Z nebe tedy rozhodně nespadnul. Podle oficiálního životopisu na svět přišel 17. ledna rok před nástupem dvacátého století v newyorském Brooklynu. Ovšem není málo ani těch, kteří tvrdí, že se holiči Gabrielovi a švadleně Teresině Raiola narodil už v Neapoli na Sicílii, tedy před tím, než se rodina přestěhovala do Ameriky. Alphonse Gabriel Capone – zkráceně Al, měl osm sourozenců. Dva z nich se do jeho byznysu zapojili, ale někteří si raději změnili příjmení. Al nebyl sice nejdůležitějším chicagským mafiánem, ale rozhodně byl tím nejznámějším.
„Kmotra“ Capona bylo těžké přehlédnout: měřil šest stop a vážil přes dvě stě padesát liber. Ulízané vlasy, charakteristická jizva na vždy hladce oholené tváři, doutník a diamantový prsten na malíčku ale nebylo to, co z něj udělalo celebritu. Uměl to s novináři, zval je k sobě domů a nabízel jim hlášky nepostrádající humor. Okázale dával najevo na jednu stranu bohatství, na druhou lidové zájmy. Sport, opera ani charita mu nebyly cizí. A na rozdíl od gangsterů řídících svůj svět z ústraní a dávajících poznat svůj vliv až velikostí hrobky a počtem drahých věnců na vlastním pohřbu si Al Capone pěstoval pověst jako nějaká filmová hvězda.
Zjizvený rváč z Brooklinu…
Ač to zní nepravděpodobně, byl tento muž s masitými rty velmi charismatický. Nebo to jen říkali lidé, kteří se před ním podvědomě třásli hrůzou? Nebyl přece zrovna výřečný, protože tento dar mu sudičky zrovna nenadělily a ani se nemohl opřít o formální vzdělání. Žádný násilný čin mu nikdy nikdo nedokázal, přesto se ale mluví o řadě mrtvol, kterými osobně vydláždil svou cestu ke slávě. Chladnokrevně pracoval pěstmi, nožem i střelnými zbraněmi. Původně prý slibný student přísně katolické školy zbil učitelku a ve čtrnácti ho vyhodili. Protloukal se s newyorskými gangy mladistvých. Oficiálně pracoval v cukrárně, na bowlingu či jako číšník a vyhazovač v tančírně, kde také přišel k charakteristickému znamení – nůž se čtyřmi čepelemi se postaral o přezdívku, kterou nesl jen nelibě: „Al – Zjizvená tvář“. Přesto, že bílé šrámy na olivové kůži vydával za válečná zranění a dokonce si na ně sehnal papíry, nikdy nedovolil, aby ho fotografovali z levého profilu (ostatně ty papíry patřily jeho jmenovci, řezníkovi z New Jersey, protože Velký Al nikdy na vojně nebyl).
…a elegán z Cicera
V Chicagu, kam ho kvůli možným opletačkám s vraždou poslal král amerického organizovaného zločinu Johnny Torrio, začal kariéru ve čtvrti Cicero u Torriova strýce Colosima. Ten řídil asi osm stovek gangsterů. Na 22. ulici Hawthorne Inn si Al zařídil celé patro „úřadu“. Colosima dal časem zabít a po Torriově odchodu na odpočinek jeho gang celý převzal. Ačkoliv sám už se do vražd nepouštěl, nosil neprůstřelnou vestu. Jinak si ale potrpěl na dokonale padnoucí obleky u nichž upřednostňoval fialovou, elektricky modrou a žlutou. Zakázkové košile byly z hedvábí. Klobouky nosil perlově šedé s širokou černou páskou. Prezentoval se jako obchodník (i ve skutečnosti prodával starožitný nábytek), který konec konců jen dává zákazníkům to, co chtějí. S Johnny Torriem vlastnil pětadvacet bordelů a padesát kasin. V době prohibice, jež se pro gangy stala požehnáním, i pětašedesát nelegálních výroben piva a alkoholu. Občas jeho lidé přepadli nějakou banku a věnovali se i ozbrojeným loupežným přepadením. Těch je zaznamenáno v průměru sto padesát denně. V konkurenčně vypjaté situaci se znepřátelené gangy vzájemně střílely na ulicích, při čemž to občas odnesl i nezainteresovaný chodec.
Politický podnikatel
Korupce dostoupila v Chicagu neskutečných výšin. Podle poněkud nejasných zpráv se v třicátém roce Al Capione chystal do Čech. Že by zde už tenkrát viděl pro svůj obchodní styl dobrý potenciál? Peněz měl dost a nelitoval vydání. Vždycky se mu vrátilo. Zaplatil volební kampaně opakovaně zvoleného starosty Williama Hale Thompsona. V novém sídle v hotelu „Metropole“ v centru města zabral pro sebe a své gorily dvě patra, tedy padesát pokojů. Hotelové výtahy jezdily výlučně tam. V Caponově pracovně visely obrovské portréty tří pro něj nejdůležitějších lidí – Washingtona, Lincolna a právě starosty Thompsona. A dobře zaplacení novináři psali o Caponovi jako o americkém Jánošíkovi. Turisté do Chicaga přijížděli, aby ho mohli zahlédnout. Všude chodil v kruhu ochranky, jeden vůz zpředu a jeden zezadu doprovázely jeho pancéřovanou sedm tun vážící limuzínu. Kolem zuřila válka gangů – nejznámější masakr je zřejmě ten svatovalentýnský, o němž jsme psali ZDE . Poté, co jeho syndikát ovládl scénu organizovaného zločinu, pokusil se – a je třeba říct, že úspěšně, zjednat ve válce gangů příměří a definovat cíle mafie. Po dvou nepřesvědčivých pokusech si na setkání v rekreačním středisku Atlantic City ve státu New Jersey v roce 1929 představitelé třiceti gangů konečně mezi sebe rozdělili území Spojených států a mírovou dohodu podepsali.
Jen číslo v Alcatrazu
Veřejnost už začala mít korupce a zločinu dost a policie přestala zavírat oči. Nic zločinného ale nebylo možné Caponovi přímo dokázat. Nakonec ho spravedlnost dostala až na nezaplacené daně. Ani to však nebylo jednoduché. První roční trest (ještě za nelegální nošení zbraně) si ani celý neodkroutil. V cele měl telefon jímž řídil svůj podnik i poskytoval novinářům rozhovory. Připomíná to zprávy o Radovanu Krejčířovi, který si ve vyšetřovací vazbě nechal renovovat záchod a pro jídlo si posílal do restaurace. Al Capona pustili předčasně za dobré chování. Nicméně pilní daňoví úředníci se již vrtali v jeho příjmech a daňových přiznáních. Jeden dvakrát unikl pokusu o atentát. Když se proces po mnoha peripetiích podařilo dotáhnout do konce, Al Capone dostal jedenáct let. Dva roky si odseděl ve fešáckém vězení v Atlantě a šest pod vězeňským číslem AZ-85 ve sanfranciském Alcatrazu. Po propuštění se odstěhoval na Floridu, kde zemřel v domě příbuzných 25. ledna 1947 v osmačtyřiceti letech na syfilis jako zcela dementní.