Stavitelem Kamenného mostu v Praze byl Petr Parléř (1333 – 1399), sochař a kameník, který se v třiadvaceti letech stal po Matyáši z Arrasu vedoucím architektem a mistrem kamenické stavební huti svatovítské katedrály. Narodil se pravděpodobně ve Švábském Gmündu. I jeho otec Heinrich byl stavitelem (mimo jiné dómu v Augsburku a chrámu v Ulmu), strýc Johann stavěl dóm v Basileji a v Münsteru. Když císař Karel IV. povolal roku 1352 mladého Petra do Prahy, přišel i s širší rodinou. Všichni ostatně byli kameníci. Starší bratr Michal našel místo ve Zlaté Koruně a dva synovce Nicolause a Jacoba si nechal k ruce na pražských stavbách.

Continue reading →

Než opustíme Juditin most, vraťme se ještě k plastice původně umístěné v malostranské mostecké věži. Fragment reliéfu (nyní v péči Klubu za starou Prahu), který nevratně poničil minule zmíněný uzenář, znázorňoval podle jedné interpretace císaře Friedricha Rudovouse udělujícího Vladislavovi dědičný královský titul. Jestli to tak bylo doopravdy (plastika má totiž až tři výklady) bylo za druhé světové války okupantům jedno – celý zaniklý Juditin most totiž bez dalších diskuzí vyhlásili za štaufskou památku a důkaz německého ducha. Ten ostatně prý vedl i k zbudování následného Karlova mostu. Jak se v jednom z dalších dílů dozvíme, toto fixlování s dějinami nakonec vyšlo mostu k dobru, protože na konci války nebyl most podminován.

Continue reading →

Na místě Karlova a před tím Juditina mostu byl vltavský brod, přes který byl pohyb lidí i zboží zřejmě velmi živý. Proto zde průběžně vzniklo několik dřevěných mostních provizorií s životností od povodně do povodně. Historický název ulice a divadla Na zábradlí ostatně s těmito dřevěnými mosty souvisí. Pozůstatky Juditina mostu, který byl prý postaven za tři roky, se nacházejí několik desítek metrů severně od současného mostu. Jsou to nižší mostecká věž na Malé straně, reliéf dnes v domě u mostu, jehož část zničil pan domácí, uzenář a kloboučník Bárta, a na staroměstské straně nejen zbytky věže v nároží křížovnického kláštera, ale i kdysi populární Bradáč.

Continue reading →

Předchůdcem Karlova mostu byl most nesoucí jméno po manželce druhého českého krále Vladislava II. a od roku 1158 druhé české královně Juditě Durynské. Podle kronikáře to byla „paní znamenité krásy a ducha neobyčejného, mysli smělé a podnikavé“. Pokyn k výstavbě mostu přes Vltavu dala roku 1157. Ve střední Evropě to byl podle dostupných pramenů teprve třetí kamenný most. Se stavbou pilířů würzburgského mostu přes Mohan se začalo roku 1120 a mostu v Řezně přes Dunaj roku 1133. V podobné době vznikl i kamenný most přes Labe v Drážďanech. Pražský Juditin byl tedy starší, než slavný most ve francouzském Avignonu. Náš nejstarší dochovaný most v Písku je mladší o sto let.

Continue reading →

Mostů, které pamatují jak šly věky, je na světě víc, ale sochařská galerie na tom pražském je výjimečná. Po staletích, kdy byl jen Kamenným a nebo prostě pouze Mostem (ostatně jiný v městě nebyl), nese od roku 1870 jméno českého krále a římského císaře Karla – v pořadí IV. Budoucí vladař se narodil roku 1316 v domě poblíž staroměstského kostela svatého Jakuba. Novorozenec dostal nejdřív jméno Václav. Když byl v jedenatřiceti roku 1347 korunován (ještě jako Karel I.) na českého krále, musel jeho průvod překonat řeku po mostním provizoriu, protože předchozí Juditin most vzala roku 1342 voda a stavba toho současného začala až roku 1357.

Continue reading →

Most nesený šestnácti oblouky je dlouhý 515 metrů a 76 centimetrů, široký 9 metrů a 40 centimetrů. Jeho základní kámen položil osobně císař Karel IV. roku tisícího třístého padesátého sedmého, dne devátého července v pět hodin ráno třicet jedna minut – tak prý rozhodli královští astrologové. Není číselná řada, která vznikla, zajímavá? Posuďte sami: 135797531… Ponechme však zatím úvahy nad magickým smyslem čísel a vydejme se na procházku mostem. Všimněme si toho, co z něj činí celek zcela výjimečný: ojedinělé galerie plastik.

Continue reading →