Magnólie (Magnolia) neboli Šácholany se vyskytují ve formě stromů nebo keřů s poměrně velkými dekorativními květy, které se mohou vyskytovat v barvě od bílé přes žlutou, růžovou až po tmavě nachovou. Ty se otevírají ještě před rašením listů a činí tak rostlinu mimořádně přitažlivou.

Vývojově patří magnólie mezi jedny z nejstarších rostlin, fosilní nálezy pocházejí z počátků třetihor. Ve volné přírodě rostou v oblastech střední až východní Asie a v severní Americe.

Odrůdy a kultivary

Rod Magnolia zahrnuje okolo sta druhů opadavých či stálezelených stromů a keřů, ale pro naše klimatické podmínky jsou vhodné jenom některé, většinou opadavé druhy a jejich kříženci. Listy mají různé odstíny zelené. Při pěstování magnolií se nejčastěji uplatňují rostliny s růžovými a bělavě růžovými květy, dále purpurové a bíle. Velké růžovo-bílé květy má Magnólie Soulangeanova (Magnolia x soulangeana). Mezi další magnólie, které jsou vhodné pro pěstování u nás, patří např.: M. denudata, M. x wiesneri, M. acuminata, M. fraseri, M. hypoleuca, M. liliiflora. M. macrophyla, M. x proctoriana, M. stellata, M. x thompsoniana, M. tripetala, M. x veitchii, M. officinalis.

Pěstování Magnolií

Brzy na jaře rozkvétají i nejnápadnější a nejkrásnější dřeviny jara – Magnolie.  Některé stálezelené druhy z teplejších oblastí rozkvétají až v druhé polovině léta. Pěstování Magnolií je relativně jednoduchou záležitostí, ale rozhodně je dobré respektovat její požadavky a snažit se jim vyhovět.  Magnoliím se nejlépe daří v mírném polostínu nebo na slunci, v zastínění kvetou málo. Nepatří do chladných a syrových poloh. Chorobami a škůdci prakticky netrpí. Potřebují vlhký vzduch a vlhkou, hlubokou a humózní a dobře propustná půda, nejlépe s přídavkem rašeliny a kompostu. Při vyšším obsahu vápníku se objevuje žloutnutí listů – chloróza. Kořeny má magnolie dužnaté, v dlouhodobě zamokřeném prostředí snadno zahnívají. Na to pamatujeme  nejen při výběru stanoviště.  Řez  není nutný, neboť  magnólie ho špatně snáší a navíc by narušil přirozenou strukturu korunky. Pokud nám ale některé větvě opravdu překážejí, odřízneme je  s citem a ránu začistíme.

Stanoviště

Mladé rostliny v prvních letech po výsadbě chráníme proti namrzání například nastýlkou listím nebo slámou. Na jaře tento materiál zapravíme do země. Hnojíme uleželými organickými hnojivy. Půdu nekypříme nijak výrazně, neboť keř má mělké kořeny. Stanoviště by mělo být chráněné od severních větrů i od přímého slunečního úpalu v zimních měsících a v předjaří. Na popálení mladých listů silným jarním sluncem  mohou být citlivé zejména mladé rostlinky.  Rostliny nebudeme vysazovat ani u betonových či asfaltových cest, v blízkosti parkoviště nebo velkých zděných ploch. Agresivní sálavé teplo, které z nich v létě vychází, může magnóliím velmi škodit. Většina druhů a kultivarů se vyznačuje široce rozložitým růstem, často dorůstají do šířky až pět metrů, proto kolem nich necháváme dostatečný prostor. Pokud ho nemáme, můžeme zasadit druh Magnolia stellata s půvabnými bílými hvězdicovitými květy, který má malé rozměry a je vhodný do předzahrádek i malých zahrad. Jinak magnolie jako výrazné solitéry vyniknou nejlépe v trávníku a na pozadí temných jehličnanů.