Bonsaje mají zvláštní půvab i vznešenost a jejich pěstování patří mezi nejkrásnější záliby, které posilují zejména naši trpělivost. Název bonsaj pochází z japonského výrazu, kdy bon znamená mělká miska a sai rostlina. Smyslem tvorby bonsají bylo vytvořit přírodní miniaturní a určitým způsobem idealizované krajiny. Bonsaj lze vytvořit z většiny typů stromů nebo keřů a některé exempláře, zvláště pak v Japonsku, se dožívají až stovek let. Na Wikipedii o nich píší ZDE.

 Pokus s pěstováním bonsají teprve začínáme, bude nejjednodušší koupit si ji již zahradnicky upravenou, i tak s ní budeme mít spousty práce. Pěkné bonsaje dostaneme nejlépe v květinářstvích, která jsou alespoň částečně na jejich pěstování zaměřena. Při nákupu zkontrolujeme, nejsou-li rostliny zvadlé nebo zažloutlé, požádáme o informace o správném pěstování a poznamenáme si přesný český i latinský název. V praxi je pak třeba naučit se bonsaje přesazovat a také správně seřezávat a ohýbat čili tvarovat, o čemž píšeme  ZDE.

Umístění

Rozlišujeme bonsaje venkovní a pokojové. Venkovní můžeme umístit na terase, dvorku či na zahradě, kde rostou po celý rok. Chráníme je před přímým sluncem a velkými mrazy. Pokojové bonsaje nejlépe umístíme do výše očí a před nepříliš strakaté pozadí, aby byly co nejvýraznější. Stanoviště by mělo být světlé, avšak chráněné před průvanem či plným sluncem, a také před zdroji tepla (radiátory, kamna…). Bonsaje mají rády letnění, ale nemůžeme je jen tak postavit na balkon či terasu, protože neotužené rostlině dokáže i jarní sluníčko ošklivě popálit listy. Proto k přemístění bonsaje do exteriéru vybereme den, kdy je zataženo a zajistíme, aby nové stanoviště bylo trochu zastíněné.

Zálivka

Bonsaje nejčastěji pěstujeme v mělkých miskách, z toho důvodu také dochází k rychlejšímu vysychání zeminy. Problémem ale je i skutečnost, že bonsaji škodí nejen přeschnutí, ale ještě více přelití, a takřka každodenní péče o správnou vlhkost kořenového balu je proto nezbytná. Snáze bonsaj zvládne malé přeschnutí, kdy se po důkladném zalití vzpamatuje, než přelití, se kterým se zvláště v chladnějším období velmi špatně vyrovnává. Při dlouhodobějším přemokření dochází k poškození kořenového systému a rostlina uhyne. Až na výjimky je nutné bonsaje zalévat denně na jaře, v létě a na podzim. V zimě ale jen tak, aby byla zemina stále mírně vlhká. Používáme pouze odstátou vodou, z které vyprchal chlór, a jejíž teplota je stejná jako teplota místnosti.

Hnojení

V mělkých pěstebních miskách je i omezené množství substrátu, a tak je nutné bonsaje přihnojovat. Kromě drahých speciálních hnojiv pro bonsaje můžeme s úspěchem používat i běžná hnojiva pro pokojové rostliny. Nejvhodnější jsou pevná  ve tvaru tyčinek, tablet či granulí a hnojiva podávaná v malých dávkách, abychom rostlinu nepřehnojili a nepoškodili jí kořeny.

Nejvhodnější druhy

• Pro začátečníky je vhodná borovice osinatá. Krásnější je borovice drobnokvětá, ta je však pěstitelsky náročnější. Borovice lesní snáší i sucho a slunce, má nízké nároky na substrát a dobře se tvaruje. Je mrazuvzdorná stejně jako borovice kleč, která je také odolná vůči imisím, suchu i úpalu. Tvaruje se zaštipováním.
• Modřín evropský je pěstitelsky nenáročný, dobře snáší tvarování. Krátké zelené jehlice na podzim zezlátnou, malé šištičky na rostlině dlouho vydrží. Už méně vhodné jsou choulostivější smrky, které vyžadují častou zálivku a špatně snášejí znečištěné prostředí.
• Tis japonský a tis červený se dobře tvarují řezem. Z listnatých druhů je nejvhodnější habr obecný, který má malé lístky, dobře se tvaruje a je na pěstování nenáročný. Buk lesní zase snáší bez problémů řez i zaštipování. Řada jeho kultivarů je velmi ozdobná zbarvujícími se listy a stříbřitou barvou kmínků.
• Javor dlanitolistý s kultivary v barvách zelené, oranžové nebo červené je vhodný na roubování, ale špatně odolává mrazům. Dobře tvarovatelné a nenáročné jsou kultivary hlohu. Bříza bílá a bříza bradavičnatá vytvářejí malé lístky i jehnědy, ale jsou náročné na vláhu – půda jim nesmí vyschnout. Vynikající pro vytváření bonsají je skromná trnka. Nejhezčí je kvetoucí nebo po opadu listů, kdy na větvičkách zůstanou plody. Dalším vhodným stromkem pro bonsaje je nenáročná okrasná jabloň. Množíme ji řízkováním, podobně jako třešně. O korkovém dubu píšeme ZDE, a ZDE zase o stromku s vynikající regenerační schopností, jehož  rány se po řezu dobře zacelují – o jilmu habrolistém.