Než nás rododendrony čili pěnišníky potěší květy, musíme pro ně najít místo, připravit půdu, zasadit je a pak se o ně dobře starat. Protože s historií těchto keřů jsme se již seznámili ZDE, dnes trochu o tom, co je pro jejich dokonalost nezbytné: nepotřebují popravdě žádnou extra péči, nicméně zvláštnosti těchto zahradních Veličenstev bychom ctít měli. Odmění se nám strakatě a někdy i voňavě.

Keřům bychom neměli vyhradit místo na plném slunci. Jejich přirozená stanoviště jsou totiž pod mohutnými stromy. Také nemají rády velký vítr. Když mají pěnišníky prospívat, musí zem obsahovat humus a reagovat kysele.

Co do jámy

Pěnišníky vysazujeme do větších jam. Zem pro kořenový bal vybereme na dvě lopaty hluboko. Je-li dno a stěny jámy pevné tak, že by voda nemohla protékat, přidáme drenážní asi deseticentimetrovou vrstvu štěrku nebo písku. Na ni je radno přidat starší dobře zkompostovaný hnůj. Protože vyžadují půdu velmi humózní a přitom lehkou a mírně kyselou (pH 4,1 – 5,4) je nejlepší původní zeminu zcela vyměnit. K mání jsou speciální substráty pro rododendrony a azalky, ale dobrou směs si můžeme připravit sami. A recept? Surová dubové a borová hrabanka s rašelinou a drcenou borkou. Čili v podstatě stejná půda, jakou budeme potřebovat, pokud chceme část zahrady proměnit ve vřesoviště, na kterém mimochodem skupinka pěkných rododendronů vypadá také znamenitě.

Půl tuctu rad pro nákup

1. Abyste nemuseli s prosperujícím keřem zbytečně hýbat, informujte se, jakou cílovou velikost vybraný pěnišník dosáhne a zohledněte to při výsadbě.
2. Podobně důležité je vědět o odolnosti kupovaného keře vůči mrazu: zkušenost praví, že krásné keříky dovážené z Holandska mají u nás se zimními teplotami pod minus patnáct problém.
3. A podobně byste měli dbát na fakt, že moc tepla v období globálních klimatických změn také vadí. Pro keř volte stanoviště chráněné před intenzivním slunečním svitem.
4. Označení Inkarho rododedendron u některých pěnišníků má upozornit na zvýšenou toleranci sazenice k vápníku v půdě. Nespoléhejte na to ovšem, u nás to nefunguje a bez přídavku rašeliny budou problémy s nimi stejné, jako u ostatních odrůd.
5. Pro výsadbu skupiny různých kultivarů vybírejte odrůdy tak, aby kvetly postupně.
6. Obecně sice platí, že sazenice z kontejnerů lze vysazovat po celou sezonu, ale přece jen v plném létě je pro to doba nejméně šťastná. Nejvhodnější je září, ale dobré je i jaro.

Samá voda

Rozkvetlé rododendrony jsou nádherné když se vzhlížejí ve vodní hladině. Vodu ovšem potřebují nejen z marnivosti: na jaře při rašení, pak v červnu a červenci, když zakládají na nové pupeny, jakož i při vytváření zásob před zimou. Nebudou se zlobit, pokud je zalijeme občas i v mírné zimě, kdy teploměr neukazuje pod nulu. Ale pozor: Máte-li k dispozici pouze tvrdou vodu s vysokým obsahem vápníku, dejte jim raději dešťovku. A je-li kořenový bal rostliny před vysazením nebo přesazením přeschlý, nechte ho dobře vodou nasáknout.

Pozor na kořeny

Na podzim necháme spadlé listí pod rostlinou a ještě můžeme další přihrnout. I v zimě, zejména však před prudkým předjarním sluncem, rostliny chráníme lehkou přikrývkou. Pěnišníky mají kořeny rozloženy tak blízko pod povrchem, že bychom jim mohli při okopávání život ukrátit, proto případné plevele jen vytrháváme, ale protože půdu kolem nastýláme, moc ho stejně nevyroste.

S pilkou jen výjimečně

Rododendrony patří mezi dřeviny neopadavé. Listy vyměňují postupně během několika vegetačních období. Vědci spočítali, že jejich listoví je tak husté, že jimi na půdu pod nimi proniknou jen dvě procenta slunečního svitu. Po odkvětu parádu nedělají, mají se proto květenství vylamovat, ale opatrně, abychom nepoškodili nové pupeny (raději na ně vezmeme nůžky nebo ostrý nůž). Tvorba semen by ale především odčerpávala živiny, které fešácký keř potřebuje na tvorbu výhonů. Co se týká tvarování, pravidelný řez by keřům škodil, ale hodně staré exempláře můžeme zjara zmladit, v krajním případě na metr nebo i půl. Rychle obrostou.

Jak rododendrony rozmnožit

Piplání se semínky je nimravá práce pro šlechtitele. Pokud je nám ale jeden keř málo, vyhloubíme kolem něj rýhu a do té budeme hřížit letošní, nanejvýš loňské výhony. V místě ohybu je nařízneme asi čtyřcentimetrovým šikmým zářezem, přišpendlíme dřevěným kolíkem, zahrneme a zalijeme. Zakoření pravděpodobně ještě v daném roce, ale na oddělení od mateční rostliny raději ještě další rok počkáme.

Pro milovníky pěnišníků bez zahrady

Chce to jen terasu, balkon, lodžii či stíněný parapet. A v zimě prostor mezi okny. Rododendrony a azalky jedno jsou (ale ne tak docela). Asi sedmdesát pěnišníků totiž vytváří samostatnou skupinu, s menšími mírně chlupatými listy, jež na zimu zcela či částečně opadávají. Azalky můžeme pěstovat i v květináčích doma, leč pozor – mají rády chlad. Při pokojových teplotách rychle odkvetou, lépe jim bude v zimě mezi okny – však také patří k oblíbeným vánočním květinám (o těch najdete více ZDE).

Azalky – tři dobré rady

1. Azalky vyžadují světlo spíš rozptýlené, v plném slunci listy reznou a připalují se.
2. Po odkvětu na začátku léta nádobové azalky přesadíme, dobrá je směs rašeliny, hrubého písku a jehličnatky ve stejných dílech. Hlavně pozor na vápník – a to i v zálivkové vodě! Ideální je dešťovka. V druhé půli léta přesazená azalka nasadí znovu poupata.
3. Azalky zaléváme v sezoně vydatně, ale ani v zimě nesmí kořenový bal vyschnout. Během jara a na počátku léta azalku přihnojujeme. Při dobré péči nám vydrží řadu let.