Až se zima zeptá, co kdo dělal na jaře, někteří budou jen spokojeně na břiše točit palci a řeknou: „Sázeli jsme topoly.“ Pokud vám odpověď přijde ulítlá, vězte, že nikoliv, protože ti prozíraví jedinci se relativně brzy nebudou rozčilovat nad krvavými platbami za teplo. Ale s rychle rostoucími dřevinami je to jako s momentálně proklínanou fotovoltaikou: když je něčeho moc, tak toho prostě může být příliš.

Fotopanely na střeše jsou prima věc, tytéž na louce místo kytek ale sotva. Stejně je tomu třeba s japonským topolem: s tím, co nám vyroste na zahradě pro vlastní potřebu určitě ušetříme, pokud ale s vidinou pohádkového zbohatnutí vsadíme na velkou plantáž energeticky vesměs cizokrajných dřevin a ještě natáhneme ruku pro dotaci, bude ekologický přínos poněkud problematický.

Jako z vody

Samozásobitelé, kteří pěstují japonský topol (správně jde o křížence evropského černého topolu Populus nigra a středoasijského topolu Maximovičova – Populus maximowiczii) na méně než hektaru, sklízejí kulatinu po pěti letech, ale velké plantáže zpracovávající dřevo na biomasu se „kosí“ už po dvou letech. Topolové dřevo má větší výhřevnost, než hnědé uhlí a dobře slouží v kotli i v krbu. Někteří badatelé ovšem před japonskými topoly varují, protože uvolňují isopren, který přispívá k tvorbě pro živé organismy škodlivého ozónu. Většina rostlin ho sice vytváří také a naše topoly či vrby pěstované též na energeticky využitelnou dřevní hmotu docela významně, problém je ale v množství.

Možný horror se zapomenutým topolem

A samozřejmě je tady problém zatahování cizích druhů do naší přírody a jejich možného volného šíření. Invaze japonského topolu prý ale hrozí jen omezeně. Dřevinu, která dospívá kolem devátého roku, sklidíme totiž dřív, než stačí vykvést a přinést semena. Ovšem neumíme si domyslet, co by se stalo, kdybychom takovou plantáž prostě nechali jen tak růst a nebo po ukončení pěstování pařízky nevykopali. Tento topol je totiž velmi životný: pařezy obrůstají naprosto spolehlivě a z kořenů vyhánějí stále nové výhony.

Rekordmanka je z Číny

Ještě rychlejší sklizeň by našemu krbu mohla nabídnout paulovnie plstnatá (Paulownia tomentosa). Velkými listy připomíná bělokvětou katalpu, ale kvete hrozny modrých zvonků. Je velmi odolná, snadno regeneruje, nevadí jí znečištění ani různé půdní typy, jenom nemá ráda stín. Ta se dokonce může sklízet dvakrát ročně a už v třetím roce dává kolem sedmdesáti tun zelené hmoty z hektaru. Kde se ale lidem vymkne, stane se z ní obtížný plevel, o čemž své vědí na jihovýchodním pobřeží Spojených států i v Japonsku. Ani u nás nemá přirozené škůdce. Ve volné přírodě zatím nevyklíčí a setbu je třeba předpěstovat ve vyhřívaném skleníku, ovšem při celkovém oteplování… ostatně, volně se už prý šíří kolem Brna.

Aby tě nebylo moc, Pavlínko

Z hlediska bioenergetických plantážníků je tak výhodná, že by dokonce mohla vytlačit i japonské topoly. A neuvolňuje isopren, poutá třináct tun kysličníku uhličitého z hektaru ročně a vyrábí kyslík. Roste jako blázen, kmínek prý může po pěti letech mít průměr sedmdesát centimetrů. Má lehké pevné a rovné dřevo bez suků a téměř bez pryskyřice z něhož v Asii budují stavby a pro skvělé rezonanční vlastnosti i drnkací hudební nástroje. Pro nás, co bychom ji rádi použili do kotle, je výhodná tím, že obsahuje tak málo vody, že na topení se nemusí sušit a při spalování nedehtuje. Má velkou perspektivu.

Zkušenosti velí ostražitost

O cizincích ale historicky víme své: o kolonistech, které do Čech k dosídlení či rozvoji řemesel povolali středověcí panovníci i o kočovných tlupách, o páru ondater, jež utekly z knížecí obory na Dobříši, o akátu původem z Ameriky, který suveréne osídlil naše lesy a přiotrávil půdu tak, že v ní hřib nevyroste. Synonymem cizího nájezdníka je původně na okrasu vysazovaný bolševník. Známé jsou současné problémy s křídlatkou. A s nepůvodními dřevinami je i další patálie: například ptáci na nich podle výzkumníků nacházejí významně chudší potravní nabídku, protože náš hmyz k nim má zřejmé výhrady. Kdy jste naposled v městském parku kde převládají okrasné cizokrajné stromy a keře slyšeli ptačí cvrlikání? Kdy si tam na vás sedl motýl?

Malé opakování z chemie

Britští vědci jdou ve svém strašení až na krev: tvrdí, že do roku 2020 zhorší stromy pěstované na palivo znečištění ovzduší natolik, že to zabije 1400 lidí ročně. Celkově ovšem fosilním palivům přičítá Evropská agentura pro životní prostředí půl milionu předčasných úmrtí ročně. Z toho sám ozón prý zabije asi dvaadvacet tisíc Evropanů. Biopaliva sice ozón přidají, ale spotřebu fosilních paliv sníží. Obnovitelná paliva při růstu uhlík spotřebují a při hoření zase uvolní, takže výsledné skóre je jedna – jedna. Pálení neobnovitelných zdrojů nežádoucí uhlík do atmosféry jen přidává.

Neposlouchejte sýčky

Je fascinující pozorovat strom rostoucí doslova před očima. Kdo bude pěstovat některou z těchto původem cizokrajných dřevin pro vlastní potřebu, naši přírodu nejspíš neohrozí, ohřeje se a ještě ušetří. Dobré nápady se ale proti nám obrátí, když je začneme vzývat jako „zelené“ náboženství a s jeho praktickým uplatňováním to přeženeme. Co mělo ušetřit, se nám všem v důsledku prodraží. Příklady bohužel známe.