Jedincům s košatou sexuální fantazií při pohledu na pórek jistě dojde, proč má tahle zelenina pověst hříšnou. V Hájkově překladu Matthioliho herbáře čteme, že „šťáva z póru s medem k chlípnosti zapaluje“. Není tedy divu, že fungoval jako součást magických nápojů lásky (…že bychom ho vyzkoušeli?).  Do naší kotliny přišel pór poměrně pozdě – divoký pórek podle všeho pochází ze Středomoří. Jako o jeho domovině někteří mluví o jižní Anglii a jiní o Persii, to druhé je pravděpodobnější. Každopádně ho pěstovali již Egypťané a zmiňován je také v Bibli.

(2011) *** Mimořádné popularity dosáhl pórek koncem osmnáctého století v Británii, kde byly v klubech a hospodách pořádány přímo pórkové výstavy.  Welšané tuhle zeleninu dokonce vnímají jako jeden z národních symbolů. Každoročně 1. března si jí zdobí oděv. Zemský patron svatý David totiž svým ozbrojencům přikázal označit své helmice pórkem, takže se ve vítězné – jak jinak – bitvě na pórkovém poli – opět jak jinak – jeho vojáci mezi sebou poznali. Nejvíc se ovšem této zeleniny v současnosti sklízí ve Francii.

Náš starý kuchyňský známý

Pór (Allium porrum), obecně ovšem u nás zvaný spíš pórek, není žádný drobeček. Dorůstá do šedesáti centimetrů, má střídavě postavené šavlovité listy uprostřed s drážkou. Postavení listů připomíná vějíř. Květenství, které může narůst až půldruhého metru vysoko a objevující se v druhém roce, připomíná okolík, nicméně podle botaniků je to šroubel. Kdo to slovo nezná, měl by si ho zapamatovat, protože podobně kvete i cibule nebo česnek. Má šest okvětních lístků vybarvených od bílé, až po nachovou barvu. Kořeny mohou sahat do osmdesáti centimetrů, nad nimi je vejčitá cibule a z ní vyrůstá robustní kmen.

Tři druhy pórku

Pórek má rád slunce, vzduch, středně těžkou půdu a spoustu živin (dusík, fosforečnany a draselnou sůl) které by měl dostat ve třech porcích – před výsevem, pak po třech týdnech, a nakonec ve fázi, kdy už má několik vyvinutých listů. Rozhodně mu nedělá dobře sucho, což ale neznamená, že bychom ho měli přemokřit. 

Pěstování

Protože pórek roste dlouho, začínáme s ním co nejdřív. Vyséváme ho v dubnu přímo na záhon do řádků po patnácti centimetrech, nebo raději vysazujeme sazenice silné jako tužka a se třemi listy předpěstované v truhlíku nebo ve skleníku – ty jsme vyseli v lednu. Dokud se neujme, nesmíme zapomínat na zalévání. Sklízet můžeme od přelomu srpna a září. Podzimní kultury vyséváme do půli března a v polovině června vysazujeme na záhon, sklízíme v listopadu. Ozimé odrůdy vyséváme také v dubnu, v červnu jdou na záhon, na podzim přikopčíme a sklízíme až napřesrok od března do května. Za mrazů může pórek trpět víc žízní, než zimou.

Prvků jako v geologickém muzeu

Pórek je ze stejného rodu jako česnek a tak obsahuje éterické oleje dodávající mu charakteristické, štiplavé aroma, ale chuť má o něco jemnější, než cibule. Obsahuje vitamíny A, B1, B2, B3, C a E, z minerálních látek karoten, draslík, vápník, železo, fosfor, síru, mangan, selen, křemík a hořčík. A je pro naše tělo jedním z nejvýznamnějších dodavatelů kyseliny listové.

Co léčí pórek

Má močopudné účinky, takže uleví revmatikům a podagristům, zmírňuje nadýmání, podporuje činnost jater a žlučníku, poradí si se zácpou a střevními potížemi, dezinfikuje střeva, snižuje cholesterol a celkově podporuje náš imunitní systém. O jeho nemravné pověsti psali jsme již v úvodu. K léčbě pórkem Matthioli uvádí i několik vpravdě osobitých receptů. Například „proti hnisavým uším na sedm pórků a sedm žížal se svaří v oleji a ten olej se pouští do uší. Také vředy k hojení nesnadné uzdravuje…“, a krom toho zaručeně mírní opilost, rozhání kocovinu a pečený v popelu prý pomáhá proti otravě houbami.

Dobrý brach v kuchyni

Pórek má pozoruhodnou nutriční hodnotu a můžeme ho vařit ve vodě i v páře, dusit, zapékat i smažit. Připravovat jde s masem i bez a samozřejmě z něj činit nezaměnitelnou součást salátů, pomazánek a vůbec studené kuchyně. Tam, kde by vadila jeho štiplavost, nakrájený pór v sítu prolijeme vařící vodou a odkapeme. Pokud ho zchladíme vodou s kostkami ledu, měl by si i po spaření uchovat pěkně zelenou barvu (podobný trik můžeme zkusit třeba s brokolicí). 

Mražený pórek

Z dob, kdy nebylo možné jako dnes pórek koupit prakticky celoročně, existuje recept, který určitě využijeme při dobré úrodě, totiž způsob na jeho zmrazení: bílou část pokrájíme na špalíčky asi pěticentimetrové a zelenou na kolečka. V osolené vodě vaříme špalíčky tři minuty a kroužky dvě, vodu pak můžeme použít na brambory a nebo jako základ na polévku či omáčku. Prudce ho ochladíme ve studené vodě, necháme okapat, vysušíme v utěrce a poskládáme do plastových krabiček (kolečka nasypeme do mikrotenových sáčků). Bude nám tak v mrazničce trvale po ruce, protože do vaření ho budeme přidávat bez rozmrazování.