Tag Archives: pěstování

Mečíky, Gladioly

Posted on by
žlutě kvetoucí mečíky
Gladioly, Mečíky, foto med

Kdo Mečíky, Gladioly ve váze vnímá jako extravagantního cizince, má pravdu jen částečně. Kdysi byl u nás natolik běžný, že ho do svého Bylináře velmi užitečného zahrnul i botanicus Matthioli a objevil v něm i zajímavé léčebné schopnosti. Ovšem hledej mečík v jeho tlustospise, když se tam jmenuje Devatero odění, což učenec dále vysvětluje. Hlavy současných nádherných exemplářů jsou někdy tak těžké, že je pěstitelé vyvazují ke klacíku. My potom musíme dát pozor, aby vázu, kam jsme je naaranžovali, když upijí vodu, nepřevrátili. K proměně ovšem nedošlo samo – zasloužila se o ni řada domácích i zahraničních šlechtitelů.

Continue reading →

Tymián a jak voní Provence

Posted on by
Podle odrůdy je tenhle až na pronikavou vůni celkem nenápadný keřík tymiánu (Thymus vulgaris) až čtyřicet centimetrů vysoký.
Tymián obecný, foto med

Velmi barvitě popisuje prosluněná skaliska rodného kraje francouzský spisovatel Marcel Pagnol v knize “Jak voní tymián“. Když se tato nenápadná, ale velmi intenzivně aromatická bylina rozvoní v kuchyni a nám se začnou sbíhat sliny, jako by zde s námi ti čtyři seděli. Kdo? Nápadně Gerardovi Depardieu podobný hrbáč, starý Caesar Soubeyran (Yves Montand), nešťastný Daniel Aureol jako Kohoutek Ugolin i pěkná pastýřka koz z filmů “Jean od Florety” a “Manon od pramene” podle další výtečné Pagnolovy knihy “Živá voda“. Netřeba v té chvíli pochybovat o tom, že i umění prochází žaludkem.

Continue reading →

Skalky a skalničky

Posted on by
Nemusíme za nimi do Alp
Skalka, foto med

Dojem, že vášeň pro skalky a skalničky je stejně stará jako zahradnické umění, je mylný. Uměle vytvářet napodobeniny skalních útvarů a osazovat je rostlinnými společenstvími napodobujícími horskou přírodu jsme v Evropě začali až v souvislosti s rozvojem horolezectví. A protože k vrcholům skalních velikánů přestali na sklonku devatenáctého století lidé vzhlížet a jedinci pokládaní okolím za šílence je začali dokonce zdolávat v Alpách, dostalo osobité zahradničení sice milovníků hor, ale lezců méně zdatných, jméno alpinkaření.

Continue reading →

Majoránka zahradní

Posted on by
koření do bramboráku, jitrnic, do karbanátků... - majoránka
Koření Majoránka zahradní, foto med

Majoránka zahradní je koření, které patří do babiččiny zahrádky a cizokrajný původ by mu nejspíš nikdo nevěřil. Je s námi tak dlouho, že její latinský název (Majorana Hortensis) nedal spát našim obrozeneckým brusičům národního jazyka. Vymysleli pro ni jméno „voněkras“.  Naštěstí se neujalo. Ostatně do kadidla se majoránek nepřidává. Nikde se nedočteme ani o jeho magické moci jako u dalších bylin, a nehřeší ani vyzývavou krásou. Prostě rostlinka je příliš obyčejná – jenže zkuste bez ní udělat dobrou jitrnici!

Continue reading →

Lilie královské, skautské…

Posted on by
ohnivě oranžová lilie turbanovitá
Lilie turbanovitá, foto med

Některým lidem se těžká vůně květů Lilie spojuje s hřbitovní kaplí, existenciálními řečmi či úpornou bolestí hlavy, a proto je jako takové srdečně nenávidí. Jiní ji vnímají hlavně jako mnohovýznamný symbol. My ostatní (a troufám si říct, že je nás většina) tuto úžasně dekorativní květinu obdivujeme prostě proto, že je krásná. Není to nějaká módní novinka, ale stálice a vůbec rostlina z rodu královského. O čemž ostatně lidé vědí už zatraceně dlouho.

Continue reading →

Levandule – omamná fialová pole

Posted on by
fialové keříky levandule
Levandule lékařská, foto med

Levandule – omamná fialová pole – pravděpodobně pochází ze Sýrie, ale doma je v celém Středomoří. Používali ji už staří Římané k výrobě parfémů, do koupelí i v kuchyni a také jako lék proti kašli a chrapotu. I její jméno (Lavandula officinalis) pochází z latiny: „lavare“ totiž znamená koupat se, umývat… Ostatně i náš nepůvabný otlučený lavór co zbyl v chalupě po prababičce má stejný jazykový základ.

Continue reading →

Setí a vliv Měsíce na zahradu

Posted on by

Že družice Země, jíž básníci říkají Luna a my obyčejnější Měsíc, zdvíhá svou přitažlivostí moře do přílivu a z některých lidí dělá blázny, je všeobecně známé. A houbaři by přísahali, že když Měsíc dorůstá, má to vliv i na růst hub. A tak jsou divně nervózní, drbou si brady, brousí nůž a bručí to svoje „Měsíc jde nahoru“. Ostatně na vliv této naší přirozené družice věří i rybáři. A aspekt bezpečnostní? Když ještě lumpové kradli a loupili podle nějakých pravidel, o novoluní, kdy Měsíc nesvítí, nechodili poutníci přes les a lidé na řetěz zamykali domy, stodoly i kurníky.

Continue reading →

Vřesoviště pro veselého baskervillského psa

Posted on by

Milovníci detektivek mají o Dartmoorském vřesovišti s Velkou grimpenskou bažinou a příšerným psem jasno. Melancholický obraz blat nad nimiž se buď válí mlha a nebo stále prší v našich představách vyvolá obraz démonického psa s ohnivou tlamou. Vřesem k nám spěchá Sherlock Holmes. Do Národního parku Dartmoor v jihoanglickém hrabství Devon umístil Artur Conan Doyle svůj pravděpodobně neznámější příběh. V představě většiny z nás jsou snad proto vřesoviště zatraceně nehostinná místa.

Continue reading →

Dobromysl – svatojánské kvítí

Posted on by
Dobromysl uplatníme v kuchyni i k léčbě
Dobromysl – oregano, foto med

Tak se dobromysli také říkalo, protože patřila do kytičky bylin trhaných hned z kraje léta na svátek svatého Jana (tedy 24. června) k ochraně osob, zvířectva i majetku. Na vysvětlenou: řecký název byliny Oros ganos znamená radost hor. Dobromysl – oregano je vynikající koření a uplatní se i v domácí léčbě. Živým měly věnečky z dobromysli sloužit ke štěstí při zásnubách, mrtvým pak kytky oregana na hrobech ke klidu nekonečného spánku.

Continue reading →

Libeček – dobrý do bot i do polévky

Posted on by
koření do polévky chutnající po maggi - to je libeček
Libeček lékařský, foto med

Byť se honosí půvabným českým jménem, je cizinec. Libeček je latinsky Levisticum officinale, nicméně původně zněl Ligusticum, čili pocházející z Ligurského pohoří v Itálii. V středověké němčině si latinské pojmenování přeměnili na lubisteck, a my konečně na libeček. Naši předkové v německém pojmenování našli něco ze slov jim přívětivých jako ljubit, libý, nebo třeba políbek… A ani se není co divit: o sexuálně povzbudivých účincích libečku prý totiž nelze pochybovat, takže jméno bylo na světě. Je to přitom divné – aromatické listy libečku chutnají jako maggi, a o tom, že by zrovna maggi bylo afrodisiakem pranic nám není povědomé.

Continue reading →

Šalvěj – šamanská rostlina

Posted on by
Šalvěj lékařská, foto med

Šalvěj, Salvia latinsky znamená „spasitelka“. Má nespočet lidových pojmenování, namátkou babí břich, rapaňa, nebo smrtka. Ten nejznámější ještě nevíte? Jistěže ano, jen jste si zrovna nevzpomněli na Saxanu. Když příznivci Dívky na koštěti zaslechnou o čaji z babského ucha, je jasné, že jde o šalvěj. Tedy rostlinu v jistém směru příbuznou prachobyčejné hluchavce. 

Continue reading →

Pěstujeme rododendrony, pěnišníky

Posted on by

Než nás rododendrony čili pěnišníky potěší květy, musíme pro ně najít místo, připravit půdu, zasadit je a pak se o ně dobře starat. Protože s historií těchto keřů jsme se již seznámili ZDE, dnes trochu o tom, co je pro jejich dokonalost nezbytné: nepotřebují popravdě žádnou extra péči, nicméně zvláštnosti těchto zahradních Veličenstev bychom ctít měli. Odmění se nám strakatě a někdy i voňavě.

Continue reading →

Kopr vonný

Posted on by
Záhon s kvetoucím koprem
Kopr vonný, foto med

Už od školní kuchyně se dělíme na milovníky koprové omáčky a ty, kteří by ji dobrovolně nepozřeli ani lžičku (pozoruhodné ovšem je, že často jsou titíž zároveň milovníky nakládaných okurek, které jsou bez kopru přece jen poněkud divné). V lidové kuchyni se kopru někde říká také šír, Řekové ho nazývali anethon, což by se snad dalo přeložit jako „rychle rostoucí“ a podle toho se Kopr vonný botanicky jmenuje Anethum graveolens. 

Continue reading →

Rhododendron, česky pěnišník

Posted on by

Mimořádná krása kvetoucích rododendronů leckomu přivolá vidinu dalekých zemí. Ale jakýpak cizokrajný keř, jářku, když ve třetihorách u nás pěnišníky rostly hojně. Jak se ale měnilo klima, velice teplomilné pestré a vonící druhy ze středu Evropy zmizely a nám zůstal jen jejich titěrný příbuzný – vřes. Ačkoliv jeden divoce rostoucí keřík pěnišníku se u nás našel na Kralickém Sněžníku! To bylo učeného hádání: Zda ho sem někdo vysadil úmyslně a pokud ano, tedy kdo a proč. Jestli semínko přinesli ptáci z teplých krajin. Či je-li vcelku nenápadný keřík skutečně pozůstatkem původní květeny? Za nejpravděpodobnější se má, že ho zde vysadil okrašlovací alpský spolek, ale jednoznačně na tyto otázky dodnes neodpověděl nikdo.

Continue reading →

Koupil jsem si knot a samozavlažovací truhlík

Posted on by
Petúnie v samo zavlažovacím truhlíku, foto med

Jiří Suchý zpíval „Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod“. Kdo ví, možná nás tím chtěl ponouknout, abychom si pořídili samozavlažovací truhlík. Jejich nabídka v krámech je dost velká, ale třeba si je budeme chtít vyrobit sami buď protože máme staré truhlíky či se nám ty kupované zrovna nehodí rozměrově. A dost častou motivací může být, že „tohle“ přece zvládneme taky.

Continue reading →

Samozavlažovací truhlíky

Posted on by
samozavlažovací truhlíky s maceškami a sedmikráskami
Jarně osázené samozavlažovací truhlíky, foto med

Jakmile se skutečně oteplí – podle rozmarů počasí někdy již v druhé půli dubna, nejpozději však, když nám zmrzlí muži ukážou záda – měli bychom na okna a balkony umístit květinami osázené samozavlažovací truhlíky. Sousedé už je tam mají? No dobře, ale naše budou hezčí! A aby taky ne – při správné péči se za krátkou dobu dočkáme záplavy květů.

Continue reading →

Čas na balkonové květiny

Posted on by
Výrazná barva petúnií rozzáří okna
Petúnie, foto med

Než okna a balkony domů zazáří pestrými květy, které přetékají z truhlíků a závěsných nádob v bohatých kaskádách, čeká nás práce. Pokud jsme si je sami nevypěstovali, vybereme a koupíme sazenice, opatříme pro ně adekvátní zeminu a nádoby. Čas na balkonové květiny začíná a když ho dobře zvládneme, pak už celou sezonu jen zaléváme, hnojíme, kocháme se barvami a vůněmi.

Continue reading →

Klíčení semínek

Posted on by
Petúnie, které vyrostly ze semínek
Petúnie vypěstované ze semínek, foto med

Na zahrádkách ještě často leží sníh a mnohým z nás se už třesou prsty jako notorickým kapsářům před turistickou sezonou. Jen je tak moct zabořit do hlíny… (už slyším, jak zahradník nadává: „Cože? Pro hlínu si jděte ke kamnáři!“). Je rozkoš, když po zimě zas ucítíme teplo a vláhu zeminy, když její hroudy mneme mezi prsty, nemám pravdu? Tu chvíli uspíšíme, když si na vnitřním okenním parapetu nebo ve vytápěném skleníčku nachystáme sadbu. Klíčení semínek začne, byť by venku ještě mrzlo jako na Sibiři.

Continue reading →

Modřín čili o nejlepším dřevu na šamanský buben

Posted on by

Víte proč své tajuplné bubny zhotovují šamani z modřínu? Mají totiž k tomuto stromu velmi, velmi osobní vztah. Podle všeho se na mýtickém stromě Tururu rodí, a tenhle zvláštní jehličnan je ze všeho nejvíc právě modřínu podobný (pokud to dokonce není nějaký jeho příbuzný). Nebo že by to byl druh cedru? Modřín a cedr si totiž jsou v řadě věcí blízké a spolu také patří do čeledi borovicovitých.

Continue reading →

Lenochova píseň aneb Krásné je žít

Posted on by

Sentimentální vyprávění o chutích, barvách a vůních prázdnin u babičky občas překryje mrak: vystupuje z něj dvoukolák s vědry plnými vody na zalévání drkotající na zahradu od místního rybníka, dloubání plevele, otlačená kolena a bolavá záda, sběr chroustů usilovně škrábajících do věznící je dětské dlaně… Rodiče v dobré víře často nevratně změnili vztah potomků k pěstebním pracím, když poznání zákonitostí přírody proměnili v trest („aby je přešly roupy“) a pobyt dětí na zahradě v trpké lopocení černochů na plantáži.

Continue reading →