Brokolici bychom mohli použít jako poněkud absurdní květinu do vázy, protože to, co jíme, je vlastně nevyvinuté květenství. Brokolice opravdu vypadá divně. Ale na talíři je dekorativní a když ji umíte připravit (což není nic těžkého), je také chutná. A i ten, komu nebude šmakovat hned a bude se jí přesto ládovat pro její nepopiratelné zdravotní přednosti, rychle si na osobitou chuť zvykne. Chorobná závislost na brokolici však prokázána nebyla! Ne všichni ovšem její chválu sdílí. Poté, co Homera Simpsona málem zabila, vyslovila kapacita na slovo vzatá, totiž doktor Dlaha, známá slova: “Brokolice je nejnebezpečnější zelenina na světě. Přitom se nás snaží varovat svou odpornou chutí…“

Přestože jméno má z italštiny, pochází z východnějšího konce Středomoří. Na sever Evropy se dostala až v osmnáctém století, a do jejího středu ještě později, podobně jako do Ameriky, kam si ji s pizzou a špagetami přivezli italští vystěhovalci. Latinsky se jmenuje Brassica oleracea var. botrytis italica. Tato varieta brukve zelené je v podstatě druhem kapusty. Z příbuzných se nejvíc podobá květáku, který by ale zůstal zelený. Také chutná jako květák, je ale výživově hodnotnější a navíc se snáz pěstuje.

Brokolicový štít proti rakovině

Brukvovité zeleniny vesměs obsahují sulfoforan, který brzdí vznik a rozvoj rakoviny. A úplně nejvíc ho je v brokolici. Nevíme, kdy tikající časovanou bombu v nás něco aktivuje, takže se zdravé buňky zblázní a promění se v zabijáky. Právě sirné sloučeniny glukosinuláty z brokolice dokážou rakovinové buňky destruovat. Na tom postavili své snahy britští šlechtitelé, jimž se nedávno povedlo vypěstovat jakousi superbrokolici s trojnásobným obsahem zdraví posilujících látek. A nebyla to krátká cesta – žádné inženýrská kouzla s geny, ale mendelovsko-mičurinskén piplání s divoce rostoucí brokolicí obsahující větší množství glucoraphaninu, které začalo už v roce 1983. Glucoraphanin se v našem žaludku a střevech mění právě ve zmíněný sulfoforan, který pak krev roznáší do těla.

Zvítězíme s brokolicí nad sklerózou?

Brokolice obsahuje dále vysoké množství vitamínů, beta karotenů, kyselinu listovou, železo a minerály. Mezi její zdravotní plusy lékaři počítají také protisklerotické účinky a schopnost našeho těla vytáhnout z brokolice až padesát procent obsaženého vápníku. Pomáhá také lidem s dvanácterníkovými vředy, léčí záněty, ale především působí proti oběhovým chorobám.

Naděje pro cvalíky

Přesto, že občas prosáknou zvěsti, že brokolice patří mezi zaručené „tukožrouty“, s lítostí konstatujeme, že odborníci jsou k takovému hodnocení spíš skeptičtí. Ovšem jakákoliv náhrada přemíry tučnějšího masa nebo škrobů v klasických přílohách naší kuchyně zeleninou obecně (a brokolicí zvlášť) je žádoucí, ostatně brokolice obsahuje značné množství pro organismus kýžené vlákniny.

Vybereme si odrůdu jakou budeme potřebovat

Z druhů rozeznáváme květákovou brokolici, která tvoří velkou středovou růžici, a brokolici výhonkovou. U té je středová růžice menší, ale rostlina vytváří větve a na nich od začátku zimy do plného jara spoustu postranních růžiček. Překvapí nás jinou barvou – fialové druhy jsou otužilejší než bílé: některé odrůdy můžeme sklízet pro vánoční stůl (Christmas Purple Sprouting). Zase Vitamina je bohatě větvená odrůda stonkového typu pro postupnou sklizeň růžic. Odrůda Lucie je poloraná odrůda pro jarní a raně letní až podzimní sklizně, Lord hybridní odrůda pro celoroční pěstování. Calabréza (zjevně původem z italské Kalábrie) dozrává tři měsíce po výsevu, od léta až do prvních mrazů.

Kde pomáhá chemie

Brokolice má ráda propustnou půdu s pH kyselostí mezi 6 až 7. Nepěstujte ji tam, kde v předchozích letech rostly jiné brukvovité zeleniny – zelí, kapustu, kedlubny, protože má stejné nemoci a totožné škůdce jako tito její příbuzní. Většinou potřebuje přihnojit komplexním hnojivem. Rostliny z přímého výsevu chráníme před dřepčíky, vyklíčené brokoličky sežerou klidně za den. Můžeme ale úspěšně záhon chránit netkanou textilií. Použitím hnojiva s molybdenem amonným ubráníme vegetační vrchol brokolice před plodomorkou zelnou.

Sklizeň a konzumace (např. brokolicový salát se slaninou a hrozinkami)

Hlavní růžici odřízněte. Pokud chcete brokolici na záhonu nechat, po čase z paždí listů narostou nové menší růžičky a tak lze postup do třetice zopakovat, ovšem jen pokud budete rostlinu dobře zalévat a doplníte ji výživu dusíkem v ledkové formě. Pokud nejste jako Hitler, Himmler nebo Goebels přesvědčenými vegetariány a i v salátu potřebujete mít „něco konkrétnějšího“, zkuste si připravit směs syrových (!) brokolicových růžiček s vyškvařenými kostičkami anglické slaniny, hrozinkami a zakysanou smetanou. Vše osolené, opepřené. A komu jde kyselé krkem, může místo smetany použít majolku. Ve vychlazené podobě vás tento neobvyklý salát příjemně překvapí.

Klasičtější způsob přípravy

Růžičky brokolice důkladně omyjte a vařte deset minut v mírně osolené vodě nebo patnáct v páře. Můžete po okapání hned podávat s rozpuštěným máslem, s vinným octem nebo smetanovými či sýrovými omáčkami. Mladé listy můžete připravit jako kapustu. A jak si na brokolici pochutnávají Italové? Růžičky polijí směsí bílého vína a olivového oleje a ještě ji posypou nastrouhaným parmezánem. Nebo ji smaží v županu či spaří a společně podusí s dary moře či olivami a červeným vínem. U nás ji nejčastěji zřejmě připravujeme bez přemíry fantazie – smaženou v trojobalu nebo šťouchanou jako květákový mozeček.

A ještě čínská brokolice

Čínská brokolice (Brassica oleracea var. alboglabra) se tomu, co si pod brokolicí představujeme, moc nepodobá. Doma je v Siamu – tedy v Thajsku. Je to víceletá bylina s přízemními růžicemi jen o málo vyšší, než třicet centimetrů. Listy má světle i tmavě zelené, případně sytě purpurově fialové. Květenství je řídké bílé či nažloutlé a to se podušené spolu s dužnatou lodyhou a mladými listy jí jako příloha k rýži. Také se může nasolovat. Čínskou brokolici vyséváme od počátku března nebo v polovině srpna do řádků. Můžeme ji také přirychlovat v pařeništi nebo skleníku (vyjednocené rostlinky nevyhodíme, ale hned sníme).