Pamatujete se na neidentifikovatelnou potravinu červené barvy, kterou nabízely některé školní jídelny v rámci především bezmasých čtvrtků? Byla to řepa a to neblahé setkání náš vztah k této zelenině často předurčilo dlouhodobě. Také zemědělcům někteří s nosem nahoru říkají řepouni a snad ve vzpomínce na „tu věc“ na talíři nemyslí to chvályhodně. Čím ale byl pravděpodobně jejich dědeček, aha? Zbavme se vzpomínek na školní jídelnu, protože červená řepa je zdravá a chutná. A zanechme občasného přezírání selského stavu. V mnoha ohledech mu vděčíme za to, že jsme. Jen málo kterému Čechovi a Moravanovi nečouhá ve vzdálenější perspektivě z bot sláma. Takže pro příště jasně a stručně: Řepu na talíř ano a… Řepoun – to zní hrdě!
(2012) *** Řepa je Beta, dobře se to rýmuje a hlavně je to tak latinsky. Beta vulgaris altissima saccharifera je cukrová řepa, Beta vulgaris crassa je řepa krmná. Beta vulgaris cicla je latinský název pro řapíkovou zeleninu mangold. Celkem je řepy asi tucet druhů – a Beta vulgaris esculenta je řepa salátová.
Co s nimi
Z cukrové řepy můžeme vařit sirup a nebo péct babičkovské sladké pečivo. Krmnou řepou v kuchyni nepoužíváme, ale zato v hospodářství název rostliny prozrazuje její určení. Mangold syrový poslouží jako salát (řapíky), ale můžeme ho dusit podobně jako špenát (listy). Nejvíc možností nám nabízí řepa zahradní čili salátová a o té proto více.
Čím je červená řepa úžasná
Přináší ne zrovna ohromující obsah vitamínů C, B1 a B2. Ovšem mezi zeleninami vede jako zdroj kyseliny listové důležité pro krvetvorbu – na gram váhy jí obsahuje jeden mikrogram. Řepa podporuje krevní oběh a působí proti kornatění cév, požehnaná je i pro játra. Stopové prvky v ní jsou železo, hořčík, měď a draslík, zinek, jod a mangan, fluor, kobalt, lithium a vanad. Červenou barvu způsobuje betacyanin s antioxidačními vlastnostmi. Pro zachování důležité kyseliny listové bychom ji neměli vařit či péct dlouho. Při léčbě rakoviny má významný podpůrný charakter, protože v ní obsažený pektin podporuje vylučování cholesterolu, olova a radioaktivních látek z organismu. Rekonvalescentům se doporučuje čerstvá šťáva ze syrové řepy – jako posilující nápoj je prý bezkonkurenční.
Zeleninový elixír „Bylinná krev“
Recept je jednoduchý. Potřebujete na něj ovšem odšťavovač. Použijete na něj polovinu šťávy z červené řepy a druhou polovinu by měla tvořit šťáva ze stejných dílů celeru, petržele a mrkve. Tahle „krev“ představuje dokonalý detox, ostří zrak, upravuje funkci střev (pokud to zpočátku s množstvím šťávy přeženete, dokonce dost bouřlivě), pomáhá žlučníku a upravuje menstruační potíže. A protože šťáva obsahuje i tlumivý neurotransmiter, zklidňuje stresem pronásledovaný mozek – jen po ní nejspíš budete červeně čůrat.
Stará jako lidstvo
Původ má řepa pravděpodobně v rozsáhlých oblastech od Přední Indie po západní Středomoří. Rostla planě. K jídlu lidem sloužila již od nepaměti, hlavně však mladší listy připravované jako zelí a v starověké římské kuchyni i nakládané. Kořen připravovali zase Řekové, popravdě však řepná bulva lidem moc nechutnala. Využívali ji hlavně v apatyce – proti bolestem hlavy a zubů. Ale již Komenský píše, že se bulva podávala k pečenému masu s omáčkou. Větší rozšíření řepy v Evropě tak lze datovat od poloviny sedmnáctého století.
Pěstování
Kdo nechce spoléhat na trh, chce mít jistotu, kde jeho řepa vyrostla (a má tu možnost) dokáže ji pěstovat a nemusí být k tomu Mičurin. Zvládne to i začátečník. Tato jednoletá plodina je skromná, nevyžaduje speciální typ půdy, prosperuje i ve vyšších polohách a škůdci ji nežerou. Vyséváme ji koncem dubna nebo v květnu, dvě semínka do sponu asi třicet centimetrů. Po vzejití slabší (tedy světlejší) rostlinku vytrhneme. Pak už jen dostatečně zaléváme. Drobnější variety můžeme zkusit dokonce na balkoně, terase nebo ve větším truhlíku. Sklízíme od konce léta do prvních mrazů. Salátovou řepu pěstujeme z přímého výsevu koncem dubna.
Malé bulvičky kulovitých odrůd do tří až pěti centimetrů zavařujeme vcelku. Pozdní kultury necháme dorůst do velikosti okolo do dvaceti centimetrů v průměru. Skladovat se řepa v temnu a chladu dá dobře.
V kuchyni
Léčivé účinky využijeme nejlépe při použití syrové řepy. Různé tepelné úpravy červené řepy jsou známou součástí evropské i severoamerické kuchyně. Zvláštní místo má v kuchyních Slovanů, a to nejen jako součást boršče (recept najdete ZDE). Nakládaná řepa sladká, slaná nebo pikantní zpestří většinu příloh a na talíři vždy náš zrak přitáhne. Při jejím zpracování bude všechno kolem červené, s čímž bychom měli počítat, protože vznikají fleky, které se drží velmi úporně.
Hovězí na grilu s kaší z červené řepy
Laik těžko může zpochybnit lékařská dobrozdání pokud jde o obsah řepy. Pokud ale stále nevěříte i na její chuťovou výjimečnost, zkuste kaši z červené řepy podle receptu, který jsme převzali z webu Vaření a pečení . V duchu shora uvedené zmínky o J.A.Komenském můžete připravit jídlo, kde překvapivě chutná kaše z červené řepy chuť grilovaného hovězího nejen skvěle doplňuje, ale ještě umocňuje.
Potřebovat budete mladé hovězí z roštěnce, olej, nejlépe olivový, steakové pepře, sůl. Na přílohu použijete 500 g červené řepy, 4 lžíce strouhanky, olej nebo jiný omastek, šťávu z 1/2 citronu, opět sůl a 1/4 l smetany.
- Několik hodin předem naklepte plátky hovězího, potřete je olejem, okořeníte, naskládáte na sebe a zakryté dáte odležet do ledničky.
- Jednu až dvě bulvy červené řepy omyjete a ve slupce uvaříte doměkka. Vodu slijete a necháte vychladit.
- Řepu oloupete a nastrouháte na hrubém struhadle – nejlépe na nudličky na jemnějších nožích WS strouhače.
- Na rendlíku usmažíte dozlatova strouhanku. Přidáte nastrouhanou řepu a podle chuti osolíte a zakapete citronem.
- Rozpalte grilovací pánev a opečte na ní plátky hovězího.
- Do dusící se řepy vlijte čtvrt litru smetany, zamíchejte a nechte krátce přejít varem.
- Nahřejte talíře – skvěle to jde v mikrovlnce – a jídlo naservírujte. Dobrou chuť!