Magnólie (Magnolia) neboli Šácholany se vyskytují ve formě stromů nebo keřů s poměrně velkými dekorativními květy, které se mohou vyskytovat v barvě od bílé přes žlutou, růžovou až po tmavě nachovou. Ty se otevírají ještě před rašením listů a činí tak rostlinu mimořádně přitažlivou.
Continue reading
Jedincům s košatou sexuální fantazií při pohledu na pórek jistě dojde, proč má tahle zelenina pověst hříšnou. V Hájkově překladu Matthioliho herbáře čteme, že „šťáva z póru s medem k chlípnosti zapaluje“. Není tedy divu, že fungoval jako součást magických nápojů lásky (…že bychom ho vyzkoušeli?). Do naší kotliny přišel pór poměrně pozdě – divoký pórek podle všeho pochází ze Středomoří. Jako o jeho domovině někteří mluví o jižní Anglii a jiní o Persii, to druhé je pravděpodobnější. Každopádně ho pěstovali již Egypťané a zmiňován je také v Bibli.
Březen je tradičním měsícem pro jarní řez růží. V teplejších oblastech s ním sice můžeme začít již koncem února, ale na sklonku března by měl být jarní řez růží dokončen i v oblastech nejchladnějších. Čistě teoreticky platí, že všechny větve, které nesly v minulé sezoně květy, by měly být odstraněny. Jenže v praxi to tak udělat nejde, protože keř musí mít možnost vytvořit si z větví kostru – a to u všech druhů růží bez výjimky.
Continue reading
Že již dávno před námi na leccos užitečného přišli staří Egypťané, nás dávno nepřekvapí. Tak třeba cibuli jako potravinu – ač nejspíš trochu jiný druh – používali hojně, a při stavbě Cheopsovy pyramidy jí (a také česneku a ředkví) snědli za 1600 talentů stříbra. Zaujme nás ale jistě, že cibule jim sloužila také při mumifikačních procesech jejich faraónů. I v naší lidové magii se používala k ochraně domácnosti: to se musela rozkrojená cibule někde v domě položit, aby všeechno zlé do seb vychytala. Pojídaná zasyrova prý spolehlivě chrání před černou magií. Lékař Petr Ondřej Matthioli se cibuli obsáhle věnuje v našem nejstarším herbáři z roku 1562.
Z psí růže (u nás ji známe spíš jako divokou a nebo šípkovou) se za tisíciletí lidského obdivu k ní podařilo vypěstovat spoustu druhů, např. popínavé a pnoucí růže. K dalším přečetným nám pomohla příroda náhodným křížením a samovolnými mutacemi. Pro flakon růžového oleje byly zosnovány vraždy a o právo připravit kance v šípkové omáčce se poprali myslivci. Některé druhy úspěšně svůj rod zastupují v kuchyni, a jiné zase třeba ve voňavkářství. A rytíři se pro růži z něžné ručky na turnajích propichovali dřevci, což je zajisté nejširší oblast využití růží – růže z lásky a růže pro krásu. I z více méně kapesní zahrádky udělají skvost.
Continue reading
Po delších zimách zpravidla na zahradě sčítáme značné škody s velkou pravděpodobností i na našem více či méně dokonalém trávníku. Loňská chlouba – svěže zelený hustý pažit – může vypadat jako olysalá kropenatá slepice. Trávník nám vezme úsměv spoustou žlutých skvrn a holých míst. Tento stav má na svědomí sněžná plíseň na trávníku – bělavé až narůžovělé mycelium, šířící se zpravidla v kruzích. Kromě trávy napadá i některé trvalky.
Continue reading
Aloe vera je poměrně nenáročná pokojová rostlina, jejíž léčebné účinky bývají považovány přímo za zázračné. Je známá odedávna, začátkem našeho letopočtu již byla používána jak k léčení ran, tak i k balzamování. V Egyptě ji považovali za lék zajišťující nesmrtelnost. Je pravda, že šťáva Aloe vera obsahuje řadu minerálů, vitamínů, enzymů, biostimulátorů a dalších zdraví i kráse prospěšných látek. Droga je také součástí známých švédských kapek.
Continue reading
Rok od roku narůstá zájem o živé vánoční stromky. Vysvětlení je prosté – jsou sice o něco dražší, ale nekončí po Vánocích u popelnic. Vysadíme-li stromek po svátcích na zahradě, poroste desítky let a v následujících letech ho můžeme zdobit venku. Anebo ho ponecháme v nádobě na terase nebo balkonu a při správné péči si ho užijeme další a další Vánoce. Pokud nechceme o stromek dál pečovat a přesto bychom měli rádi živý, existují již půjčovny. Takový živý vánoční stromeček je třeba si včas rezervovat. Víte ale, jak zacházet se stromečkem v květináči, aby přežil teplo bytu a následně venkovní mráz?
Ačkoliv koupit kvetoucí orchideje není během roku složité, nejvíc těchto pralesních květin přichází do našich domovů o vánočních a novoročních svátcích. „Orchidejový festival“ zpravidla končí o svátku svatého Valentýna. Především v zimních měsících lidé oceňuje jásavé barvy, rozčepýřené tvary a u některých druhů i krásnou vůni. Možná je to proto, že za pošmourného počasí krátkých dnů, anebo v kontrastu s ledem, sněhem a krákajícími vránami, je intenzivněji vnímáme jako pozvánku do tropických pralesů dosahujících až na pláž. (Na tom nic nemění fakt, že některým orchidejím se daří v nadmořských výškách, z nichž by se nám točila hlava.) Často prý orchideje podněcují i erotickou fantazii.
Continue reading
Původní planě rostoucí druhy tykví vypadaly jako asi pěticentimetrové hrušky s tvrdou, zelenožlutě pruhovanou slupkou. Protože byly hořké, sběrači z nich jedli jen výživná semena. Za pár tisíc let šlechtění se z malých dřevnatých a hořkých planých druhů povedlo vyšlechtit mnohostranně využitelnou zeleninu – jen z tykve obecné více než osm set druhů. Jíst se dokonce v mládí dá i většina dekorativních tykviček. A dýňová semínka? Jsou báječná!
V říjnu ukončujeme sklizeň a pomalu se připravujeme na zimu. Mnohé rostliny nebo jejich cibule potřebují toto období přečkat na nějakém bezmrazém, světlém a suchém místě. Říjen na zahradě je ale i obdobím výsadeb okrasných keřů, růží, ovocných i okrasných stromů a trvalek, neboť stále mají dost času, aby do zimy pevně zakořenily.
Olivovník se od nepaměti těšil na jihu Evropy úctě doprovázené často bázní přímo posvátnou a, podobně jako pod dubem na severu našeho kontinentu, se v jeho stínu konaly náboženské obřady, soudy a důležitá shromáždění. Na olivovníku rostou užitečné olivy, na dubu žaludy (proto symbolizuje mužský princip a zdobí se jím válečníci) a také na něm parazituje čaromocné jmelí. Keltští druidové se svými legendárními zlatými srpy měli dub v mimořádné oblibě především v době úplňku a starožitní Podzimní rovnodennost a olivovník Řekové chránili a z jeho dřeva dovolovali vyrábět jen kultovní předměty. Symbolizuje harmonii – rovnováhu světla a tmy.
Continue reading
Lahodné plody, červený symbol začínajícího léta, můžeme mít i na té nejmenší zahrádce. Dokonce i na balkonu či terase. I lidé, kteří dávají přednost výhradně okrasným zahradám, někde pro jahodník kousek místečka přeci jen najdou. Jahody a jejich pěstování je možné bezmála všude. Dokonce i ve výšce až 700 metrů nad mořem.
Špagetová dýně (Vegetable Spaghetti) patří k původním druhům, které pocházejí z amerického kontinentu. Její zvláštností je, že se po tepelném zpracování rozpadá na jemná vlákna, které vypadají jako špagety. Tento druh se obecně považuje za jednu z nejchutnějších dýní. Po dozrání je žlutá, nebo žlutozeleně žíhaná. Obvykle je podlouhlá a měří okolo 30 cm. Dobře uskladněná vydrží více než půl roku, a některé zdroje uvádějí dokonce rok. Tak dlouho nám nevydržela.
Hloubání nad nesmrtelností chroustů je synonymem k vcelku neplodnému obíráním se nicotnostmi na úkor řešení reálných problémů. Někdy jsou jako takoví badatelé označováni i zasnění zevlouni tlukoucí lelky. Pravdou však je, že masové objevování se a opětné mizení chroustí populace. To je podmíněné divným životním cyklem těchto nemotorných brouků příčinu k úvahám o jejich nesmrtelnosti zavdává (jak zmiňují kroniky) již od středověku. Chrousti se zpravidla objevují v květnu a nastává tedy Rok chrousta.
Continue reading
Stane se, že rakytníkový keř už ztratil listí a na sněhové pláni svítí neobyčejně jasnou červenou barvou plodů na trnitých větvích. A kolem keře bude určitě hlučno, protože ptáci si kulaté či soudkovité plody nenechají ujít. Ani my bychom určitě neměli otálet. Vždyť například v extrémních podmínkách Sibiře představoval pro domorodce rakytník řešetlákový součást jídelníčku bohatou na vitamíny. Babky šamanky se mu klaněly. V lidové medicíně jím domorodci léčili vředy, žaludek, ženské potíže a dokonce rakovinu.
Prý se u nás začaly cukety pěstovat proto, že se tak rozšířila plíseň okurková, že ve Znojmě neměli co nakládat, takže se jako ke spáse obrátili k cuketám. Je zelená? Je. Je podlouhlá? Je. A konec konců je s okurkou i prokazatelně spřízněna. Coby náhražka sice dopadla bídně, ale jako samostatná zelenina se u nás zabydlela jako variabilní součást kuchyně použitelná k neuvěřitelnému množství úprav. Pěstovat tuto další příbuznou z široké rodiny dýní je přitom relativně snadné.
Pamatujete se na neidentifikovatelnou potravinu červené barvy, kterou nabízely některé školní jídelny v rámci především bezmasých čtvrtků? Byla to řepa a to neblahé setkání náš vztah k této zelenině často předurčilo dlouhodobě. Také zemědělcům někteří s nosem nahoru říkají řepouni a snad ve vzpomínce na „tu věc“ na talíři nemyslí to chvályhodně. Čím ale byl pravděpodobně jejich dědeček, aha? Zbavme se vzpomínek na školní jídelnu, protože červená řepa je zdravá a chutná. A zanechme občasného přezírání selského stavu. V mnoha ohledech mu vděčíme za to, že jsme. Jen málo kterému Čechovi a Moravanovi nečouhá ve vzdálenější perspektivě z bot sláma. Takže pro příště jasně a stručně: Řepu na talíř ano a… Řepoun – to zní hrdě!
Bonsaje mají zvláštní půvab i vznešenost a jejich pěstování patří mezi nejkrásnější záliby, které posilují zejména naši trpělivost. Název bonsaj pochází z japonského výrazu, kdy bon znamená mělká miska a sai rostlina. Smyslem tvorby bonsají bylo vytvořit přírodní miniaturní a určitým způsobem idealizované krajiny. Bonsaj lze vytvořit z většiny typů stromů nebo keřů a některé exempláře, zvláště pak v Japonsku, se dožívají až stovek let. Na Wikipedii o nich píší ZDE.
Brokolici bychom mohli použít jako poněkud absurdní květinu do vázy, protože to, co jíme, je vlastně nevyvinuté květenství. Brokolice opravdu vypadá divně. Ale na talíři je dekorativní a když ji umíte připravit (což není nic těžkého), je také chutná. A i ten, komu nebude šmakovat hned a bude se jí přesto ládovat pro její nepopiratelné zdravotní přednosti, rychle si na osobitou chuť zvykne. Chorobná závislost na brokolici však prokázána nebyla! Ne všichni ovšem její chválu sdílí. Poté, co Homera Simpsona málem zabila, vyslovila kapacita na slovo vzatá, totiž doktor Dlaha, známá slova: “Brokolice je nejnebezpečnější zelenina na světě. Přitom se nás snaží varovat svou odpornou chutí…“