Orchideje – drahokamy z pralesa

orchideje

Ačkoliv koupit kvetoucí orchidej není během roku složité, nejvíc těchto pralesních květin přichází do našich domovů o vánočních a novoročních svátcích. Je to totiž krásný, hodnotný a vždycky originální dárek. „Orchidejový festival“ zpravidla končí o svátku svatého Valentýna. Nás takový dárek nezarmoutí nikdy… Především v zimních měsících lidé oceňuje jásavé barvy, rozčepýřené tvary a u některých druhů i krásnou vůni. Možná je to proto, že za pošmourného počasí krátkých dnů, a nebo v kontrastu s ledem, sněhem a krákajícími vránami, je intenzivněji vnímáme jako pozvánku do tropických pralesů dosahujících až na pláž. (Na tom nic nemění fakt, že některým orchidejím se daří v nadmořských výškách, z nichž by se nám točila hlava.) Často prý orchideje podněcují i erotickou fantazii.

(2012) ***  Proti původním pralesním rostlinám, které roku 1731 přivezli botanici do Anglie (mezi významné objevitele orchidejí patřil i náš Benedikt Roezl) jsou dnešní hybridy mnohem lépe přizpůsobené domácímu pěstování. Až do roku 1853 se nedařilo dobře ani pěstování orchidejí ve sklenících. A ani dnes nejde o snadnou věc. Orchideje si dlouho zvykají na nový domov, koření i rostou pomalu. Když nasadí na květ, je to vždycky velká tichá sláva.

Po odkvětu nevyhazovat!

Po odkvětu orchideje moc parády nenadělají, nemají totiž zrovna zdobný list, a spousta lidí je vyhodí. Perspektiva popelnice je ale, podobně jako u řady vpravdě vánočních květin, nešťastná. Za trpělivou péči se nám mohou po čase odměnit znovu květy, z nichž se budeme opakovaně těšit podle druhu jeden až tři měsíce. A až se naše první pěstitelské úspěchy dostaví, zapomeneme nejspíš na chvíle trápení i bezmocného vzteku, které nám orchideje připravily. A dost možná se z nás stanou opravdoví sběratelé. Tací si seženou odbornou literatury, na internetových fórech si budou horečně vyměňovat zkušenosti. Zamyslí se třeba i nad tím, zda a jak pro naše miláčky zbudovat speciální pokojový skleníček nebo vitrínu.

Záleží na kondici

Se zakoupenou a nebo darovanou orchidejí se to má zpravidla takhle: dosud stála na exponovaném místě, třeba uprostřed stolu, a poutala všeobecnou pozornost. Po čase nám zevšedněla, a pokud odkvetla, bůhvíjak krásná není. Překonat přitom musí handicap i jiných vánočních květinových darů. Přišla k nám totiž vzhledem k svému životním cyklu v době teplotně i světelně nejméně vhodné. U většiny orchidejí totiž skončilo nebo právě probíhá období vegetačního klidu, v němž mají odpočívat při snížené teplotě a nepatrné zálivce, přičemž vzduch by měl být rozhodně vlhčí, než jim zpravidla nabízejí byty temperované ústředním topením. A taky je brzy tma. Orchidej k zdárnému životu potřebuje nejméně dvanáctihodinový, ale raději delší osvit. Měli bychom jim tedy zajistit světlé místo bez průvanu, rozumnou teplotu a zálivku, vhodný substrát a ochranu před škůdci.

Přesazování: ano, či ne?

přesazování orchidejíPodmínky v současných velkopěstírnách se významně liší od těch, které můžeme rostlinám běžně zajistit doma. Budeme je sice hýčkat individuálně, ale orchidejím společnost dalších jedinců s podobnými nároky svědčí, protože ve větším společenství pro ně vzniká příznivé mikroklima trochu podobné přirozenému pralesnímu prostředí. A protože některé firmy hrnkují rostliny těsně před prodejem a ty nemají čas řádně zakořenit, můžeme je přesadit, ačkoliv to jinak moc nemilují (tak jednou za tři roky, když nádobu dokonale prokoření). Mají totiž na pohled solidní, nicméně velmi křehký kořenový systém, což vadí hlavně epifytním druhům co rostou například v úžlabí větví, a terestrickým, kořenícím v zemi, jen o nemnoho méně.

Substrát

Než si zvykneme na speciální orchideové průhledné květináče, může to chvíli trvat, ale přístup světla k substrátu a kořenům většině orchidejí opravdu svědčí. Jeho jednotlivé složky u  úspěšných pěstitelů mohou být kuriózní: zatímco jeden nedá dopustit na molitan či cupaninu ze silonových punčoch, jiný přísahá na polystyrenovou drť. Klasiku ale představují jemně mleté kořeny kapradí, díl drceného mechu, díl lehké kypré drnovky a díl listovky. Hotový dost dobrý substrát pro orchideje mají v květinářstvích nebo zahradních centrech hobby marketů. My jsme se rozhodli u orchidejí experimentovat s hydroponickým pěstováním.

Rostou jako z vody

orchidejFakticky ano, jenže neznamená to, že rostou rychle, protože růst většiny hydroponicky pěstovaných rostlin nebývá bujný. Zato je téměř prost patálií s nemocemi a škůdci. Nejúspěšnější jsme byli s méně nápadnou ale opojně vonící orchideou, kterou jsme hydroponicky pěstovali sedm let, přičemž každý rok opakovaně kvetla. Většina druhů orchidejí v keramzitu větší frakce prosperuje překvapivě dobře (ten nejen vede vodu, ale mezi jeho zrny se ke kořenům dobře dostane i vzduch). Zpočátku budeme muset vyřešit upevnění rostlin tak, aby dobře držely.

Utopené rostliny

Hlavně v zimě často říkáme, že „kytka uschla“, ale ve skutečnosti v našich domácnostech mnohem víc květin spolehlivě zabijeme tím, že je přeléváme. U hydroponií máme přece jen jakous-takous kontrolu stavu zavodnění, nicméně v zimě i tak hodinu po zalití vše, co proteklo skrz a co keramzit do sebe nenasál, vylijeme. Nejhorší totiž je (a platí to prakticky pro všechny rostliny), když má květina „studené nohy“ – tedy stojí v chladné vodě třeba na parapetu, kde táhne. I pokud pěstujeme klasicky, květináč s rostlinou v substrátu postavíme na kamínky a zaléváme do misky.

Kdo má na naše vymazlence zálusk

Není to pravděpodobné, ale s květinou si můžeme přinést do bytu i některé její škůdce. Zásadní pro rozvoj těchto nežádoucích společenství je příliš suchý vzduch. Na listech, v jejich paždí a na výhonech, se mohou usadit svilušky. Sají šťávu a na orchideji se objeví jasné zvětšující se tečky, slévající se do bělavých polí. Listy opadají, rostlina zeslábne a může uhynout. Buněčnou šťávu sají také štítenky, takže listy ztrácejí barvu, schnou a opadávají. Stonky i listy včas oboustranně otřeme mýdlovým roztokem. Většinou to pomůže a nebudeme muset zasahovat insekticidem. Zelené larvy drobné mušky molice najdeme na spodní straně listů. Listy lepí a jsou lesklé z jejich sekretu, žloutnou a kroutí se. Napadené listy, výhony a poupata už nezachráníme, musíme je odstranit a rostlinu co tři dny přestříkat insekticidem. Také kolonie mšic nejsou vybíravé: napadnou kteroukoliv část rostliny a my je musíme neprodleně odstranit mechanicky a následně květinu ošetřit ještě permetrinovými prostředky.