zalijeme hned zjara. Hnojíme průběžně do července.

Kdy sklízíme

Řapíky vylamujeme, když mají asi třicet až padesát centimetrů, první můžeme mít už koncem dubna a poslední o svátku sv. Jana (podobně sklízíme také chřest). Jde to i později to, ale to obsahují příliš mnoho kyseliny šťavelové, takže chuť už není nejjemnější, nemluvě o tom, že moc kyseliny zdraví neslouží. Naše babičky říkaly, že nemírně konzumovaná pozdně letní a podzimní rebarbora „žere kosti“. Skutečně – po svatém Jánu reveň vápník z těla odvádí a pomáhá tvorbě ledvinových či močových kamenů, čemuž můžeme účinně bránit tak, že když už si podzimní rebarborový koláč neodřekneme, vydatně ho zapijeme mlékem.

Koláče nemají chybu

My na kynuté koláče se žmolenkou, nebo do buchet (ZDE) i kynutých ovocných knedlíků (ZDE) používáme reveň přes noc marinovanou cukrem a skořicí a pak přecezenou. I šťáva je vynikající, třeba se sodovkou. Nekynutý koláč umícháme z polohrubé mouky, tuku, prdopeče, vajíčka, cukru a trochy oleje a mléka. Těsto zpracujeme rukou a rozválíme na placku se zdvihnutými okraji. Poklademe ji nakrájenou marinovanou revení a zalijeme ve smetaně rozmíchanými vejci a cukrem. Pečeme na sto osmdesát stupňů do růžova, hotovo bude asi za hodinu. Variantní předpis najdete ZDE. Kdo ovšem na koláče či do kompotů upřednostňuje rebarboru vařenou, případně chce zkusit džem, neměl by na zpracování použít aluminiový hrnec, protože hliník reaguje s kyselinou šťavelovou. Dobře se ale do zásoby dá reveň zmrazit a to vcelku i nakrájená.

Reveňové pití

Na rebarborovou limonádu si nejprve uděláme základ z půl kila reveňových řapíků nakrájených na hrubší kousky, prosypeme je deseti deky cukru a když pustí šťávu ještě mírně zředíme a vaříme necelých deset minut. Necháme vychladnout na tělesnou teplotu. Jako startér přidáme trochu syrovátky z jogurtu a ve sklenici necháme pár dní zkvasit. Když výsledek odcedíme přes plátno a vymačkáme, zbude nám rebarborová šťáva na limonádu a divně vypadající směs, kterou lze použít třeba do koláče. Šťávu na požadovanou sílu zředíme mátovým čajem nebo jen vodou, přidáme citron, vanilkový cukr podle chuti a nastrouhaný zázvor. V teple to ještě jednou necháme čtyřiadvacet hodin zfermentovat, pak vychladíme a vypijeme. Dóóóst dobrý, co říkáte?

Cože? Rebarborový dort?

Rebarboru čili reveň počítáme k zelenině, a z té se, jak známo, dorty zpravidla nepečou. Ale jde to. V podstatě se jedná o variantu shora popsaného nekynutého koláče. Použili jsme dortovou formu vymazanou a vysypanou hrubou moukou (funguje i strouhanka a našim vynálezem je strouhaný kokos). Na základ jsme dali dvě stě gramů hladké mouky se špetkou soli, stejně másla (lze zastoupit Herou), padesát gramů bramborového škrobu a padesát cukru. Může být méně, půl lžičky prdopeče a čtyři žloutky. Smícháme sypké složky a prsty uděláme s tukem žmolenku, přidáme žloutky, dokončíme těsto a namačkáme ho do formy. Jde to velmi rychle. Péct dáme na sto sedmdesát stupňů na dvacet minut. Vyndáme z trouby, aby základ dortu vychladl.

A teď zeleninovou čepici

Něco přes půl kila rebarbory očistíme a nakrájíme asi na centimetrové plátky. I sem přimícháme tři lžičky škrobu, padesát gramů moučkového cukru, půl lžičky mletého kardamomu nebo skořice, a pokud máme, přidáme tři lžičky mandlových plátků. Z bílků, co nám zbyly, uděláme pevný sníh, mírně ho osladíme a zašleháme do něj lžičku škrobu. Rebarboru dáme na předpečený dort, potřeme sněhovou pěnou a pečeme na sto sedmdesát opět dvacet minut, pak posypeme lžičkou strouhaných mandlí a necháme ve vypnuté troubě dojít krátce přes pět minut. Z formy tento netradiční zeleninový dort uvolníme až po vychladnutí, ale ani teplý chuťově nic na své osvěžující podstatě netratí.

Co určitě taky zkusíme

Rebarborové řapíky lze prý naložit s cibulí a kořením jako rychlokvašky a pak používat jako přílohu k masu. Zatím jsme to nezkusili.