Japonci je milují: jsou jim víc než stromem a květem, v jejich vnímání je totiž život tak jako ony krásný, ale i stejně pomíjivý. Času kdy kvetou sakury je zjara věnována velmi sledovaná pasáž v předpovědích počasí, které hlásí kde rozkvetou napříč ostrovy. Toto období začíná v únoru na Okinawě, Tokiem přejde na rozhraní března a dubna a kolem 10. května dosáhne Hokkaida. Japonci v té době pořádají (prý už od třetího století našeho letopočtu) v přírodě jakési „sakurové pikniky”. Jmenuji se hanami, a v rádiu frčí o sakurách pop písně s elektrickými kytarami i lidové zpěvy o jejich bělostných květech doprovázené na bambusové flétny.

(2012) *** Nicméně lidé i to nejhezčí dovedou obrátit v opak. Tak za druhé světové války japonští sebevražední piloti kamikadze (kolik poezie je už v jejich označení – božský vítr?) malovali květ sakury na své létající rakve. Duše padlého bojovníka se totiž měla znovu narodit právě v něžných okvětních lístcích sakur.

Co všechno je jinak

V Japonsku jsou sakury vysazovány spíš samostatně, zatímco v Číně ve velkých skupinách. U nás vznikla v některých městech řada uličních stromořadí. Japonci si cení druhů s bílými a jen slabounce narůžovělými okvětními lístky. V Čechách zase upřednostňujeme co nejsytěji růžovou. Jejich jméno nám zní romanticky, ale v zemi vycházejícího slunce je Dům sakury stydlivým označením pro nevěstinec. Sakura je pro nás do značné míry synonymem této vzdálené země. Leč ne každá stejně pojmenovaná hospoda či sushi bar s japonskou kuchyní opravdu souzní – ostatně ani každé zde snědené syrové rybí maso má co společného s opravdovým sushi… A máme i vlastní sakuru – tuzemská střemcha je jejich příbuznou.

Pamatujme na to, že poroste

Pokud se chystáme si sakuru na zahradu pořídit, určitě nám přinese spoustu krásných chvil a jako slavný malíř Hokusai (ZDE) každé jaro budeme její květy z větvoví netrpělivě vytahovat očima. A překvapí nás, jak je tenhle stromek v podstatě skromný, což se týká i péče o něj. Sakury rostou poměrně rychle. To bychom měli mít na paměti při jejich vysazování tam, kde je místa málo, tedy na chráněných stanovištích u domovních zdí a plných plotů. Ve větší míře totiž sakury neodpovídají naší představě tvarovaných stromů a keřů z japonské čajové zahrady. Řežeme je jen výjimečně, sadařskou pilku totiž opravdu nemají rády.

Řezat, stříhat nebo nechat být?

Zpravidla je to tak, že sakura kvete na dvouletém a starším dřevě. Pilkou zasáhneme u ramen vyrůstajících z jednoho místa, protože na kmeni zde může vznikat klejotok. Tomu se také vyhneme, když budeme sakuru řezat v červnu a červenci. A pokud má starší strom jednoleté přírůstky už hodně mrňavé, zmladíme korunku v první půli srpna řezem do tří až pětiletého dřeva. Když chceme starší silnější větve z nějakého důvodu přece jen odstranit, děláme to postupně. Řežeme na dlouhý aktivní, nicméně oslabený čípek například proto, aby boční větve nebyly silnější než polovina hlavní osy tam, kde se začíná větvit. To děláme v předjaří. V praxi to znamená, že funkci větve, které se chceme zbavit, postupně převádíme na jinou vybranou větev. Té potlačením větve seříznuté na delší čípek dáme možnost zesílit a až se po několika letech zkrácené větvi vyrovná, můžeme tu starou konečně odříznout na větevní kroužek. Čípek může být dlouhý i několik desítek centimetrů.

Někdy se zásahu nevyhneme

Spíš než pilku radíme používat nůžky a kde nemusíme, vyhneme se řezání větví silnějších než osm centimetrů. Převislé „smuteční“ formy upravíme hned po odkvětu, ostatně staré hodně skloněné větve většinou stejně moc nekvetou. Co však o umírněnosti v řezu shora řečeno neplatí pro sakury – mandloně (Prunus triloba), kterým je třeba po odkvětu poměrně hluboko seříznout letorosty. A u krásné, ale hodně životné višně hodně pilovité bychom neměli zapomenout odstraňovat vlky vyrážející z podnože – o těch v žádném případě nelze říct, že by vypadaly malebně, a strom a jeho budoucí kvetení navíc dost oslabují.

Zmenšeniny

Kvetoucí větvička sakury ve váze jako ikebana přinese krásu a něhu do pokoje. Japonci jsou do sakur tak zbláznění, že je i pěstují docela mrňavé, tedy jako bonsaje.  Jenže to, co jsme si řekli o řezu velkých sakur, platí i pro jejich miniatury. Velmi špatně snášejí tvarování. Bonsaje jsou běh na dlouhé trati a sakury se v této podobě navíc zpravidla vůbec nedožívají vyššího věku. Rozhodně je nelze doporučit bonsajistům začátečníkům.